Vojensko.cz

Zajímavé,
že dnes už na tak náročnou vojnu člověk vzpomíná spíše s úsměvem a i rád. Prožili jsme si zajímavé, veselé chvíle v partě kolegů, jak ve výcviku, ve
službě a hlavně na vycházkách, ale taky náročné, až těžké chvíle při výcviku i ve službě.
Jako "bažant" jsem narukoval do přijímače v Jaroslavicích u Znojma. Vzpomínám si, jak jsme mašírovali pěšky z nádraží s dřevěnými truhličkami za
zpěvů budovatelských písní až do místního zámečku. Tam jsme se svlekli z civilního oblečení, museli jsme pod sprchy, ostřihali nám vlasy, oblékli
jsme si voj. mundůr a už to začalo. Roto, četo nástup, krátké poučení o poslušnosti a poklusem klus, každý den. Asi po 1 měs. jsem byl poslán do
Znojma, do poddůstojnické školy, která byla v bývalé věznici- "Krajzáku". No a tam byla teprve drezůra! O tom by se toho dalo napsat. A o našich
velitelích, por. Švanda- malý Napoleon, nezastupitelný, dóležitý vychodňár- čatár Pavlov, atd. Někdy v dubnu na praxi na rotě v Hevlíně, po skončení
podd.školy jsem byl poslán sloužit na 3 měs. na rotu do Šafova- velmi smutný, opuštěný kout Moravy. Ale byl tam výborný kuchař, na jehož jídla
jsme se denně těšili. A to jeho zelí s knedlíky bylo a je dodnes bezkonkurenční. Vzpomínám si, že jednou někdo z kolegů při obědě vyhlásil soutěž,
kdo u toho zelí sní nejvíc knedlíků. Bylo nás tam asi 10 a představte si, že jsem to vyhrál- spořádal jsem 23 knedlíků a 3-4x jsem si přidával super
zelíčko! A to nejsem nijak pevný chlap, vysoký jen 173 cm.
Koncem října mě povolali zpět do Znojma, do Krajzáku, kam narukovali noví bažanti. Tři měsíce jsme z nich museli dělat vojáky, schopné sloužit na
hranici soc. vlasti a střežit klidný spánek pracujícího lidu. Ale nesnášel jsem těžkou drezúru, byl jsem dost umírněný, po zkušenostech, které jsem
rok předtím prožil. Taky jsem dostal při ukončení přijímače od mého družstva bažantů poděkování a milé dary!
No a koncem ledna, nebo zač.února 1958 jsem byl převelen do Valtic na Celňák kde jsem sloužil do odcho