Vojensko.cz

Nezapomenutelný a pitoreskní byl rituál ukončení poslední služby. Z tříčlenné dozorčí směny hlídce velel ten nejmladší : "K zemi! Zbraň proti jezerní stěně - vybíjet". Po kontrole prázdné nábojové komory sapíku následovalo : Čelem vzad!" t.j. plížením se obrátit na zemi k budově roty. Další povel byl skutečně specifický : "Pližmo plažmo směr VS roty - vpřed!". Pližmoplažmo jsem překonali chodníček ze 24 ks (jako 24 měsíců ZVS) betonových čtvercových desek 50x50. Po této cestě jsme "užívali" poslední rozmary počasí Šumavy - mlaďasi měli výsadní právo nás polévat vodou z hliníkových mlékařských konví, kde byly rozmíchány zbytky stravy z kuchyně a z vymetených kotců. Zleva byla studená voda, zprava horká... Po překonání chodníčku následovaly 4 schůdky (jako čtyři nástupní termíny za dva roky), poslední schod jsme políbili. Pak "Vztyk!" Následovalo od velitele hlídky k dozorčímu : "Soudruhu vojíne, svobodník (desátník, četař) X.Y. Dovolte mi podat hlášení o průběhu poslední služby hlídky DDR!". Dozorčí svolil : "Povoluje se!". Náležitě vonící jsme pak podali hlášení a opět se zahlásilo dozorčímu (věkově nejmladší z celé roty) ukončení hlášení.
Po té byl odchod na sušárnu, kde mlaďasi s námi čistili výstroj a zbraně. Samopaly byly ve stavu, jako by opustily výrobní linku, hulili jsme jak darebně vymetená kamna. Jen řeč nějak vázla. Dodnes nevím proč...