Vojensko.cz

Pokračuji. Stoosmdesátčtyřka byla poslední hláskou z asi dvanácti hlásek VÚ 3273. Rotu jsme měli v Liticích u Plzně. První byla někde v prostoru u obce Hazlov poblíž Fr.Lázní. Život na hlásce se nijak nelišil od života na ostatních. Služba v pěti lidech, na nákup jsme chodili pěšky do Nýrska, asi 9 km, na pivo do Chudenína nebo Chodské Lhoty, vodu jsme nosili v 25 litrové konvi na mléko z hájovny pod kopcem u silnice z Nýrska do Všerub. Svitilo se petrolejkami, o teplo se nám starala troje kamínka Petry, případně sporáček v kuchyňce. Zásoba uhlí byla vždy dostatečná. Dalšími členy družstva byly kočka Máňa a vlčák Bojar. Spolupráce s kluky od PS byla vynikají, kamarádská. Jejich vozka nám vozil nabíjet akumulátory k radiostanicím do Nýrska. Svůj útvar měli v místě zvaném Červené Dřevo. Rád a neustále vzpomínám na celou tu dobu, na kluky se kterými jsem tam sloužil, na krásnou přírodu, na neopakovatelné pohledy z věže na všechny strany v kteroukoliv denní nebo i roční dobu. Velice se mi vryl do paměti pohled na dva vrcholy Ostrého, kterým se prý říkalo Prsa Matky Boží. Taktéž pohled na JV byl nádherný. Pancíř, Špičák, Můstek, Hraničář, na druhé straně Čerchov, v Německu Hoher Bogen. Další hláska, ta ale patřila ke Zhůří byla v obci Milence, kousek JV od Nýrska. Jediný stín na tom všem nám zanechaly události v Berlíně - skončili stavbou známé berlínské zdi - a nám prodloužily vojnu o tři a půl měsíce. Namísto koncem srpna jsme odcházeli do civilu v půlce prosince. Psal se rok 1961.