Vojensko.cz

Fotografie z historicky prvního setkání bývalých pohraničníků roty Valtice - Celní úřad, které proběhlo 2.8.2014.

Setkání se účastnilo 31 pohraničníků, kteří zde v různých letech sloužili:
Navrátil Ivan, Krejčí František, Špaček Josef, Salajka Jaroslav, Němec Josef, Voženílek Vlastimil, Fridrich František (Fríďa), Zemánek Pavel, Piačka Rudolf (Piják), Sivák Vladimír, Votava Kamil, Tobolák Petr, Chovanec Ján, Doležal František, Nevtípil Jiří, Havel Jiří (Ježek), Strapko Rudolf, Onuško Petr, Slezák Milan (Evžen), Šašala Ján, Vavrušák Petr, Kolár Ján, Pulec Lubomír, Černý Josef, Čambal Vladimír, Zelinka František, Tomečko Jozef, Suchý Jaroslav, Jiránek Jiří (Ciro), por. Hradil Milan a nrtm. Navrátil Pavel.

Vřelé díky za tak velké setkání!!!
A velké díky webovým stránkám vojensko.cz a hlavně klukům, co se o tyto stránky starají ve svém osobním volnu a to Oldovi Vítkovi a jeho kamarádovi Jirkovi. A také Jirkovi Jiránkovi (Cirovi) a Františku Fridrichovi (Fríďovi), kteří se rozhodli toto setkání uspořádat po naléhání ročníků 64-66 a dalších.
Setkání bylo super a také nám vyšlo nádherné počasí. Děujeme také všem manželkám a početnému rodinnému doprovodu, kteří vydrželi v takovém horku celou trasu pochodu na přechod z Rakouskem a zpět do Valtic. Jedinou vadou na kráse bylo to, že nás majitel nepustil dovnitř objektu bývalé roty. Bývalí pohraničníci (veteráni) přijeli z velkých dálek a byli zklamáni, že se nemohli podívat tam, kde za mladých let sloužili. Hoši máme na vás prosbu, aby si každý hledal své známé spolubojovníky ze svých ročníků a zkusil je sehnat na příští sraz. Ještě jednou vřelé díky všem co se zúčastnili 1. srazu a doufáme, že se zas za nějaký rok ve zdraví v plném počtu opět sejdeme. Hoši, telefonní čísla všech zúčastněných srazu má Jirka Jiránek. Kdo bude se chtít s někým spojit, obraťte se na něj.
A na závěr jedna perlička! Jirkovi Jiránkovi napsal nestarší příslušník PS, vážený pan Antonín Zedník z Olomouce, který se nemohl zúčastnit srazu a rád by. Sloužil na Celňáku v letech 56-59. Bude mu za rok 80 let! Klobouk dolů. Poslal dopis, který se souhlasem a nahrazení jmen XY zveřejňujeme v plném znění:

Vážený pane, potěšil jste mě, svým sdělením. Jako každý chlap, i já rád vzpomínám na vojenská léta. Moje vzpomínky se budou poněkud odlišné od těch Vašich. Já jsem narukoval v r. 1956, v době maďarských událostí. Druhý den jsme šli na hranici s puškou, ale bez nábojů atd. Sloužili jsme dva roky a 92 dní. Přesto na to vše rád vzpomínám. Já jsem byl na rotě Celňák jako specialista, nesloužil jsem na čáře. Mým úkolem bylo starat se demarkaci, o dráty a signalizaci. Každý den jsem musel projít těch 4,5 km čáry a prověřit zda je vše v pořádku (vysbírat mrtvé zajíce, vhodit je do sklepních okének, za což byl proviant) atd. Rád vzpomínám na nedělní vyjížďky na koních s paní XY, což byla manželka por. XY , velitele roty. Rád vzpomínám na pěvecký soubor (8-12 vojáků a 8 místních dívek) a kapelu. Hrál jsem housle, harmoniku, piano a byl jsem vedoucí kapely a dirigent. Vystupovali jsme na schůzích JZD a často jsme hrávali na zábavách na Bořím Dvoře a podobně. Byly praporní soutěže atd. Já jsem do Kačisdorfu do hospody nechodil, byli ti, kteří tam chodili. Já jsem znal tamějšího kostelníka, který si nakácel třeba dřevo v lese, zůstaly tam po něm dva demižony vína atd. Za lese směrem na Boří Dvůr, jsem potkával grenz policajty. Ač jsme nesměli, rádi jsme se s nimi bavili. Měli velmi lehké americké karabiny . Tenkrát služba na hranici, to snad ani vojna v pravém slova smyslu ani nebyla. Snad jeden případ za všechny.
Přišel za mnou velitel koňáků, že jsou hody v Hlohovci. Bylo léto večer. Sedli jsme na koně a pádili. Koně uvázali u rybníka ke stromům. Bylo zvýšení a co čert nechtěl, přijel tam bojový Tudor. Přijel tam velitel štábu praporu kap. YX. Uviděl nás (mně znal ze školení specialistů na praporu). Okamžitě jsme skočili na koně a tryskem na rotu. Sotva jsme dorazili, volal mně dozorčí k telefonu. Chtěl mě kap. YX. Ohlásil jsem. On pravil, takový vojáky mám rád... Průšvih, ale dostat se z něj.
Rád bych se vašeho srazu zúčastnil, mám však obavy, že bych mezi Vámi vypadal jako člověk z jiného světa. Mám v rodině jednoho bývalého pohraničníka, který sloužil v témže období jako vy. Těch dvacet let rozdílu je ale vidět. Naposledy jsem se byl podívat na Celňák pře 15 lety. Celňák jsem samozřejmě poznal, ale okolí ne.
Byl bych rád, kdyby jste mě napsal, kdy se budete scházet. Bohužel, mně se nikdo na moji výzvu neozval. Část jich možná zemřela a velká většina nemá internet. Já ho ke své práci potřebuji. Za rok a něco mně bude teprve 80.
Děkuji za to, že jste se ozval. Přeji vám mnoho zdraví a pohodu v životě.
Antonín Zedník Olomouc

Poznámka: Sloužil jsem v bouřlivé době, zažili i špatné věci. Ale na ty člověk nevzpomíná.

S pozdravem všem
František Fridrich (Fríďa) a Jiří Jiránek (Ciro )