Vojensko.cz

Byl jsem v roce 1984 v létě odsouzen vojenským soudem v Brně za šikanu. Dostal jsem 8 měsíců a z toho jsem si odbyl dva měsíce ve vazbě. Ve vazbě nebyla tak zle i když počáteční šok byl veliký. Je třeba přepnout na jiný styl myšlení a v klidu trpět. Eskorta z mých kasáren nás doprovodila do Sabinova vlakem. Je pravda, že kasárna jsou kousek od nádraží. V Sabinově nastala vojna podle vojenských řádů, což byl další šok, nezažil jsem něco podobného. Soužil jsem u "rumunů" než mě zavřeli. Budíček, rozcvička, snídaně a pak zaměstnání do oběda. Což byla pořadová příprava a další vojenský hovadiny. Po obědě klid a pak opět výcvik beze zbraně. To se opakovalo od pondělí do pátku. V sobotu úklid a kdo měl chuť mohl jít pomáhat na pole či kopat rýhy pro kabely. Což mělo výhody, dobrá svačina, cigarety a jedno pivo. Ovšem i menší peníz na účet. V neděli se hrál fotbal či stolní tenis. Čas plynul a zjišťoval jsem, že to není Sabinov tak špatný a chtěl jsem tam zůstat do konce volny po uplynutí mého trestu. Velitelem roty byl major Fignár, velice dobrý člověk. Zažádal jsem o podmínečné propuštění a po čtyřem měsících jsem odjel zpět do původních kasáren. Opět jsem byl zařazen jako střelec tanku. Nasluhovat se mi nechtělo a tak jsem se upsal uranovým dolům na 1,5 roku. Sabinov sloužil pro potrestané do výše trestu 2 roky. Největší tresty dostávali strážáci za porušení předpisů. Nekompromisně 2 roky.