Vojensko.cz
Objekty bývalé PS a ČSLA, vzpomínky pamětníků, historie
Různé
« Zpět | Jdi na seznam | Obnovit | Vaše komentáře (7)
(pro změnu obrázku můžete použít CTRL + šipky ↔ numerické klávesnice)
1 foto (J.Kejř - Major) z celkových 26
Pohled z hranic s Německem zpět na východ na tzv. Televizní věž. Zhruba 150. metrů vlevo byla pozorovací věž hlásky 151.
Autor: J.Kejř - Major | Pořízeno: 5.2012 | Foto: 26 fotek
Reakce na komentář...
Nádhera
Majore, v podstate si zrealizoval môj sen, vrátiť sa na miesta kde som slúžil v armáde. Plaketa, čo si nám priniesol už visí na stene v obyváku. Bola to veľmi pekná akcia a všetkým, čo nelenili a prišli, chcem ešte raz poďakovať. Ale hlavne Tebe Majore, že si si dal tú námahu a všetko nielen perfektne zorganizoval, ale ešte aj takto zverejnil pre spomienku nás všetkých. Verím, že to nebola naša posledná akcia. Už teraz sa teším na Snežku.
Ďakujem!
Ďakujem!
Sraz hláskařů z PH 151 - Zelená hora r. 2012
Historicky první setkání hláskařů a přátel proběhlo od 11.05 do 13.05.2012.
Nostalgicky se vzpomínalo na dobu vojenské služby, přátel a chvil strávených na této hlásce a blízkém okolí. Vskutku vzácná návštěva přijela fakticky poprvé od ukončení vojenské služby, přesněji po 40 letech, kdy Vratislav Vopálka a Vladimír Frajt přijeli se svými drahými polovičkami na posezení a vzpomínání. Nejen vzácná ale drahá návštěva hláskařů - kluků, kteří opepřili historií a vzpomínkami na tu dobu před více jak 40 roky. Velmi skvělá byla též návštěva posledního a nejmladšího hláskaře Jakuba Strakoše, původně z Olomouce, nyní velký - malý Pražák, který fakticky tuto hlásku 16.02.1991 uzamknul. Sešli se tedy hláskaři tatíkové, moudřenci a mladíci. Skvělí hláskaři Tado přísl. zv. Gaston od Třince, bývalý velitel Ládík Bejr od Náchoda a vzácně ze vzdáleného Slovenska Peter Kiss se svou milou Zuzkou, která trávila dříve nejedné chvilky v tomto spolku. Na tento první sraz přijeli všichni tito sloužící na hlásce PH 151 Zelená hora v závětru NEhláskaře "Jaroslav Kejř - přísl. zv. Major".
Posezení a ubytování bylo na hotýlku nedaleko hlásky ve Skalné u Chebu. První den se to scházelo až do půl noci s velkou radostí a nostalgií - setkání po 20 a více letech! Avšak druhý den po snídani byla cesta na původní místa hlásky přichystaná. Po příchodu na místa hlásky se to nějak rozuteklo a každý někde v lese hledal alespoň kousek své historie. Někdo našel vidličku, někdo kus prkna z boudy a někdo jen vzpomínal na zapomenuté kulisy. U ohně se všichni nějak ohřáli a najedli. Velkou výhodou této bývalé hlásky bylo a je, že nynější kamenná věž, která tam stojí od roku 1909 byla městem Cheb vykoupena spolu s pozemkem a po rekonstrukci nyní slouží pro všechny, kdo toto místo nalezne. Návštěva této věže nemohla chybět, tudíž ty zvláštní vzpomínky museli na každého nějak dopadnout. V okolí jsme navštívili bývalé torzo pohraniční roty Horní Hraničná - bývalý prapor 2 a hledali místa, kde se hláskaři chodili sprchovat a kam někdy zavítali. Aby toho nebylo málo, šla parta nadšenců až na samé hranice našeho státu, podle azimutu z hlásky pod kótou 245. V těchto místech se dříve hláskařům a jiným, mohlo jen zdát co v těchto místech je tak důležitého, když při nízkých výškách pod menším vrcholkem létali při pravidelném letu americké helikoptéry!
Večer bylo milé posezení u jídla, piva s hudbou a zpěvy. Týž večer a druhý den bylo loučení a zvláštní smutné chvilky. Nejen pro mne, třeba pro všechny. Možná škoda, že to bylo tak málo.
Za sebe, který nikdy nebyl tím pravým sloužícím hláskařem, ač jsem za více než dva roky na hlásce sloužil, řádil, byl, poznal skvělé lidi srdcem vděčné a po těch letech stejné a spolehlivé, vřele DĚKUJI.
"MAJOR"
Nostalgicky se vzpomínalo na dobu vojenské služby, přátel a chvil strávených na této hlásce a blízkém okolí. Vskutku vzácná návštěva přijela fakticky poprvé od ukončení vojenské služby, přesněji po 40 letech, kdy Vratislav Vopálka a Vladimír Frajt přijeli se svými drahými polovičkami na posezení a vzpomínání. Nejen vzácná ale drahá návštěva hláskařů - kluků, kteří opepřili historií a vzpomínkami na tu dobu před více jak 40 roky. Velmi skvělá byla též návštěva posledního a nejmladšího hláskaře Jakuba Strakoše, původně z Olomouce, nyní velký - malý Pražák, který fakticky tuto hlásku 16.02.1991 uzamknul. Sešli se tedy hláskaři tatíkové, moudřenci a mladíci. Skvělí hláskaři Tado přísl. zv. Gaston od Třince, bývalý velitel Ládík Bejr od Náchoda a vzácně ze vzdáleného Slovenska Peter Kiss se svou milou Zuzkou, která trávila dříve nejedné chvilky v tomto spolku. Na tento první sraz přijeli všichni tito sloužící na hlásce PH 151 Zelená hora v závětru NEhláskaře "Jaroslav Kejř - přísl. zv. Major".
Posezení a ubytování bylo na hotýlku nedaleko hlásky ve Skalné u Chebu. První den se to scházelo až do půl noci s velkou radostí a nostalgií - setkání po 20 a více letech! Avšak druhý den po snídani byla cesta na původní místa hlásky přichystaná. Po příchodu na místa hlásky se to nějak rozuteklo a každý někde v lese hledal alespoň kousek své historie. Někdo našel vidličku, někdo kus prkna z boudy a někdo jen vzpomínal na zapomenuté kulisy. U ohně se všichni nějak ohřáli a najedli. Velkou výhodou této bývalé hlásky bylo a je, že nynější kamenná věž, která tam stojí od roku 1909 byla městem Cheb vykoupena spolu s pozemkem a po rekonstrukci nyní slouží pro všechny, kdo toto místo nalezne. Návštěva této věže nemohla chybět, tudíž ty zvláštní vzpomínky museli na každého nějak dopadnout. V okolí jsme navštívili bývalé torzo pohraniční roty Horní Hraničná - bývalý prapor 2 a hledali místa, kde se hláskaři chodili sprchovat a kam někdy zavítali. Aby toho nebylo málo, šla parta nadšenců až na samé hranice našeho státu, podle azimutu z hlásky pod kótou 245. V těchto místech se dříve hláskařům a jiným, mohlo jen zdát co v těchto místech je tak důležitého, když při nízkých výškách pod menším vrcholkem létali při pravidelném letu americké helikoptéry!
Večer bylo milé posezení u jídla, piva s hudbou a zpěvy. Týž večer a druhý den bylo loučení a zvláštní smutné chvilky. Nejen pro mne, třeba pro všechny. Možná škoda, že to bylo tak málo.
Za sebe, který nikdy nebyl tím pravým sloužícím hláskařem, ač jsem za více než dva roky na hlásce sloužil, řádil, byl, poznal skvělé lidi srdcem vděčné a po těch letech stejné a spolehlivé, vřele DĚKUJI.
"MAJOR"
Související fotogalerie
A2012-06-12 14:55:49 TG164