Vojensko.cz

Mezinárodní družební setkání veteránů Pohraniční stráže Ostrava a delegace Grenzregiment 15 Herbert Warnke Sonenberg

Den jedenáctý, měsíc červenec. Každý rok se v tuto dobu mnoho mužů zamyslí a stráví chvíli v tichých vzpomínkách. Vrací se na místa, která strážili. Byli v prvním sledu, kde poprvé cítili odpovědnost za sebe, své kamarády, za rodinu, za národ a stát jehož byli součástí. I když dnes je tomu už jinak, ten pocit zůstal v nás. Snad i proto se veteráni scházejí, aby nebyli se svými vzpomínkami sami. Rádi si popovídají, a přitom se vynořují nové, zapomenuté detaily i příhody ze služby na státní hranici.

Je to již deset a půl roku co se sešli čtyři nadšenci, zakladatelé tradice. Mezitím je čas a povinnosti roztrhly, ale přicházeli další. Někteří jednou, jiní vícekrát, někteří zůstali a jsou pravidelně na setkáních.

Letošní oslava dne Přijetí zákona o OSH - svátku Pohraniční stráže pro Ostravské veterány připadla na 10.7.2020. Od rána celou zemi sužovalo horko a dusno. Jako by chtělo prověřit odhodlání kamarádů zúčastnit se akce v uzavřené restauraci. Organizátoři mají jasno. Rozkaz pro dnešní den zní: "NEZKLAMAT!", proto již v šestnáct hodin stojí před restaurací Havránek auto a z něj putují tašky s materiály do sálu. Při příchodu vidím, že již skalní účastníci jsou zde a spokojeně probírají zážitky. Za půl hodiny je vše připraveno a zůstáváme v očekávání ohlášeného příjezdu delegace. Patnáct minut před sedmnáctou se mezi ostatními příchozími objevuje postava přítele a kamaráda Egona Hammerschmidta. Jsem velmi rád, že navigace je po celou dlouhou cestu nezklamala a oni v pořádku dojeli do cíle. Tříčlennou delegaci jsme záhy přivítali při zahajovacím proslovu, přičemž byly vzájemně předány drobné upomínkové předměty. Ohlas 70 účastníků byl adekvátní. Takovou poctu veteráni ještě nezažili. Měli mezi sebou pohraničníky z bývalé DDR. Debata se rozproudila a okolní teplotu snad už nikdo ani nevnímal. Dostavila se i členka VNR KČP Maruška Hanischová, se zpožděním zaviněným dopravou, ale včas na to, aby převzala z rukou přítele Egona šeky ze sbírky uspořádané německými pohraničníky na opravu poškozeného pomníku ochráncům státních hranic na Cínovci. A to nebylo vše. Marie Hanischová, Jan Gara a Ladislav Nekvapil obdrželi z rukou přítele Egona Hammerschmitha řád Rudého praporu práce III.stupně. Klub českého pohraničí Václava Soukupa Ostrava obdržel Čestné ocenění za vynikající služby v oblasti udržování společných tradic, mezinárodní spolupráce a k 69. výročí pohraniční stráže bývalého ČSSR a Čestný prapor SED se stuhou. Děkujeme za ocenění, kterého si nesmírně ceníme. Doba pokročila a zábava se stala otevřenější. Sblížení bylo dokonáno a veteráni přijali německou delegaci za svou. I láhev šnapsu na frontschaft se vypila. Mnohým se ani nechtělo po ukončení domů. Tak jim jarní zrušené setkání chybělo. Ale třiadvacátá hodina udeřila a bylo třeba dopravit delegaci na hotel k ubytování, jelikož ráno již čeká další program. Vyřízení formalit, rozloučení a den končí s přáním Gutte nacht.
Druhý den ráno již delegaci přebírám ve vestibulu hotelu a seznamují s programem. Přes vytrvalý déšť odjíždíme směr Darkovičky k prohlídce pohraničního opevnění. Zde už na nás čeká Honza Gara a Milan Poledník. Společně procházíme místy, kde se psala historie Ostravska. Fotografický dokumentační materiál plní paměťové karty telefonů i fotoaparátů. Následně po prohlídce se přesouváme k památníku Ostravské operace v Hrabyni. Tady při příchodu do Pamětní síně s reliéfem delegace položila kytice k sarkofágu uprostřed auly. Poté na posvátném místě př. Jan Gara předal příteli Egonovi Hammerschmidtovi a Uwemu Seltnerovi pamětní medaile Moravskoslezské rady KČP a z mých rukou převzal v zastoupení přítele Rudy Zbína přítel Egon Hammerschmidt Řád přátelství.
Pokračovali jsme prohlídkou památníku, procházeli jednotlivými chodbami a místnostmi s expozicemi. Chvíli jsem měl obavy, zda jsem zvolil správně, ale z reakcí a následná korespondence mě ujistily v správné volbě. Prohlídka byla zakončena položením kytice družby na venkovním symbolický hřbitově. Vyšli jsme mlčky, plní dojmů, došli na parkoviště, kde naše společné putování končilo. Ještě slova díků, vzájemná objetí sliby dalších setkání. Rozjeli jsme se ke svým domovům bohatší o přátele, kteří stojí při sobě a slovo: Freund, není jen listem poletujícím ve větru.

Nekvapil Ladislav