Vojensko.cz

Rukoval jsem v říjnu 1955. Po presentaci v Sušici jsem byl zařazen do přijímače v Nýrsku. Před vojnou jsem hrával českou (nyní národní) házenou. Pár dnů přišel požadavek z Plané u Mariánských lázní k výběru do házenkářského družstva tamní RH. Jelo nás asi 5 nebo 6 za doprovodu poddůstojníka. Přestupovali jsme v Plzni a nikdo z nás nevěděl, ze kterého nástupiště nám jede spoj na Planou. Ptali jsme se nádražáků a žádný se s námi nebavil. Až jedna stará paní nám říkala, chlapci moji, tamhle za těma dvěma kolejema z toho nástupiště. Jediná, zlatá paní, která nás neodbyla. Proč se s námi nádražáci nebavili? Jednoduchá odpověď - byli jsme "zelené brigadýrky" s pejskama na klopách. A Plzeň nezapomněla na měnovou reformu, kdy někdo poslal proti bouřícím se škodovákům prapor našich kluků s povelem "na ruku zbraň!". Mohli za to naši předchůdci? Jsou události, které vrhají stín na poctivou službu na hranicích. Ať si tvrdí kdo chce co chce, byla to služba zemi, ve které jsme se narodili.
Nakonec, tu házenou jsem v Plané nehrál, protože po návratu do Nýrska jsem byl přeřazen k jiné součásti v Sušici. Tam jsme při vycházkách navštěvovali podnik, tuším, že Svatobor, kde se konaly tanečky a my si užili polobotek. Nažehlený, ovoněný vodou po holení jsem šel vyzvat slečnu, která seděla ve společnosti dalších dam. Slušně jsem pozdravil, uctivě požádal o tanec. A co myslíte, že jsem dostal za odpověď? "S vrahy netančím". Co jsem jí asi odpověděl. Jako ten Honza Kraus v černých baronech. Co já a moji kamarádi jsme byli za vrahy? Neztotožňuji se se střílením na hranici, ale nemohu souhlasit ani s tím, že bych při ochraně státní hranice se měl nechat střílet. A velice často ze zálohy. Nesloužil jsem jako pěšák, ale všichni jsme byli poučováni o tom, abychom při službě šetřili životy své i životy druhých. Pouta! Ženám se, pokud nebyly výslovně agresivní, se nesměla dávat, a pokud k tomu byl důvod, tak poutání vpředu. Mužům, pokud nebyli agresivní se pouta připínala vpředu. A dnes ?