« Zpět | Jdi na seznam | Obnovit | Vaše komentáře (2)
(pro změnu obrázku můžete použít CTRL + šipky ↔ numerické klávesnice)
1 foto z celkových 31
Autor: | Pořízeno: | Foto: 31 fotek
Sraz pohraničníků roty Žďárek 2024
Vážení veteráni pohraniční stráže, kamarádi. Po roční přestávce vám předkládám zprávu, o našem již tradičním setkání ve Strážném na Šumavě. O třetím červnovém víkendu se letos sešlo na tři desítky bývalých pohraničníků 9. roty Žďárek, za vydatné podpory manželek a přátel, aby v krásném prostředí šumavské příprody zavzpomínali na léta, kdy zde sloužili v zeleném stejnokroji s pejsky na klopě. Sešla se zde většina známých tváří, která tato setkání bere jako svoji srdeční záležitost. Jsou to kluci, jak se říká, stejné krevní skupiny, kteří mají potřebu se alespoň jednou za rok vidět, pokecat a ve vzpomínkách se vrátit do doby mládí. Někteří přijíždějí na den, ale většina dorazila na celý víkend. Bohužel, čas je neúprostný a nikdo nemládneme, a proto již několik stálic minulých srazů ze zdravotních důvodů nedorazilo. S těmi jsme si alespoň zatelefonovali, abychom se slyšeli a pozdravili se, což bylo milé a dojemné. Jinak svatý Petr k nám byl i letos příznivě nakloněný a celý víkend panovalo pěkné počasí, jako stvořené k venkovnímu posezení a procházky po okolí. Mnozí toho využili na vyjížďky na kole či procházku přírodou. Šumava se nám v pátek v noci ale také připomněla typickou bouřkou, při které si mnozí z nás vzpomněli, že ji při službě na hranici nejednou zažili.
V sobotu jsme se ale vzbudili do slunného dne, a teplota se rychle šplhala vzhůru. Po desáté jsme se sešli u Benešů v Restauraci Rybárna, lehce posnídali a čekali na příjezd ostatních. Před polednem jsme byli takřka kompletní a mohli mezi sebou přivítat bývalého ZVP pplk. Krátkého, který nahradil na našich srazech zemřelého velitele pplk. Breburdu. Dorazilo i několik srazových nováčků, a to hlavně ze sousední roty Dolní Silnice a dokonce jeden až z Nového Údolí. Tradičně na náš sraz zavítala starostka městyse Strážný ing. Jiřina Králiková a několik věrných starousedlíků. Úderem dvanácté staršina Vašek Holý písknul nástup, a my se seřadili před restaurací, kde pod zástavou roty došlo na hlášení staršiny panu Krátkému. Ten nás po vojensku pozdravil a poděkoval za účast na srazu. Milým proslovem nás také přivítala paní starostka, která nám poděkovala za udržování tradic a za to, že se každoročně do Stážného vracíme a vzpomínáme na místa, která se nám stala na dva roky domovem. Slavnostní nástup byl ukončen slibem, že se zde sejdeme i v příštím roce. Po slavnostním nástupu se začal organizovat přesun do prostoru bývalé roty Žďárek. Ti zdatnější těch 8 kilometrů zvládli na kolech a pro nás ostatní Vašek Holý vyřídil povolení vjezdu u NP Šumava pro deset aut. Cyklistům jsme dali náskok a po půlhodince vyjeli na Žďárek i my, motorizovaní. Žďárecká planina nás přivítala slunečními paprsky a zhruba na hodinu zadumaná krajina opět ožila. Místo, které bylo našim cílem, byla naše opět postavená památečná mohyla, která se tyčí k obloze v prostoru, který připomíná dávné časy, kdy zde stála rota, která byla pro většinu z nás po dva roky domovem. Vloni se ale stala terčem vandala, kdy došlo k její poboření. Je už jedno, zda úmyslně nebo omylem. Všechny nás ta zpráva ze zimy naštvala a padlo rozhodnutí, že ji do srazu zajedeme znovu postavit. Došlo nejen z poboření, ale i ke krádeži velkého malovaného kamene, kde byla rota vyobrazená. Tu si zřejmě vandal odnesl jako trofej. Kamarád Michal nás předběhl a se svojí vnučkou ji při jarní návštěvě mohylu znovu postavili. Stála tam v plné kráse, ale bez nalované dominanty, což zdokumentoval na fotkách. Pomalu jsme se s kamenem rozloučili, ale jaké bylo naše překvapení, když při naší návštěvě se na vrchu mohyly onen kámen objevil, a byl skoro odborně vsazen do mohyly. Bez jedinné zprávy či vzkazu v kronice, která je uvnitř mohyly, co se stalo. Návrat kamene vyvolal vlnu doměnek a spekulací, co se zde stalo, a v kom se hnulo svědomí, že kámen vrátil. Jménem žďáreckým pohraničníků mu za navrácení děkuji. Závěrem vzpomínkové akce u mohyly, jsme všem kamarádům co již nikdy na sraz nedorazí, do hraničářského nebe sborově poslali hraničářskou hymnu - Na strarým Mohelně.
Po návratu jsme ještě chvíli poseděli na Rybárně, ale z důvodu zavírací hodiny jsme se přesunuli do restaurace U Sousedů, která je nad farou a pokračovali ve vzpomínání do noční zavírací hodiny. Chci vyřídit od všech velké poděkování personálu restaurace za příjemně strávený večer, za výborné jídlo a milou obsluhu. Protože začalo bouřit, tak jsme se zvedli a přesunuli do penzionů, kam jsme dorazili již s prvními kapkami.
Ráno nás čekala tradiční knedlíčková polévka na rozloučenou a během dopoledne jsme se pomalu balili a rozjížděli do svých domovů. Někdo to měl blíž, někdo dál, třeba jako Stano Letko, který cestoval až na Slovensko. Úsměvy na tváři, přátelská obětí a vlhké oči dojetím byly důkazem, že se letošní sraz opět zdařil. Příslib, že se za rok opět sejdeme, je zavazující. Rádi bychom, kdyby se Bobovi Janebovi nebo Jirkovi Vyhnálkovi zdravotní stav zlepšil natolik, abychom je mezi sebou mohli přivítat. Tak kluci, držím palce a za rok třeba na shledanou... Milan Bednařík