Vojensko.cz

kterého se setkání týkalo, a navíc prozrazuji, že jsme se ani nestačili poškorpit, třebaže moje schopnosti kdekoho provokovat, zvláště nad věčně dolévanými štamprlemi, ze mě ani půlstoletí, někdy krušné, neodnaučilo, a asi taky proto, že se nikdo z nás mezitím neprotuneloval k miliardám. To byl podle mě ten nejhlavnější důvod - nikomu nám tam nevadilo, že nevzpomínáme na podzemní armu ve V.I.P. hotelech.

Zdravím,parádní setkání.Já tam byl 68-70 jako operátor P35.Bezvadná parta tenkrát tam byla,rád na to vzpomínám a něco mi to taky dalo do života.Ozvěte se někdo z těch,co jste tenkrát sloužili vlasti.Eduard

Zdravím, děkuji za chválu našeho setkání. Jsem zvědav, zda bude někdo reagovat na výzvu ke kontaktu. Z naší generace se bohužel jen málokdo pohybuje na internetu. Ze 40 kamarádů z roč. 63-65 je jich jen 9, o existenci tohoto webu nevěděl před setkáním nikdo z nich. Na fotografiích z našeho setkání je Pepa Ondřejka, za vás provianťák a dále velitel roty Míla Kůrka, kteří žijí v Chudenicích a Klatovech. Ročník 63-65 se opět sejde v září 2015 ve výroční den po padesáti letech odchodu do civilu.
Organizátor setkání Jaroslav Vítovec.

Vážení příznivci Vojenska a PVOS! Rád bych doplnil komentáře fotogalerie 1. setkání roč. 63-65 z Doubravy.
Po půldruhém roce mého intenzivního pátrání po současných adresách a kontaktech se podařilo zjistit údaje o pobytu všech 40 hledaných kamarádů, Doubraváků, roč. 63-65. Základem bylo pátrání prostřednictvím Internetu. I tak to bylo, vzhledem k ročníku narození hledaných obtížné - z 29 nalezených žijících, jen 7 aktivně používá internet a jen 8 bydlí dosud na adrese zaznamenané při odchodu z vojny.
Díky pomoci jednoho lépe jazykově vybaveného kamaráda (divadelník, spisovatel a malíř), který žil 25 let v Kanadě se po menším dobrodružství podařilo nalézt kamaráda, tehdy také spojovacího mechanika v Zurichu (Švýcarsko). Žije tam od roku 1968, je doktor - zubař a jak je z galerie zřejmé nelitoval 600 km cesty autem na sraz vojenských veteránů a aby to bylo stylové přijel autem - veteránem VW Bus.
Musím dodat, že zejména tito dva kamarádi, kteří žili, nebo žijí v zahraničí přijali pozvání na sraz s největším zájmem a zaujetím.
Mírně skeptický přístup některých zvaných před srazem byl v jeho průběhu přetaven v nadšení ze shledání se s kamarády a z bezchybného průběhu setkání. Všichni se viditelně zotavili návratem do mládí a vskutku omládli a řádili jako jinoši. Předpokládám, že manželky a přítelkyně kamarádů, které mají kladnější přístup k internetu sem připojí nějaké poděkování za to, v jakém stavu se jim vrátili ze srazu domů.
Inspirováni srazy hláskařů jsme šťastně zvolili i místo konání srazu v penzionu "U Bohouše" v Dolejším Krušci. Poněkud delší trasu sobotního přesunu na Doubravu vyvážilo příjemné, intimní a domácí prostředí penzionu, umocněné bezvadnými službami (ubytování, stravování) majitele, hláskaře PVOS ve výslužbě Bohouše Jelínka.
Po přesunu na Doubravu nás tam již očekával náš tehdejší velitel p. Kůrka. Pro všechny to bylo velmi milé shledání a pomohlo překonat rozporuplné dojmy z tristního stavu objektů na Doubravě.

Pokračování příspěvku:
Hlavní budova, tehdy v r. 1964 novostavba, nyní vykradená ruina, vhodná snad jen k demolici.
Celý průběh setkání byl tak pěkný a inspirující, že jsem již dostal úkol a zadání - v září roku 2015, t.j. 50 let od odchodu do civilu svolat 2. setkání veteránů z Doubravy, roč. 63-65.
Na letošní pouť v Chudenicích (městečko pod Doubravou) - víkend po sv. Anně již svolávám kamarády, kteří tam jezdí a všechny další zájemce na menší odpolední posezení v místní restauraci. Ti, kteří se, vzhledem ke krátkému odstupu od setkání ještě nestihnou vrátit z jinošského do seniorského stavu se mohou povozit na kolotoči, nebo si vystřelit růži ve střelnici.
Ze Sušice zdraví Jarda.
PS. Do sekce dobových fotografií budou co nevidět doplněny další fotky z r. 63-65, soustředěné při přípravě setkání.

Blahopřeji k takovému srazu a tiše závidím.....chlapi držte sa!

Jardo....moc díky za sraz který jsi u nás v penzionu udělal. Jste moc fajnová parta Doubraváků a klobouk dolů jak jsi měl vše připravené...Bohouš...

Poděkování Bohoušovi! Ano, i to je potřeba. Z ohlasu kamarádů, účastníků setkání je zřejmé, že k výbornému průběhu setkání přispělo i příjemné, intimní a domácí prostředí v tvém penzionu a tvůj vynikající servis a služby. Bylo to vše perfektní a příjemné, takže to všem pomohlo rychle překonat nepříznivé dojmy z poznání, jak nás za těch 50 let poznamenal neúprosný čas a v jakém tristním stavu se nachází Doubrava, kde všichni prožili dva roky mládí.
Jarda.

Potvrzuji, že Jarda nám vše perfektně až do nejnepatrnějšího detailu připravil. Byl jsem jím osloven v lednu 2013, jestli se mi ta myšlenka líbí a jestli se osobně setkání zúčastním..., a po mém vzplanutí jsem byl s ním až do skutečného setkání v častém kontaktu. Za tu dobu a pak i během setkání jsem nabyl přesvědčení, že tento člověk je rozeným diplomatem. To jsem mu také několikrát řekl, ale on vždy zareagoval tak, jako když se něco, co nestojí ani za zmínku, smetává ze stolu. A i taková reakce mě v tom utvrdila. Vrozeným talentem se člověk nehonosí, není to aspekt vydobytý, neslouží tudíž coby vědomý nástroj. Napadlo mně dokonce napsat patřičnému vedení diplomatického sboru ČR (opravdu, nepráším) o této Jardově zdatnosti něco jako naučnou poučku, ale následné uvědomění, jak ta naše země proradně funguje, jsem od toho úmyslu upustil, protože by to byla zbytečná ztráta času. Oni by ti mafiózně vyškolení chamtivci měli k tomu kdovíjak povýšenecké pindy, jako ke všemu, co se jim nehodí do jejich strategie.
Nicméně si ale myslím, že co by Jarda zcela určitě mohl udělat - eventuálně pomoci v organizaci setkání dalších ročníků. Věřte, vy všichni další, že dědek Jarda by se s tím vypořádal skvěle. Vnáším tento nápad do éteru poprvé a bez nějakého prodiskutování s někým dalším..., ani Jarda o tomto mém krkolomně praštěném návrhu ještě neví. Pokud jsem teď nerealizovatelný, pardon.

Ahojky Jiří......musím potvrdit Tvé řádky, které jsi napsal o Jardovi. Jarda s velikou pečlivostí připravoval Vaše setkání Doubraváků po 50 letech, že i já jsem zíral. Jarda je skromný a vyjímečný člověk, jak měl vše připravené, s jakou pečlivostí.....to klobouk dolů. Musím také přiznat, že Vaše setkání bylo perfektní a byl jsem moc rád, že jsem Vás všechny mohl poznat osobně.