Vojensko.cz

Ono to tehdy bylo celkem dost jednoduché. Opakuji, že v mém případě se jednalo o roky 1967-69 a nikde se nic nemuselo šuškat a každý říkal svůj názor zcela otevřeně a zřetelně, i když to třeba později nějakým způsobem odnesl (to se však netýkalo nás, prostých vojáků). Je třeba také zdůraznit ( a na to se dneska často zapomíná-spíš se k tomu řada lidí nechce znát), že jsme většinou do 21.8.1968 považovali ty Rusy za opravdové spojence. To se však ten den všechno změnilo a reakce navenek : zklamání, dezoriantace, vztek, otevřené nadávky a nepřátelství. Musím však zdůraznit, že to nepřátelství se v žádném případě neprojevilo (alespoň u nás obyčejných vojáků) v nějakém nadšení jít s těmi Rusy do nějakého ozbrojeného střetnutí, to by byla ze známých důvodů zoufalá sebevražda a všichni to dobře věděli. Pokud někdo tvrdí něco jiného, tak lže. Ani se to neprojevilo nějakým výrazným způsobem na našem přístupu ke službě na hranici, nebo na našem vztahu k PS. Zdůrazňuji, že popisuji situaci a pocity lidí na naší rotě, možná to někde bylo jinak.