Vojensko.cz

Jsme parta bývalých sušických péesáků z let 1979-81.
Všichni jsme sloužili na velitelské rotě jako náčelničtí řidiči, a do party jsme přibrali brigádního fotografa. V ročníku nás bylo samozřejmě víc, ale toto zlaté jádro autočety se již 34 let každoročně scházíme, abychom zavzpomínali na doby, kdy jsme sloužili v šumavských hvozdech. Všechny roky to bylo většinou u někoho z nás doma nebo v některé restauraci v Praze. Při loňském srazu padl nápad, že bychom si mohli udělat pánskou jízdu a navštívit místo naší vojny. Všichni byli jednohlasně pro a odhlasovali pověřením přípravy této expedice právě fotografa Milana Bednaříka. Zjara všichni obdrželi termín akce s návrhem programu. Po několika telefonických konzultacích bylo vše doladěné a my mohli v pátek 11. září vyrazit směr Sušice.

První parta vyrazila z Prahy již dopoledne jako předvoj, aby zajistila klíče od penzionu, kde jsme byli ubytovaní. Po zabydlení v útulném penzionu U Bohouše, jehož provozovatel (mimochodem bývalý hláskař PVOS) je nám, vojenským veteránům, příznivě nakloněn, odjel předvoj zpět do Sušice, kde byl sraz s druhou partou. Setkání proběhlo před legendárním Hotelem Svatobor, kam jsme také v osmdesátých letech chodili na pivo. Po svatoborském obědě jsme vyrazili na prohlídku bývalých kasáren 7. brigády PS, přesněji řečeno, toho co z nich zbylo. Upřímně řečeno, pohled to nebyl moc veselý. Několik budov bylo zbouráno, pár, které jsou využívané městem, opraveno, ale většina je ponechána svému osudu. To ale nemohlo zkazit naše nostalgické vzpomínky a celý volně přístupný areál jsme propátrali metr po metru. Také zaznělo mnoho příhod a zážitků, na které již někteří dávno zapomněli.
Po návštěvě kasáren jsme nakoupili zásoby na víkend a vyrazili směr Dolejší Krušec u Hartmanic, do penzionu. Večer jsme nad fotkami ve vzpomínkách pokračovali a naše parta se rozšířila o našeho hostitele Bohouše Jelínka. Plni dojmů jsme po půlnoci ulehli a usnuli spánkem spravedlivých, protože v sobotu nás čekal náročný program, na který bylo potřeba načerpat sil.
Sobota byla ve znamení výletů. Po snídani jsme vyrazili na jezero Laka, protože většina z nás tam nikdy nebyla. Jen Jirka Černý ano, a uklidňoval nás: "Je to z parkoviště tak dva kiláčky po rovině." Realita byla samozřejmě daleko drsnější. Těch kiláků bylo šest tam a šest zpátky a do neustálého kopce. Aspoň, že ta cesta byla vyasfaltovaná. Počasí jako vymalované a tak se šlo perfektně. Odpoledne jsme se přesunuli do Železné Rudy a na Špičák, kde proběhl lehký oběd. Po něm jsme vyrazili navštívit rotu Debrník, vzdálenou asi tři kilometry. Výšlap z Alžbětína na rotu jsme zvládli bez větších obtíží a asi za půlhodinu dorazili k objektu. Většina z nás pamatovala ještě rotu starou, tato byla postavena až po našem odchodu. Debrník je vcelku zachovalý objekt, který by mohl dál sloužit, je ale nevyužíván a pomalu chátrá. Smutný pohled na to, jak se stát chová k hodnotám. Po prohlídce okolí jsme zamířili do Prášil. Tato víska se také proměnila k nepoznání, stejně jako bývalá 5. rota PS, ze které je dnes turistická ubytovna. Po hodině strávené na Prášilech jsme si dali malou procházku podél říčky Křemelné a pak zamířili zpět do penzionu, protože v plánu bylo opékání buřtů. Při pivku se snadno podařilo ponořit do nostalgie staré třicet čtyři let. Vzpomněli jsme i na kamaráda Zdeňka Hesse, který už roky bohužel není mezi námi. Teplé počasí babího léta nám umožnilo sedět venku až do tmy.
Ráno jsme si naplánovali prohlídku rozhledny Sedlo u Albrechtic se zastávkou u bývalého muničního skladu, kde jsme občas také sloužili. Výšlap na 902 m vysoký kopec byl odměněn nádhernými výhledy do krajiny. Někteří, co netrpí závratěmi, vylezli až na vrchol rozhledny. Nám ostatním stačil na rozklepání kolen pohled ze skal pod rozhlednou. Po návratu k autům jsme využili pohostinnost restaurace Pod Sedlem v obci Albrechtice a skvěle tam poobědvali. Pak naše další pouť zamířila zpět k Sušici. Naší poslední zastávkou, byl hrad Rabí. Tam jsme prošli jeho okolí a pořídili památečné fotky. Asi ve čtrnáct hodin jsme zamáčkli slzu dojetí a zamířili k domovům s příslibem, že za rok zopakujeme exkurzi do dalších partií Šumavy, kterou máme spojenou s naší vojenskou službou. Kdo z dalších s námi sloužících kluků by chtěl naše řady rozšířit, nechť se ozve, bude vítán.

Za partu šoférů z velitelské roty všechny zdraví brigádní fotograf
Milan Bednařík