Vojensko.cz

Sraz žďáreckých pohraničníků 2022

Třetí červnový víkend proběhlo tradiční setkání veteránů bývalé 9. pohraniční roty Žďárek. Sraz se opět uskutečnil na osvědčené adrese, kterou je Restaurace Rybárna Ládi Beneše ve Strážném. Měl jsem strach, kolik se nás v této poblázněné době sejde, protože již několik týdnů předem se dost kluků omluvilo, převážně ze zdravotních důvodů. V pátek 24. června jsem na sraz dorazil společně s Vaškem Mutinským, se kterým jsme se domluvili, že pojedeme jedním autem. Vyráželi jsme za příznivého počasí a cesta rychle utekla. Do Strážného jsme dorazili okolo 15. hodiny. Po ubytování jsme se přesunuli do restaurace, kde se nacházelo již několik účastníků, kteří na Šumavu dorazili dříve. Během podvečera přijížděli další a další. Seděli jsme venku pod pergolou do té doby, než nás vyhnala typická letní bouřka, kterou všichni pamatujeme z dob služby na hranici. Během několika chvil se zatáhlo a spustilo se peklo. Liják doprovázený kroupami a blesk stíhaný bleskem. Tak nás letos přivítala Šumava. Přesunuli jsme se do salónku restaurace a zbytek večera přečkali tam. Tradičně milá obsluha to měla ztížené, když musela běhat po schodech dolů do kuchyně. To nic neubralo na faktu, že rozdávala úsměvy na všechny strany. Okolo půlnoci jsme se přesunuli do ubytovacích zařízení k zaslouženému odpočinku.

V sobotu jsme se probudili do slunečného počasí, kterého někteří využili na dopolední procházku po Strážném a přilehlém okolí. Před polednem se začali sjíždět další účastníci. Moc mě potěšilo, když jsem mezi nimi viděl Jirku Vyhnálka, kteří se synem dorazili z Trutnova. Jirka vloni chyběl, z důvodu vážné nemoci, ale během roku se dal do stavu, aby mohl splnit slib a přijet. Všechny to moc potěšilo, zvláště když víme, jak je to pro něj obtížné. Bohužel jsme letos postrádali kluky, kteří nechyběli na minulých srazech, jako byli Míra Janeba, Jarda Šibrava, Míra Šengl, Radek Štěch, Míla Mikuláš a další. Nedorazil ani Jirka Lachout, nejstarší účastník srazů, takže je alespoň takto na dálku zdravím a vzkazuji, že jsme na ně během srazu vzpomínali. Přesně ve dvanáct písknul staršina Vašek Holý nástup, abychom mohli mezi sebou přivítat paní starostku Mgr. Jiřinu Králikovou. Paní starostka je našim srazům příznivě nakloněna a díky ní můžeme beztrestně na povolení zajet do prostoru roty, protože mnohým z nás se tam dostat jinak než autem, dělá problém. Toto zřejmě nevěděl anonym, který nevím z jakého potěšení, na nás poštval strážce NP Šumava a Policii ČR, kteří si na nás počkali za odbočkou na pískovnu a chtěli nás ulovit. Kolonu sice zastavili, ale díky paní starostce a povolením na všech autech vyšla jejich vidina na tučné pokuty planě. Toto byl jediný stín na našem srazu, ale protože lidská blbost je bezbřehá, tak jsme to všichni hodili za hlavu a nenechali si tím výlet na rotu otrávit.

Po návratu z roty čas rychle ubíhal a než jsme se nadáli, byl tu večer. Letos sice k nelibosti některých účastníků chyběla muzika, ale sedlčanskou sekci, v čele v Pepou Peštou, to od popěvků neodradilo. Večerním soumrakem se tedy nad Strážným nesla hraničářská hymna ?Na starým Mohelně, na státní hranici?? a další písničky pouze ÁCapela. S přibývající noční hodinou naše řady řídly, protože věk neoklameš a únava přichází o dost dřív než před deseti lety. Poslední účastníci se odebrali ke spánku do půlnoci.

V neděli ráno jsme se opět sešli v Rybárně, kde již voněla tradiční knedlíčková polévka. Dali jsme si ji skoro všichni, abychom byli posilněni na cestu k domovům. Bylo tu tradičně krásně a mile, i když jisté změny mému pozornému oku neunikly. Celý městys Strážný už nepraskal ve švech pod návaly turistů, jako v jiných letech. Všude bylo málo hostů, cyklistů a turistů, jak v obchodě, tak i v restauracích. Dokonce i vietnamská tržnice zela zpola prázdnotou. Je to divné, ale je to fakt. Možná se stav ještě nevzpamatoval po covidu, možná je to důsledek prudce navýšených cen služeb. Přejme si, abychom se zde všichni zase v příštím roce sešli v co největším počtu a nenechali se otrávit dobou, která není pro nikoho z nás lehká. Spoléhám na to, že jediné, co nám nikdo nemůže vzít, jsou přátelé a kamarádi.
Na všechny se napřesrok těší Milan Bednařík.