Vojensko.cz

Sraz žďáreckých pohraničníků 2021

Zprvu jsme v jeho uskutečnění pochybovali. Od brzkých jarních měsíců, kdy zemi trápil covid, se zdálo naše tradiční setkání ve Strážném spíš jako sci-fi. Hospody zavřené, všudypřítomný zákaz všeho, včetně shromažďování, také mnoho optimismu nepřidaly. Volali jsme si a ujišťovali se, že do června se jistě vše změní a nařízení se zmírní. Velká část se nás nechala očkovat, což skýtalo jistou naději, že by se sraz nakonec mohl v bezpečí konat. Koncem dubna přišla ale špatná zpráva, že s covidem leží ve vážném stavu v nemocnici náš staršina Vašek Holý. Tak to je konec nadějí na sraz, blesklo mi hlavou. Bez hlavního organizátora si nikdo nedovedl sraz představit. Začalo se uvažovat, že sraz přeložíme na podzim. Dokonce se začaly dělat i přípravné kroky s hledáním vhodného náhradního termínu, když mi koncem května zazvonil telefon a na druhém konci jakýmsi přiškrceným hlasem se ozval Vašek. Byl sice ještě v nemocnici na jipce, ale jeho myšlenky už patřily srazu. Mezitím se začalo rozvolňovat a vyhlídky konání srazu začaly nabírat reálné obrysy. Rychle jsme začali vše připravovat, zadat do výroby již několik měsíců připravené srazové placky, navrhnout a nechat vytisknout nový prapor, zajistit hospodu. Letošní sraz byl přeci jen trochu slavnostnější.
Připomínáme si 70. výročí vzniku pohraniční stráže. Vše se nakonec stihlo zajistit, a tak jsme se mohli sejít opět v plné sestavě ve Strážném. Většina srazových stálic dorazila, akorát se ze zdravotních důvodů omluvil Jirka Vyhnálek. Sice nás to mrzelo, protože je výborný parťák, a tak jsme mu alespoň zatelefonovali a popřáli mnoho sil při rekonvalescenci. Dostal rozkazem se dát do příštího roku do pořádku a třetí červnový víkend 2022 se ve Strážném hlásit staršinovi.
Srazový víkend byl jako vymalovaný. Slunce pálilo, jakoby chtělo zahřát naše duše za všechny ty útrapy, které letošní sraz doprovázely. Sešlo se nás zase mnoho, řekl bych, zda vůbec nejvíc. Objevili se noví kluci, kteří posílili tradiční partu. V restauraci Rybárna to hučelo jako v úlu. V poledne se konal tradiční nástup veteránů, ale chyběl někdo z velení, komu by byl dal Vašek hlášení. To by ale nebyl on, aby si nevěděl rady. Pozval opět mezi nás paní starostku městyse Strážný paní Mgr. Jiřinu Kralikovou, která měla pro nás malé překvapení. Po milých slovech přivítání na půdě Strážného nám oznámila, že sehnala povolení od NP Šumava pro vjezd deseti aut do prostoru roty. Vzhledem k tomu, že polovina z nás již má problém s přesunem, jsme jí byli vděčni. Trénovanější účastníci srazu zase využili k přepravě svých kol, i když jsem si všiml, že jich už mnoho bylo elektrických.
Po druhé odpolední jsme všichni bezpečně dorazili na Žďárek, kde se tradičně konala malá slavnost u naší památečné mohyly. Jak jistě všichni víte, vloni nás opustil náš velitel a ZVP pplk. Josef Breburda. Moc nás potěšilo, že přijala naše pozvání jeho dcera Zuzana, a mohla být s námi u vzpomínkové akce na jejího tátu. Velitelova podzimního pohřbu v Praze se nás zúčastnila jen hrstka, a tak jsme tuto malou slavnost pojali jako poslední rozloučení s bezva chlapem, který zůstane v srdcích všech žďáreckých pohraničníků napříč ročníky.
Odpoledne po návratu do Strážného bylo pojato již tradičně. Povídalo se, vzpomínalo na službu na rotě, dobře jedlo a pilo. To víte, že ukápla i slzička dojetí, to už k emocím patří. Potěšili nás i kluci, jako Mirek Janeba nebo Míra Štengl, kteří i přes komplikace se zdravotními problémy na sraz dorazili, a pomohli navodit pohodovou atmosféru, protože bez nich si nikdo nedovede náš sraz představit. Poděkování za účast na srazu si zaslouží i jeho nejstarší účastník Jirka Lachout, který svým gazíkem zvedal prach žďáreckých silnic již v roce 1963-65. Jako věrný pohraničník dorazil i letos a my si toho velice vážíme. Zábava plynula do pozdních nočních hodin a poté jsme se pomalu rozešli do svých penzionů a ubytoven k zaslouženému spánku.
Co dodat závěrem, nemožné se stalo skutkem a náš žďárecký sraz 2021 se jako zázrakem uskutečnil. Děkuji všem, kdo dorazili a pomohli uctít památku velitele. Největší zásluhu má samozřejmě Vašek Holý, bez kterého bychom se scházeli jen těžko. Přátelé, kamarádi, přeji všem pevné zdraví, a konejte vše pro to, abychom se zase všichni napřesrok ve zdraví sešli. Ať žije žďárecký sraz 2022.
Milan Bednařík