« Zpět | Jdi na seznam | Obnovit | Vaše komentáře (0)
(pro změnu obrázku můžete použít CTRL + šipky ↔ numerické klávesnice)
1 foto (M.Bednařík) z celkových 35
Autor: M.Bednařík | Pořízeno: 2023 | Foto: 35 fotek
Sraz žďáreckých pohraničníků 2023
Nechce se ani věřit, že je to už rok, co jsme se viděli naposledy. Třetí červnový víkend je termín, kdy se v šumavském Strážném scházejí kluci, kteří sloužili na nedaleké 9. rotě PS Žďárku. Pokud se podíváte na reporty z minulých setkáních, tak ten letošní se programem příliš nelišil. Začali jsme se sjíždět v pátek 23. června, a jako každým rokem, nás přivítala Restaurace Rybárna a její venkovní posezení pod pergolami. Svatý Petr se rozhodl, že k nám bude milostivý a vedra z minulých dní vystřídal za chladnější počasí. Dokonce i jemně sprchlo a vzduch se pročistil. Parta veteránů se každou hodinu rozrůstala o další účastníky srazu. Mile nás potěšili někteří noví kluci, kteří mezi nás zavítali poprvé. Všechny moc překval Stano Letko, který sloužil na Žďárku jako hláskař VPOS. Říkal, že sledoval naše stránky na vojensku a zatoužil se ještě jednou na Žďárek podívat. Stálo mu za to, dorazit s přáteli obytňákem až ze Slovenska. Slovenským překvapením ale nebylo ještě konec. Letos bohužel ze zdravotních důvodů nedorazili některé srazové stálice jako Míra Janeba nebo Jirka Vyhnálek. Ti se alespoň s námi spojili telefonicky, chvíli poklábosili a předali pozdravy, což bylo milé. Oproti minulým letům Restaurace Rybárna zavírala o poznání dříve než jsme byli z minulosti zvyklí, ale s tím už nic nenaděláme a prostory jsme museli vyklidit v dohodnutou hodinu. Protože noc byla ještě mladá, museli jsme vyřešit, kam se přesunout a pokračovat v rozjeté zábavě. Uprostřed obce se nachází nová restaurace U Sousedů, kde se o nás mile postarali. Tolik hostů zde již asi dlouho neměli, a tak zkraje byly malé zmatky a nestíhačky. To se ale časem vyladilo a museli jsme konstatovat, že jak jídlo, tak i plzeňský prazdroj byly na jedničku. Před půlnocí jsme se pomalu rozešli na ubytovny, abychom byli odpočatí na sobotní hlavní slavící den.
Sobota nás přivítala slunečními paprsky, i když bylo docela chladno. Rychle na ubytovně něco posnídat a vyrazit po Strážném, abychom zjistili, co je zde za rok nového. Nástup vojska a spřízněných domorodých duší byl opět na Rybárně. Postupně se dostavovali další lidé, kteří na sraz měli namířeno až v sobotu jako Horákovi, Míla Mikuláš nebo sedlčanská parta vedená Pepou Peštou. Dorazili skalní účastníci, kteří nechybějí žádným rokem, ale zaznamenali jsem i nové tváře, které zprvu jen těžko skrývaly nervozitu a nejistotu z neznámého. Kluci se navzájem představili a během pár minut zapadli do party. Zjistili jsme, že se k nám přidalo i několik kluků sloužících na sousední 10. rotě Dolní Silnici. Velice nás potěšil další Slovák, Ladislav Dutko, který zde sloužil v osmdesátých letech jako spojař. Přivítání bylo vřelé, a všichni ocenili jeho účast, protože přijel po strastiplné cestě se synem až z nejvýchodnějšího cípu Slovenska. Dorazili i naši přívrženci s řad místních obyvatel, kteří rádi vzpomínají na dobu, kdy péesáci tvořili kolorit zdejšího bohem zapomenutého kraje. Nechyběl ani Honza Dyba s manželkou. Přišla nás pozdravit i paní starostka městyse Jiřina Králiková. Letos se dotavil i bývalý velitel a ZVP a kamarád Josefa Breburdy pan pplk. Adolf Krátký. Tomu také podal hlášení o účasti na srazu staršina Vašek Holý. Po vzájemných pozdravech se vyrazilo do prostoru roty. Ze zkušenosti z loňska, kdy nás zastavila Policie ČR v doprovodu správců NP Šumava a snažili se zamezit příjezdu na Žďárek, nenechal letos Vašek nic náhodě a zavčasu vyřídíl povolení vjezdu na Správě NP Šumava pro 10 automobilů. Po příjezdu na žďárecký kopec jsme zkoprněli, protože ta tam byl hustý porost vegetace, který se tu po odchodu vojk PS vytvořil. Motorové pily nenechaly, jak se říká, kámen na kameni, a tak vznikla rozlehlá paseka. Poučili jsme se na vlastní oči, jak vypadá ochrana přírody v prvním pásmu v praxi. Jediné, co tam zbylo, byla naše památečná mohyla. Čněla na té planině jako pomyslná pyramida, aby připomínala doby zašlé slávy služby kluků na hranici. Minutou ticha jsme uctili památku kamarádů, kteří už nejsou mezi námi a vzpoměnli i na velitele Breburdu, který už také velí v hraničářském nebi. Všichni se zapsali do pamětní knihy a společně jsme se vyfotili. Malou vzpomínkovou slavnost jsme ukončili hraničářskou hymnou. Asi po hodině jsme se vrátili zpět do Strážného, kde se pokračovalo v restauraci Rybárna do zavírací hodiny. Po zavíračce jsme se zase přesunuli do konkurenční restaurace a pokračovali v zábavě do půlnoci. Ráno jsme se rozloučili tradičně knedlíčkovou polévkou a příslibem, že se sejdeme opět napřesrok a ještě v hojnějším počtu. Děkuji všem, co na sraz přijeli a dobrou náladou přispěli k všeobecné pohodě. Jediným stínem lešního srazu byla náhlá zdravotní indispozice Míry Štengla, který bohužel skončil v péči lékařů v nemocnici. Popřejme mu tedy brzké uzdravení a za rok se na něj opět těšíme.
Všechny zdraví Milan Bednařík.