Vojensko.cz

Žďárecký sraz 2018

Také letošní třetí červnový víkend se sešly asi čtyři desítky bývalých pohraničníků 9. rPS Žďárek, rodinných příslušníků a přátel ve Strážném. Kluci tak s předstihem oslavili Den pohraniční stráže a setkali se s kamarády, se kterými prožili službu na státní hranici. Většina nás dorazila již v pátek 22. června. To proto, abychom měli dost času na přivítanou a sdělení si všech novinek od doby, kdy jsme se viděli naposledy. Počasí nám sice moc nepřálo, takže jsme byli nuceni se uchýlit do lůna restaurace Rybárna. I přes stísněné prostory zde panovala skvělá atmosféra. Ze zdravotních důvodů se letos nezúčastnilo několik stálic našich srazů, ale zato se objevily tváře nové. Ty okamžitě zapadly mezi ostatní hraničáře. Podkroví restaurace bylo v podvečer skoro plné, a díky chladnému počasí, jsme při vzpomínání nad fotografiemi, seděli tradičně do půlnoci. Letos, bohužel, nedorazili brandejští skauti, kteří jsou vždy milým zpestřením srazů, takže jejich vedoucí Radek přijel bohužel sám bez nich. Jako kůl v plotě si ale nepřipadal, to bychom my, ostatní, nepřipustili. Všichni jsme měli obrovskou radost, že mezi nás i přes nemalé zdravotní potíže dorazil kamarád a pravidelný účastník srazů Bob Janeba. Když je vůle a touha setkat se s kamarády veliká, tak pro něj nebyl problém dorazit přes půl republiky do Strážného. Pro nás zase nebyl problém vyrvat Boba na invalidním vozíku do patra restaurace po úzkém schodišti. Za pomoci manželky Věry, členů rodiny a dalších siláků to zvládl, a my se mohli těšit z jeho vtipů, humorných historek a vojenských zážitků. Bob je prostě pohodář a nevyčerpatelná studnice dobré nálady.

V sobotu jsme se probudili do pošmourného rána. Hlavní akcí srazu byl opět příjezd velitele a ZVP pplk. Josefa Breburdy, který jako každoročně dorazil před restauraci v pravé poledne. Zde jsme na něj již čekali, nastoupeni jako kdysi na rotě pod velením staršiny Vaška Holého. Hvizd píšťalky prořízl sychravé povětří a velitel přijal hlášení o stavu jeho veteránské jednotky. Následovalo velitelovo přátelské pozdravení se s účastníky a přáteli, mezi kterými nechyběl ani bývalý velitelův kolega Adolf Krátký. Také letos nechybělo společné focení. Po malém občerstvení jsme se přichystali na přesun k bývalé deváté rotě nad Žďáreckým jezírkem, kterou dnes již připomíná jenom malá mohyla z donesených kamenů kluky, kteří na sraz přijedou. Výjimkou není ani velitel, jehož stařičkou Felicii všichni litujeme, protože je naložená kamením, které skončí v mohyle. Parta se rozdělila opět na několik skupinek, podle toho, kdo jaký zvolil přesun. Nejpočetnější byla skupina cyklistů, dost kluků zůstalo věrných tradičnímu osmikilometrovému pěšímu přesunu. I letos se našlo pár odvážlivců, kteří podlehli kouzlu vyzkoušet si cestování na zapůjčené koloběžce. Několik lidí mělo štěstí, že se vešlo do třech aut, co buď měla výjimku na vjezd od NP Šumava nebo odvahu to zkusit bez ní.

Ve čtrnáct hodin jsme již všichni stáli před naší žďáreckou mohylou a Vašek Holý tradičně zahájil malou vzpomínkovou slavnost. V mohyle přibyla další památečná schránka, kterou tam umístili kluci ročníku 1985-87 na památku svého zesnulého kamaráda z ročníku Petra Nergera (Hergota). Do schránky umístili fotografie, vzpomínkové vzkazy a dokonce model UAZe, se kterým na Žďárku Petr jezdil. I letos jsme udělali zápis a všichni se podepsali do pamětní knihy na důkaz své přítomnosti na letošním srazu. Samozřejmě nechybělo vzpomínání a prohlídka pozemku bývalé roty, zakončená společným fotografováním.

Po návratu do Strážného v odpoledních hodinách se pokračovalo ve vzpomínání nad fotkami, které nenásilně přešlo v zábavu se zpěvy a tanci. Po loňském úspěchu přijel žďárecký kamarád Honza Kotrbáček s heligonkou, aby lidovou písničkou podpořil dobrou náladu. Čekal nás několikahodinový maraton písní vojenských, lidových, i těch lechtivějších. Naše hraničářská hymna ?Na Starým Mohelně" zvedla kluky ze židlí a po odzpívání všech slok se v nejednom oku objevila slza dojetí. Hrálo se a zpívalo do hluboké noci a dobrá nálada se přenesla i na obsluhu restaurace. Ta, ač z části vypadala cizokrajně, byla velmi milá, a také si zanotovala se starými šumavskými vlky. Usínalo se nám dobře, všichni s vědomím, že jsme prožili krásné chvíle s partou lidí, kteří jsou, jak se říká, stejné krevní skupiny. Samozřejmě jsme si slíbili, že se zde opět sejdeme za rok. A nezapomeňte, že všichni nově příchozí jste vřele vítáni a uvidíte, že nebudete litovat. V neděli v poledne po tradiční hovězí knedlíčkové polévce se zbytek kluků rozjel do svých domovů. Předtím ale připojili své podpisy na pamětní vlajky jednotlivých ročníků 9. roty Žďárek. Žďárecký sraz 2018 nám již bude připomínat jen pamětní placka srazu a pár fotek, které jsem pro kamarády rád udělal. Děkuji všem účastníkům srazu za krásné zážitky, povídání a vzpomínky ze služby na státní hranici co vešly do legend. Se všemi se těším na shledanou na srazu v roce 2019.
Milan Bednařík