Vojensko.cz

pokrač...
Pohraničníci opět žili v napětí. Mysleli, že jim jako duch prochází obcí samotný Král Šumavy i přesto, že měli všude hlídky. Kdo ale nosil k hrobu květiny? ?Hasilovi příbuzní to být nemohli, hlídali je," říká Daniel Herman, šéf Ústavu pro studium totalitních režimů.
Navzdory nebezpečí Hasil dál pracoval pro Američany. Když se naposledy tajně setkal s matkou, která se vrátila z kriminálu s podlomeným zdravím, řekla mu: ?Raději bych tě viděla v rakvi, než aby ses jim znovu dostal do rukou." Proto měl připravenou ampulku s jedem a v hlavni jeden náboj.
Život v exilu
Přes Šumavu chodil až do roku 1953, kdy vznikla železná opona. Další výzvědnou práci už dělal v Bavorsku. V roce 1954 spolu s kolegou Antonínem Vítkem odjel do USA.
V Americe začínal od nuly, CIA už o jeho služby nestála. Hasil myl nádobí, rybařil, pracoval v řeznictví, tesařil, obsluhoval lis, až skončil v továrně na výrobu aut, kde zůstal do důchodu. V září 1972 se chtěl vrátit do Evropy, na olympiádu v Mnichově. Když byl připraven k odletu, přišlo varování, že StB nastražila past. Hasil netušil, že ho sleduje i v USA. Z Mnichova ho chtěla StB unést do Československa, kde by ho popravili. Raději tedy zůstal v USA, o dva roky později se oženil a usadil na předměstí Chicaga.
Do Československa se vrátil dvakrát, v letech 1990 a 1991. Nejdřív se sestrou navštívili matčin hrob. Rozálie Hasilová zemřela v roce 1972 a pohřbíval ji mladý farář, budoucí kardinál Miloslav Vlk, který kvůli pohřbu přišel o státní souhlas k vykonávání kněžského povolání a stal se myčem oken. Později i s ostatními sourozenci zavítal Hasil do Českých Žlebů. Ke zdi, kde zřejmě leží bratr Bohumil, položil věnec. Po téměř půl století se v USA setkal i se synem Josefem Vávrou, který se nesměl jmenovat po otci. Hasilova snoubenka Marie Vávrová byla odsouzena dvakrát...
Král Šumavy nedává historikům a pamětníkům spát. Postiženo bylo příliš šumavských rodin. Jedni vidí v Hasilovi hrdinu odboje proti komunismu, druzí