Vojensko.cz

Zdravím,
chci se zeptat, zda za vaší prezenční služby 1965-1967 byl na rotě Branka ještě velitem roty kpt.Leštach a velitelem 1.čety napor.Kratochvíl.
Moc Vám fandím a přeji hodně zdraví
Děkuji za případnou odpověď.

Motto: "Král zemřel, ať žije král!!!"
Myslím si, že se to tak trochu týká i nás, bývalích pohraničníků, kteří sloužili na západní státní hranici, na rotě Branka, v letech 1965 - 1967.
Podařilo se nám dopsat a uzavřít 1. - 3. září 2017 společně jednu významnou knihu, která nás provází po celých padesát let. Bylo by zajímavé, pročítat jednotlivé kapitoly této knihy, prožívat opět jednotlivá setkání. Myslím si, že náš věk nám již umožňuje nostalgické vzpomínání. Nedá se ale již nic dělat. Po padesáti letech vzpomínek a setkávání na vojnu na státní hranici, má tato naše generace, tato naše parta, právo pomalu , ale jistě odejít do toho zaslouženého "důchodu". A nyní záleží na těch mladších, aby převzali oni a nesli dále tuto naši tradici setkávání, tuto naši "pochodeň" dále. Myslím si, že by to neměl být problém. Podle odezvy, která panuje mezi bývalími pohraničníky a kteří se nestydí, že sloužili na státní hranici, i když je součásná "společnost" vymezuje mimo, by se tradice měla zachovat. Byla to jistě setkání, na které se bude vzpomínat do konce našich životů. Těch vzpomínek a zážitků jsou jistě stovky a ještě dlouho se budou "hlásit" v našich hlavách. A proč na tato setkání budeme rádi vzpomínat? Protože jsme měli na vzpomínání klid. Největší zásluhu na tom, že jsme mohli v pohodě a splnými žaludky vzpomínat, mají naše drahé "polovičky", manželky. Za starostlivost a péči, kterou nám věnovaly, by si zasloužily státní vyznamenání. To není přehánění, to je pouze pravdivé konstatování.
Jak všichni víme, každá dobrá kniha má také doslov. A i ten doslov je třeba dočíst do konce, protože bývá velmi zajímavý. Ta naše kniha, jak se zdá, byla dopsána, ale doslov je zatím ještě prázdný. Zda bude také psán a dopsán, vyřeší jen a jen čas. Čas je neúprosný a běh v našem věku na dlouhou míli má již určité překážky. Přesto jsme velmi rádi, že jsme dostali možnost a příležotist napsat a hlavně dopsat naši "Knuhu padesáti let". Bohužel , ne již v plném počtu.
Zdraví Standa Novák

Smekám, Jirka od vedle ze Studence

Souhlasím s Tvým komentářem Pavel rota Broumov 66-67

Vážení kamarádi, bývalí pohraničníci !
A je to opět tady. V době od 1. září do 3. září 2017 se uskuteční významné setkání bývalých pohraničníků, kteří sloužili na rotě Branka v letech 1965 - 1967, a to v Halži, v turistické ubytovně. Před dvěma roky, v roce 2015, jsme oslavovali a vzpomínali 50. výročí našeho nástupu k Pohraniční stráži na rotu Branka a Tišina. A letos budeme společně slavit 50. výročí našeho odchodu do civilu z roty Branka. Myslím si, že je to něco vyjímečného a asi i ojedinělého. Parta, která se dokáže scházet padesát let, má v sobě opravdu asi něco navíc a jeji členy musí něco opravdového spojovat. To kamarádství, které trvá, ale vznikalo právě již během základní vojenské služby na rotě Branka. Je logické, že tato setkání neprobíhají v takovém počtu, v jakém bychom si asi všichni přáli. Takový je ale život a nedá se s tím asi již nic dělat. Ten kádr party však zůstal a je pevný. Musím však důrazně připomenout, že součástí toho pevného kádru party, podle hodnověrných informací, jsou i drahé "polovičky," manželky. Ty se také staly hybnou silou pro zachování těchto tradic, těchto setkání, a patří jim za to velké poděkování a uznání. Tak tedy ještě jednou: Dne 1. září 2017 se vyhlašuje " bojový poplach" pro bývalé příslušníky Pohraniční stráže, kteří sloužili na rotě Branka v letech 1965 - 1967, s tím , že se všichni " zakopeme" do 3. září 2017 v Halži. "Fyzička" nutná, denní služby a " přetahy" budou rozděleny až v Halži, dle rozkazu velitele naší čety Jirky Hudáka.
Heslo : Neprojdou!!!

Když velitel roty, Toník Musil , "vyrazil " do terénu na kontrolu stanovišť, bylo docela zle. Všude by jenom"utahoval šroubečky". Svým způsobem měl pravdu. Pod "špačkem" byly všude slupky od ovoce, slupky od burských oříšků, apod. Hlídky tak měly co uklízet.A tak jsme se štěstím a v celku v pohodě přežili vánoční svátky a blížil se Silvestr. I ten byl docela zajímavý. Do dneška nezapomenu, jak jsme si jako bažanti připíjeli francovkou. Až sem a na toto si vzpomínám, připadá mi to, jako by se vše odehrávalo před rokem. A ono je to "pouhých" 50 let.
Proto mi dovolte popřát Vám všem, se kterými jsem měl tu čest sloužit, hlavně toho pevného zdraví, osobní a rodinné pohody a budu se těšit na setkání v příštím roce 2017, kdy budeme vzpomínat a slavit 50. výročí ukončení naší základní vojenské služby na státní hranici, " na čáře", na rotě Branka. Srdečně Vás všechny zdraví Standa Novák.

Zdravím všechny kamarády pohraničníky, kteří sloužili na rotě Branka v letech 1965 - 1967.
Stává se během roku, že na člověka padne určitá nostalgie a začne se "hrabat " v minulosti a vzpomínat. A právě nyní nastává taková zvláštní doba, která se velmi hodí k nostalgickému vzpomínání, vzpomínání na Vánoce na vojně.Začínám si postupně vybavovat atmosféru vánočních dnů na rotě Branka. S úsměvem na tváři a s lehkým povzdechem, se promítají před očima určité zážitky, které se staly součástí mého vzpomínkového vojenského života. Některé okamžiky se opravdu nevytratí ze vzpomínek. Já vím,byla to tehdy jiná doba, uplynulo 50. let a není možné porovnávat vánoční svátky na "čáře" před padesáti lety a nyní.když Pohraniční stráž neexistuje. Dnes to někomu vykládat, by asi nemělo smysl. Odezvou našich vzpomínek by byl pouze úsměv na tváři na druhé straně.A přesto,nezapomenu na štědrovečetní večeři před odchodem na noční službu.Talíře, či mísy,na kterých bylo vyrovnané ovoce, chlebíčky, řízky. Myslím si, že nebylo tehdy ve všech rodinách tolik hojnosti jídla, které jsme měli možnost mít na rotě. Nebo se mýlím?
A když budu vzpomínat dál............to už záleží pouze na každém, jaký byl romantik a jak toto období dokázal prožívat, či jak se nechal "vtáhnout" do tohoto vánočního času. Bílé"maskáče"torna plná jídla na noční sváteční službu, něco na zahřátí. Vzpomínáte ?O tekutý alkoholický nápoj se přece starali psovodi. Ohromná výhoda. Nikdo si nedovolil, mimo psovoda, navštívit kotec se psem a udělat prohlídku psí boudy. A mohlo se vyrazit do služby. Ať mi nikdo netvrdí, že při hlasu půlnočních zvonů z nedaleké německé vesnice, si nevzpoměl na domov. Bylo to svým způsobem kousek romantiky. Myslím si , že většina bude se mnou souhlasit. A ráno rychle na rotu a hraničářské volno mohlo začít. Kdybych říkal, že jsem na Štědrý den nerad sloužil noční službu, tak bych lhal. Horší to ale měla hlídka, která šla na den.

Zdravím vás pánové. Před třemi lety jsme se za vámi byli podívat na vašem srazu v Halži....foto č.15.
My si letos připomínáme 30let od nástupu na vojnu a máme sraz -ve Svobodce- opět ve stejnou dobu jako vy. Takže v pátek, nebo v sobotu se s vámi rádi přijdeme zase na chvíli pozdravit.
Ať se vás sejde co možná nejvíc a počasí ať přeje a sraz se vám vydaří.
Zdraví vás Pavel Kožíšek jaro 1985 - 1987

Vážení bývalí pohraničníci, kteří jste sloužili na rotě Branka v letech 1965 - 1967,
vítejte na slavnostním zlatém setkání v Halži ve dnech 11. - 13 září 2015.
Jsou výročí, na která člověk nerad vzpomíná, která si možná ani nechce připustit, která by nejraději vymazal ze svého života. Jsou ale výročí, na která se člověk těší a která mu připomínají část jeho života v tom dobrém slova smyslu. Když někdo slaví zlatou svatbu, slaví tak 50 let společného života. Výročí 50. let ale může být i oslava zcela jiná. A právě takováto oslava proběhne v Halži tento výkend. Je to neuvěřitelné, ale i v dnešní době se stávají svým způsobem zázraky. Parta tehdy mladých kluků, která se sešla v roce 1965 na rotě Branka, / přibyli k nim později též mladí hoši z roty Tišina/, dokázali společně vytvořit takový kolektiv při ochraně státní hranice, který nerozdělil ani jejich odchod do civilu, do svých životů. Po dobu 50. let na sebe nezapomněli a dokázali udržovat i nadále přátelství, nedovolili aby se přetrhaly nitky, které je od jejich základní služby na rotě Branka spojovaly. Je logické, že někteří se již delší dobu neozvali, někteří se na nás již dívají z toho hraničářského nebe. Takový je život a osudy lidí jsou různé. Základ tohoto kolektivu je však pevný a vznikl před 50. lety.
Příjeďte tedy zavzpomínat na naši vojenskou službu na státní hranici, zavzpomínat na společně prožitá léta, dle mého názoru ve velmi dobrém kolektivu.
Zdraví Standa Novák.

Vážení spolubojovníci, tak nám to uteklo a již tento pátek se opět uvidíme, tentokrát po padesáti letech od nástupu na rotu Tišina nebo Branka. Těší se spojař Arnošt

konečne som našiel foto z nasieho stretnutia po tolkych rokoch. Zdravím všetkých spolubojovníkov a teším sa na naše dalsie stretnutie. Jano

Zdravím, tolik generálů na jednom místě jsem ještě neviděl, paráda

Děkuji všem kamarádům i jejich manželkám za účast na našich setkáních a těším se, že se brzy opět sejdeme.

Stando, moc hezký komentář, tys měl být spisovatel, zdravím i Pavlu, která naše stejnokroje vymyslela i zajistila, stejně tak i Pavla a a jeho ženu, že se ozvali. Arnošt

O jednom jsem přesvědčen. Naši "mazáci" chtěli mít svůj druhý rok na rotě a ve službě klidný. Nejlepší co mohli udělat bylo to, že nás "bažanty" naučili sloužit a zasvětili nás do svých "tajů". Neříkám, že to bylo vždy jednoduché, ale když "mazák" viděl snahu"bažanta" poctivě sloužit, jejich vztah se začal pomalu ale jistě měnit a začal se přibližovat. Tak se i stávalo, že velitel hlídky,"mazák", psovod, nechal jít "bažanta" při průzkumu po pěšině a do mokrého křoví a vysoké mokré trávy poslal psa. To bylo opravdové ocenění a pocta pro "bažanta". Je jasné, že ne vždy to dopadlo dobře. Stalo se např. to, že "bažant" zapomněl heslo, velitel hlídky zastavil celou hlídku při postupu na stanoviště a poslal "bažanta" na rotu, aby se zeptal na heslo.Co si chudák "bažant" musel vyslechnot na stanovišti od "mazáků" staré hlídky, která se již těšila domu na rotu, nechtějte ani vědět. Nikdy více ale heslo nezapomněl. I toto patřilo k výchově od našich "mazáků". Takto a podobně si nás páni "mazáci" vychovávali. Tak i díky nim jsme dokázali "Vzornou rotu", a byly i "opušťáky". "Mazáci" byli z různých koutů naší země. Rád vzpomínám na Slováky, na psovody. A ostatní parta našich "mazáků"? Dnes se tomu musím již jenom zasmát. V té době, nežli jsme se více poznali, byly jisté obavy. Část našich "mazáků" byla z Prahy. "Mazák" a z Prahy. Společně ve službě a na rotě. Snaha a pozornost byla na místě. Jinak by to asi nešlo. A přesto na tyto kluky velmi rád vzpomínám. A dokonce mi utkvěla některá jejich jména. Např. osobní řidič "gázu", Jirka Slunéčko, typický "pražák" se vším všudy, psovodi Zajíc a Jindra Lazna. Na ty se nedá zapomenout Doufám, že jsem nezkomolil jejich jména. Jinak se velmi omlouvám. Je jich mnohem, mnohem více, na které vzpomínám, bohužel mi vypadla jména. Je to škoda.
Tak takto vzpomínám na své mazáky já. A jak ostatní? Věřím, že podobně. Naše mladší generace, která přišla po nás na rotu Branka má tak možnost porovnávat, zda na tom byla lépe, či hůře nežli my

Chcete si se mnou ještě zavzpomínat? Máte možnost.
Bažanti a mazáci. Věčné a velmi vděčné téma pro vzpomínání a vyprávění na různých setkáních či srazech bývalých příslušníků vojenské služby. Ne jinak tomu bylo a jistě je ještě i nyní při vzpomínání na naše" mazáky" na "čáře". Co rota, to různé složení mazáků a jejich chování. Dali by se jistě vyprávět různé příběhy, či dokonce legendy o tom, jak se mazáci chovali ke "svým" bažantům. Já se budu snažit být objektivní a nestranný. Budu se snažit vylíčit naše "mazáky" tak, jak se k nám na rotě chovali, či jak působili na moji osobu jako na "bažanta". Je to tedy můj vlastní názor, je možné, že se bude lišit od názorů některých mých "spolubojovníků". Jsem ale přesvědčen, že to nebude tak zlé. Máme totiž, všichni , kteří jsme sloužili na "čáře", nyní určitou výhodu. Jsme "dědkové" v důchodu, každý již ušel dost dlouhou "cestu" svého života, je obohacen o mnoho životních zkušeností a dovede s rozvahou přemýšlet a soudit. A hlavně nás již opustily různé emoce, které mohly ovlivňovat naše myšlení a úsudky v době služby na státní hranici. Proto se domnívám, že dnešní názor na naše "mazáky" bude asi nejvíce objektivní.
Jak jsem již psal,v roce 1965-67 se na rotě Branka sešla výborná parta pohraničníků. S odstupem 45 let si dovoluji napsat, že jsme měli i velké štěstí na své "mazáky". Mělo by to potvrdit toto mé vzpomínání. Zdá se, že léta 1965-1967 byla svým způsobem zlomová. Velitelé na rotě začali"šlapat" po formě mazáctví. A proto tlak od našich "mazáků" nebyl tak velký jaký zažili oni. Při jejich vzpomínkách jsme měli vždy úsměv na tváři. Nikdo by ale nechtěl zažít to co oni. Např. košťatama nahánět vlny na televizní anténu, aby se mohli starší "mazáci" dívat na televizi. No, nevím. Je ale jasné, že určitý odstup si naši "mazáci" udržovali. Rozhodně jsme to brali jako jejich právo. Nevím, zda si někdo z nás "bažantů" dovolil zavadit "kombajnem" o postel "mazáka", když měl spánek. A jak naše vztahy fungovaly ve službě

Díky za nádherné fotky ze srazu a moc mě mrzí, že jsme tentokrát chyběli. Ale pevně věřím, že to nebyl sraz poslední.Moc se mi líbí Standův komentář a myslím, že to tak cítíme všichni. Díky Pavel

Sloužil jsem na Brance v letech 1967-69, střídal jsem tuto partu pohraničníků, když odcházeli do civilu. Mám to štěstí, že již podruhé jsem se jejich setkání mohl zúčastnit. Jsou skutečně skvělá parta.

Paráda, máte krásné stejnokroje, museli jste být opravdu skvělá parta, když se dokážete scházet v takovém počtu a po tolika letech.

Zdravím všechny bývalé pohraničníky,pokračovatele "Chodských tradic".
Zelená brigadýrka, hlava psa na klopě uniformy,to byly naše výsostné znaky,takto jsme se lišili od ostatních vojenských útvarů. Patřili jsme k elitě ministerstva vnitra. Je známo, že k ochraně státní hranice se prováděl výběr, kdo zde bude sloužit.Svým způsobem to mělo i vliv na život a službu na rotě, na státní hranici. Měla tato vojenská služba pro nás vůbec nějaký význam, byl to přínos do dalších let našeho života? Možná by chtěl někdo o tom polemizovat. Já ale ne.Vždyť během těch dvou let jsme mohli poznat co je to opravdové kamarádství, co znamená, když se může ve službě spolehnout jeden na druhého a co znamená žít odloučeni od okolního světa. Příběhy a různé zážitky prožité na "čáře", ty bychom jinde nemohli prožít.V letech 1965-1967 se podle mého názoru sešla na rotě Branka výborná parta. Jinak není možné, aby se tito bývalí pohraničníci setkali ještě po 45 letech. Těch setkání již bylo mnoho a těžko se naráz odhaduje kolik. A jak takové setkání probíhá? Tak, jak si ho sami účastníci připraví. Rozhodně nechybějí harmoniky, tedy hudba a písničky, nechybí ani vzorná obsluha od manželek, aby se chlapi mohli v klidu věnovat vzpomínkám a vyprávění. Vzpomíná se na různé zážitky během vojenského života na "čáře", na tehdejšího velitele roty majora Musila, na velitele čet. My máme štěstí ,že můžeme při setkání vzpomínat společně s naším ,tehdy velitelem čety, Jirkou Hudákem.Existují lidé, kteří patří k symbolům určitého období v našem životě. Trochu mě mrzí, že nás, pohraničníky, dnešní " novodobá společnost" vytěsnila na okraj. Naše služba odpovídala době, ve které jsme žili. A podle odezvy naší generace, která v té době sloužila, je názor stejný. Neznám nikoho od jiného vojenského útvaru, který by tak v dobrém vzpomínal na vojenské časy, jako pohraničníci. Možná že nastupujíc generace pohraničníků po nás je jiná, má jiné názory.Vím ale určitě, podle odezvy, že i oni často na "čáru" vzpomínají

Kluci, máte špičkové maskáče !!
Zdravím

Tak to tu ještě nebylo, moc pěkné fotografie

Setkání ročníku 1965-67 po 45 letech na rotě Branka

Zdravím,všechny,ještě,že máme Arnošta!Foto super!To se ozval Zdenek?Mám radost