« Zpět | Jdi na seznam | Obnovit | Vaše komentáře (2)
(pro změnu obrázku můžete použít CTRL + šipky ↔ numerické klávesnice)
4 foto (M.Bednařík) z celkových 24
Autor: M.Bednařík | Pořízeno: 2016 | Foto: 24 fotek
Okres: Prachatice
Žďárecké setkání 2016
Stalo se již tradicí, že poslední červnový víkend hostí restaurace Rybárna ve Strážném bývalé žďárecké pohraničníky. Nejinak tomu bylo i letos. Termín jsme se dozvěděli od staršiny Vaška Holého ze stránek Vojenska.cz. Hlavním dnem srazu byla sobota 25. června. Mnoho nás tu bylo již poněkolikáté, a tak přátelské stisky rukou a srdečný smích se nesl venkovním posezením restaurace. Zaznamenali jsme i několik nových kluků, kteří nesměle pokukovali po ostatních. Každý se představil a uvedl, kdy na Žďárku sloužil, a byl Vaškem uveden mezi ostatní, přičemž nováčka dav zatáhl do party diskutujících na jediné téma - zážitky ze služby na státní hranici. Dopoledne uteklo jako voda a s blížícím se polednem se očekával tradičně příjezd velitele a ZVP pplk. Josefa Breburdy. Ten s velitelskou přesností dorazil v pravé poledne před restauraci, kde opět za zvuků slavnostního Dobiášova pochodu převzal hlášení od staršiny Holého, který ho přivítal s nastoupenou jednotkou bývalých pohraničníků. Dojemná scéna, která nejednomu z nás vehnala slzu dojetí do oka.
Po přivítání a malém občerstvení se všichni vydali do prostoru bývalé 9. roty PS Žďárek, kde i letos proběhla vzpomínka u naší mohyly, připomínající zbouranou rotu, kde jsme všichni prožili dva roky společného vojenského života. Tradičně se mohyla rozrostla o další kameny, které donesli letošní účastníci. Na památku se přítomní podepsali do kroniky, která je pečlivě uložena ve vodotěsné schránce v útrobách mohyly.
Po hodině prožité na katastru bývalé roty jsme se rozloučili se skauty, které s sebou přivedl jeden z účastníků srazu a žďárecký veterán - Radůz. Parta skautů se rozhodla na žďáreckém kopci přenocovat a ráno pokračovat ve svém vandru po Šumavě, který, jak nám Radůz prozradil, pojmenovali stylově - pohraniční poplach.
Po návratu do Strážného se pokračovalo ve vzpomínání, prohlížely se fotografie a další relikvie, vzpomínalo se na ty, kteří tu s námi být nemohli. Jedním z nich byl i Míra Janeba, který byl pravidelným účastníkem srazů. Vloni ho ale zaskočila vážná nemoc, takže letos musel vynechat. Pozdravili jsme ho alespoň po telefonu a slíbili si, že napřesrok jistě dorazí. V podvečer krásné počasí vystřídala pořádná šumavská bouřka s přívaly deště. Nám bylo pod střechou hospůdky hej, ale co asi ti chudáci skautíci co zůstali na Žďárku, vzpomínali jsme na ně s obavami. Odpoledne nás navštívil a s kluky si přijel zavzpomínat i poslední velitel roty před jejím uzavřením, kpt. Pavel Rampich. Mnozí z nás ho pamatují ještě jako technika roty. Sedělo se do pozdních nočních hodin, protože většina z nás zde byla ubytovaná, takže nebylo kam spěchat. K večeři pro nás Vašek Holý zajistil u Ládi Beneše překvapení v podobě legendárních žďáreckých knedlíků, které se vařily na rotě v "bezmasé" dny. Nad tou žlutou dobrotou na nás padla nostalgie, protože toto vojenské jídlo bylo velmi oblíbené a vešlo do legend.
V neděli po obědě jsme se pomalu rozjeli do svých domovů s příslibem a přáním, že se napřesrok sejdeme zase a ještě ve větším počtu. To je výzva těm, kdo pořád ještě váhají přijet.
Závěrem bych chtěl poděkovat organizátorovi našich srazů Vaškovi Holému za vše, co pro nás dělá, protože bez něj by se tyto akce nejspíš vůbec neuskutečnily. Staršino, díky a s ostatními se budu těšit na viděnou na srazu v roce 2017.
Milan Bednařík