Vojensko.cz

Žďárecký sraz 2019

Tradice je potřeba ctít. Právě z tohoto důvodu se o třetí červnové sobotě opět konal sraz veteránů 9. roty PS Žďárek. Během jara byl vyhlášen termín srazu staršinou Vaškem Holým, který zveřejnil na serveru Vojensko.cz. Jaro uteklo jako voda, a tak 22. červena se kroky péesáckých veteránů sešly tradičně ve Strážném, v restauraci Rybárna u Ládi Beneše. Jak se dalo čekat, dorazili tradiční účastníci, bez kterých si můžeme sraz jen těžko představit, ale i kluci, kteří tu byli úplně poprvé. K velkému překvapení dokonce se objevil i jeden hoch, který sloužil na sousední rotě Dolní silnice, kterého jsme mezi sebe bratrsky přijali, protože jeho rota srazy nepořádá. Po páru minutách byl jedním z nás, protože všichni, kdo sloužili na čáře, jsme stejná krevní skupina a máme si co vyprávět. Bohužel se ze zdravotních důvodů letos nemohl zúčastnit pplk. Breburda, což nás všechny moc mrzelo. Tradičně jsme si ale nastoupili před restauraci a vzpomněli na něj s přáním, aby se brzy uzdravil a napřesrok mohl opět přijet. Vašek nás seznámil s dalším programem dne, přičemž dodal, že má pro nás překvapení, které připravil spolu s Láďou Benešem. Na Žďárek se pojede letos netradičně.  Všem nám spadla brada údivem, když jeho slova zanikla v řevu právě přijíždějícího obrněnce OT 64, se kterým přijeli kluci z klubu vojenské historie a Muzea linie lehkého opevnění z Dobré u Volar. V mžiku byla jejich vozidla v obležení nejen účastníky srazu, ale i náhodných turistů a zvědavých dětí ze Strážného. Ótéčko všichni prolezli a klukům vyjádřili obdiv, v jak bezvadném stavu stroj mají. Po půlhodině, kterou jsme dali předvoji, který zvolil cestu tradičně na kolech, jsme se nasoukali do OT a teréňáku ARO, který byl druhým historickým vozidlem s povolením vjezdu do první zóny parku. Zda ho mělo i OT 64 se mi nepodařilo zjistit, ale kdo by se odvážil zastavit a pokutovat takovéhoto obrněnce, že. Mít na čele kolony takovýto stroj dodalo odvahu zařadit se do kolony i dvěma klukům s osobáky bez povolení, abychom se k bývalé rotě podívali všichni. Na kolonu byl velkolepý pohled, když dorazila do prostoru roty, kterou dnes již připomíná jen zbytek vyasfaltované plochy před bývalými garážemi. Opět jsme o pár kamenů zvětšili naši pamětní mohylu a zavzpomínali na všechny kluky, kteří tu už nemůžu být s námi. Jistě se na nás dívali tam seshora, když jsme se podepisovali do kroniky, která je uložena v mohyle. Závěrem jsme se tradičně vyfotili před stájemi. Přestože bylo celý den uplakané počasí, na ty dvě hodiny, co jsme byli na Žďárku, se rozsvítilo sluníčko, takže jsem přesvědčen, že se ti naši nahoře přimluvili u sv. Petra. Odpoledne proběhlo ve znamení vzpomínání nad donesenými fotkami z období vojenské služby. Letos mezi nás poprvé dorazil četař vz. Míla Mikuláš, velitel družstva, a donesl svoji vojenskou kroniku s plno parádními fotkami. Tyto jsem nascanoval a s Mílovým svolením posílám na Vojensko.cz. Tak se můžete na ně mrknout. Ani letos nechyběl Honza Kotrbáček s heligonkou a kamarádem bubeníkem, kteří bezchybně bavili všechny naše kluky i holky, náhodné kolemjdoucí nevyjímaje. Několik hodin se střídala jedna hudební pecka za druhou a nemohla chybět ani pomyslná hymna péesáků Na starým Mohelně. Jídlo i pití bylo bezvadné jako vždy, ale co by to bylo za sraz bez Žďáreckých knedlíků k večeři. Většina si je s chutí dala a dojetím zatlačila slzu. Láďo, děkujeme ti za ně, protože letos byly knedlíky ještě kypřejší a vajíčka ještě žlutější. Večer utekl jako voda v šumavské bystřině Častá, která nám bublala za zády. Před půlnocí se většina pomalu zvedla a rozešla ke spánku do penzionů. Našli se i vytrvalci, kteří to táhli skoro do až rozbřesku. Prostě pohoda a dobití baterek do dalších dnů. Budu se asi opakovat, když řeknu, že prohloupili ti, kteří nepřijeli. Mé osobní poděkování a obdiv patří Bobovi Janebovi a jeho nejbližším, že opět dorazil mezi nás, i přes svůj zdravotní handicap, a to přes půl republiky. To dokazuje, jaká jsme byli parta a že si máme co říci i po 40 letech. Mám radost, že mezi nás už poněkolikáté zavítali i skauti z Brandýsa, které jezdí s Radkem, který byl jedním z posledních sloužících kluků na Žďárku. Jistě si to s námi užili a děkuji jim, že nám pomohli snížit věkový průměr účastníků. V neděli po tradiční knedlíčkové polévce jsme se rozjeli k domovu s dobrými pocity, že se sraz veteránů 9. rPS Žďárek opět povedl. Všechno má svůj konec, a tak je to i s naším srazem, který nám bude připomínat už jen pamětní srazová placka na uniformě a pár fotografií. Tak tedy všem ahoj a na shledanou o třetím červnovém víkendu roku 2020 se těší Milan Bednařík.