Vojensko.cz

Dyleň- pomníček U Alexe
Pomníček patří četaři Antonínu Nenáhlovi(1950-1971) pocházející z Domašína u Vlašimi. Neštěstí bylo vyústění konfliktu v hospodě ve Staré Vodě. Zde se dali do křížku čtyři vojáci Silničního vojska pracující na Dyleni při budování nové roty, rušičky a "apsíka" od PS. Konflikt vyústil u stanoviště PS, blíže k obci Vysoká. Zde vyčkal "apsík" příchodu zminěných čtyř vojáků (přibližně při 18. hod.). Vystřelil dvě rány ze samopalu. První A. Nenáhla zasáhla břicho (průstřel sleziny). Druhá rána vyšla při snaze šoféra "Gaziku" PS zabránit další střelbě. Tato druhá rána zasáhla nohu šoféra a dveře auta. Nenáhlo zemřel při převozu k ošetření do M. Lázní. Událost z 23. července. Za tři týdny jsme šli do civilu. Při vzpomínce na tuto událost slyším oba výstřely i s ozvěnami. Šel jsem před kluky cca 400 m.
A. Nenáhlo měl vojenský pohřeb. Nesli jsem rakev. Smutná událost!

Ahoj Rostíku, díky za tuto informaci. Měj se moc pěkně a děkuji, že ses ozval. Tom

Nevíš jak to dopadlo z absíkem?

Dotaz na "apsíka". Konečný verdikt (asi) soudní nevím. Toho jsem neviděl i když mě vyšetřovatelé (v civilu) vybrali do skupiny k identifikaci účastníků událostí. Druhý den ještě za úsvitu nás převezli s V3S pod plachtou na Oldřichov. Na nádvoří jsme šli kolem "gaziku" s prostřelenými dveřmi. Ve větší místnosti nás promísili s přítomnými střelby. Při té příležitosti jsem se dozvěděl, že Tonda je mrtví. Účastníky události určoval šofér, který měl poraněné stehno od té střelby.
Jak to celé skončilo nevím, protože nám zbývalo do civilu něco přes dva týdny. Během toho týdne nás všechny (něco přes 30) i s účastníky události odvezli autobusem na útvar do Prahy. Ti tři kluci dostali od velitele útvaru 6 týdnu basy na pražské posádce na náměstí Republiky. Nám ostatním zbytek vojny trochu ve smutku uběhlo, pustili nás o nějaký ten den dříve.
Letos v létě je to padesát let. Budu-li živ a zdráv s manželkou si uděláme výlet na nějaký den a k pomníčku u Alexy přidám nejméně svíčku.
Zdravím

Děkuji Rostí, za komentář. Rád bych se tam s Tebou zastavil a uctil památku i bychom si mohl popovídat.
Když tak dej vědět.
Zdravím

Tome zdravím, když jsme se tak dali spolu do hovoru, tak ještě připomenu událost, která jak si skončila jako tajemství té naší společné hory Dyleň - z roku 70.
Při dokončování dvoupodlažní vodárny, v té době za signálkou od budované nové roty, se stal smrtelný pracovní úraz. Událost se odehrála při práci zedníků v suterénu objektu na omítkách. V suterénu již byly masivní ocelové díly pro válcovou nádrž opřené o stěnu. Zedníkům zbývalo nahodit zbytek stěny za oválným dílem. Při manipulaci s masivním ocelovým dílem došlo sesutí dílu na jednoho zedníka a přimáčklo ho to na podlaze. Pro kluka to byla konečná. Příjmení si již nepamatuji, ale jméno měl Jozef a byl z jihu Slovenska.
Pozn.: při těchto akcích za signálkou chodívala s námi stráž, ale vím ,že znáš lépe pravidla na hranicích. Jen připomínám.
Atˇse Ti daří. R. Š.

Každým rokem když máme setkání, tak se zastavíme a zavzpomínáme, je to pro nás nekonečné téma. Abych to nějak přiblížil, tak já jsem sloužil na Oldřichovské rotě v roce 70-72 a tak jsem byl přímým pamětníkem této smutné události a tak si to dost dobře pamatuju. Byli jsme toho večera na vycházce v Lipové na zábavě a večer pro nás poslali auta s tím že je zesílená právě k vůli tomu. Na rotě byl poprask a nikdo pořádně nevěděl co se stalo, za pár dní se vše objasnilo a tak si dovedeš představit tu náladu, každý toho absíka z roty Mohelno odsuzoval. Přeci když se s někým v hospodě pohádám, tak si dáme po hubě a je to. On ten absík si za Alexou odchytil jejich hlídku a jeli za těma klukama až na náš úsek k Liškárně a tam se ta událost stala přesně jak popisuješ. Čest jeho památce, je 51 let a pořád živé. Standa H.

Jen pro doplnění. Rodiče Tondy se nedozvěděli pravdu o průběhu události. Lampasák z našeho útvaru, který tehdy vyřizoval pohřeb rodičum řekl, že Tonda lezl přes dráty (nesmysl). Tuto informaci jsem dostal od spolužáků Toníka, kteří letos byli u pomníčku a kontaktovali mne.
Byl jsem několikrát za těch padesát let na místě události a nikdy jsem pomník nehledal (nevěděl jsem o něm). Až letos na jaře prostřednictvím těchto stránek o pomníku vím a připravil jsem si tabulku s popisem. Podle popisu účastníků - absík byl s autem u vrat signálky a střílel na příchozí po silnici od obce Vysoká. Tak, že pomník zřejmě není na správném místě - ale v té smutné záležitosti je to detail.
R.Š.

Sloužil jsem Dolním Žandově jako spojař v letech 1958 až 1960 a jezdil jsem po rotách a pamatuji že na této křižovatce v blížkosti pomníčku se postřelil náš kolega ze záložky při seskoku z auta - rok 1960 . Prostřelil si nohu hned 2 x stehno a pod kolenem. V té době to byl profesionální hasič ( požárník). Později jssem jej už neviděl.
|I ten pomníček psa Kazana, který byl na nádvoří v Dolním Žandově byl nedávnop poničen. Byla to práce vojenských zběhu v červenci 1960 na Úbočí. Vojáíci to byli na baterky, neb asi 50m výše byl velký bunkr , pozůstalost II. světové války. Ani za chvíli vystříleli - dva na 960 nábojů zastřelily psa a strašina Krušina měl na mále.

To muselo být hodně drsný v letech 1958-1960.
Tam asi šlo hodně o kejhák. Na hranicích to musela být drsná jízda.

Ja bych chtel pouze opravit komentar pritele Mikoty ohledne upraveni pomnicku pred Liskarnou. Pomnicek skutecne upravili clenove nove vznikleho KCP D. Zandov, ale nebyl to A. Sreil, nybrz T. Cerny a J. Gasparik.

Moc, moc se omlouvám za to, že jsem se zmýlil. Je mně to skutečně nepříjemné a děkuji Ti Kubo, že jsi to uvedl na pravou míru!
Přeji KČP v Dolním Žandově a především jeho sekci OSH hodně elánu a úspěchů v záslužné činnosti nedopustit falšování historie.
S pejskem na klopě - Pavel M.

Vubec se nemusite omlouvat Pavle. Ono je vcelku jedno kdo pomnicek dal do poradku, ale hlavne ze se tak stalo. Zdravim K.

Moc by mě zajímalo, kdo je na té černobílé fotografii na pravé straně. Sloužil jsem na Dyleni-Oldřichově v roce 1970-72 a o půl roku služebně mladší kluk, Který se jmenoval Pavel Oreški (byl psovod) mu je hodně podobný! Zná ho někdo ? Ahoj Standa H.

To je Maryška ročník 87-89 podzim.Jestli se nepletu.

Určitě se nepleteš je to Maryška ročník 87-89.

U POMNICKU STOJI PATRAC HAVLICEK A PSOVOD MARYSKA A JEHO PES AGAR JE PODOBNY NEROVI MELI STEJNEHO OTCE BONTA NERO BYL MARYSKY 1 PES MEL HO PO PAVLU MOKROSOVI NERO BYL VYNIKAJICI PES STOPAR A ZADRZENI SPICE KLUCI CO SLOUZILI S NIM A MARYSKOU SE NEMUSELI BAT NERO MEL 1 USPESNY ZASAH PAK BOHUZEL ZAHYNUL NA LIDSKOU BLBOST KYNOLOGA Z VYCHODNIH CECH OD NACHODA V HAMPLA KDYZ MEL JIT DO TERENU TAK SI MALEM ZAVOLAL VRTULNIK MI 24 MARYSKA PAK BYL 1 PSOVOD AGARA VYCVICILHO A MELI SPOLU 2 USPESNE TAHY V TU DOBU Z AGAREM DOSTAL I JOSEF KUBELKA LOYDA OREL DOZIL DOMA U KUBELKY KDYZ SE KUBELKA ZENIL NA SVATBE BYL K PETRUS R MARYSKA A ALOIS ROTT ZE ZENOU MAM SPOUSTU FOTEK PODZIM 87 89 PS DYLEN PORADTE MI JAK JE DOSTAT NA PS DYLEN STRANKY VZPOMINAM NA VAS MACHACKU POHANKO LANCMANE HARTMANE BARTOSI KUBELKO STAVINOHO L ZEMANE PETRUSI PORUBCANE KUTO VALO MARYSKO A DALSI

Maryško ještě jsi zapoměl na kynologa co byl po Hamplovi tvuj a Pepika kamarad. Pepika jsem viděl nedavno aie na tebe nemam Maryško kontakt. Milan Popek kynolog 13roty Dyleň

Včera jsem dostal o přítele "Colta" pár fotek s objasněním, kdo asi ten pomníček povalil. Je to smutné, taková neúcta, ale co chtět po lidech, kteří v té době ani ještě možná nežili. A zase se můžeme vracet k názoru, že ten, kdo si neváží minulosti, ten...
I když jsem dříve tady napsal, že ta událost nepatří do kategorie hrdinských činů, přesto došlo ke zmaření mladého života a to by mělo zůstat mementem.
Tak naposledy posílám, s Coltovým posvěcením pár fotek a kdo chce, ať tiše projeví účast nad touto tragedií a zmařeným životem jednoho a těžkým zmrzačením druhého vojáka.
Pavel

Je to docela smutné,když přijde mladý kluk o život-Možná,kdyby se Psáci nevraceli,ale to už je to kdyby.
Já jsem sloužil 1962 - 1964 na letišti Žatec jako řidič,
na Velitelské rotě, a vím,že k problému nebylo leckdy daleko při nejlepší vůli. Ten chlast,to už je taky problem,kteý zavinil hodně neštěstí,které by se bez něj nestalo.Jinak můj syn Jelínek Jirka sloužil 1984 - 1986 v Dolním Žandově,pan Przeczek mu dělal velitele, a kluk si ho nemohl vynachválit,říkal,že byl přísný,ale spravedlivý. Všem Hezké Vánoce, a šťastný
a veslý Nový Rok 2012 přeje Jelínek Jirka

Jenom jedno upřesnění
Pes na fotce určitě není Nero. Nero byl o pěkný kus větší byl to pořádný macek. Nikdy jsem neviděl psa dělat obranu lépe než Nera. To bylo ,ale bohužel všechno tím pádem to určitě nebyl nejlepší pes na rotě.
Na takovou první poplachovku bych ho určitě nepostavil.
Vašek.

Dneska jsem dostal e-mail od kamaráda Colta i s fotogafiemi pomníčku, které při své návštěvě Dyleně zhotovil 13/7 t.r. Z nich je nezpochybitelně patrné, že pomníček stojí na svém místě, i když mech na něm prozrazuje, že nějaký čas opravdu ležel povalený. A tak jsem na pochybách, zda-li tam nestál už čtyři dny předtím, ale já ho prostě jenom neviděl.
Každopádně obnoviteli patří veliký dík!
Pavel

No, skoro je to na datum přesně, jel jsem okolo pomníčku a zas je skoro znovu povalen , neb ti pánové Dr.Voštěpové neb jak si říkají tam neustále dělají jednu paseku za druhou a před tím to jak si zábrany nemají,volného prostoru okolo toho pietního místa je tam "hafo" na 20 pasek, proč zrovna tito šílenci cpou nakácené, zpracované dřěvo na jedno místo, kde je min.prostor přitom dál je mnohem větší prostor.......aha, možné je to ,že jsou tam asi vysázené jiné dřeviny, tak asi ,aby se nepoškodily.

Tak mně volal "Blaťák" - Jenda ze Žandova, abych to sem prý napsal...
To se odmítnout nedá, i když si myslím, že nejsem jediný, který by to napsat také mohl. No budiž!
Jsou to dva měsíce, kdy se na bývalé pohraniční rotě Slatina sešlo kolem třiceti příznivců a založili místní sdužení Klubu českého pohraničí v Dolním Žandově. A jak je vidět nehodlají zahálet. První akcí bylo vzpomínkové setkání u pomníku stžm. Kysilky v Paliči. Další pak očištění pomíčku před Liškárnou a důstojná úprava jeho bezprostředního okolí, o což se postaral především Tonda Šreil s kamarády. Když jsem 8/8 jel na bývalou rps. Dyleň s Milanem Sladkowskim, bývalým ZVR mjr.Mulíčka, ukázat mu jak to tam po 45 letech vypadá, zahřálo mě u srdce alespoň to, že ten pomníček není zapomenutý. Snad si té úpravy všimnou i "lesoborci" a budou to konečně respektovat...
Pro mě osobně je Dyleň a jeho okolí srdeční záležitostí. V r. 1964 mně bylo jedenadvacet a to je věk, ve kterém se mladý kluk dokáže zamilovat nejenom do děvčete. A já jsem tehdy miloval nejenom děvče, ale i svoji Českou zem, kterou jsem pomáhal jako mladý poručík PS chránit. Vážil jsem si svého velitele Mulíčka i všech těch pohraničníků -"záklaďáků", protože bez nich by to nešlo. Ač ta láska k tomu děvčeti nepřetrvala, zatratila ji i ta těžká služba, to pouto k mé vlasti se však nepřetrhlo. I na sklonku života je stejně pevné jako tehdá...
S pejskem na klopě - Pavel

Ahoj tady Hrom,píšeš o pomníčku a jak se kluci k tomu zachovaly,je to moc dobře,vždyť ať ty přednáma, za nás ale i po nás tam nechaly kus života a vzpomínky tam nahoru jim zůstanou do konce života.Myslím tím na Dyleň na kamarády se kterýma tam sloužily.Ať jsi každý vzpomene když stál třeba na kačeně a vpomínal na domov jak tam asi je jak se má ta jeho mámka s tátou,který na něho také vzpomínaly.Jsem velice rád že ty kluci mají zájem o kontakt s jejich kamarády a že vzpomínky jsou stale v nich,také na jejich velitele.
Měj se hezky zavolám Ti ahoj s pozdravem přáním krásného dne Hrom.

9/7 jsem si u příležitosti dnešního 60. výročí přijetí zákona o OSH ČSR zajel po létech navštívit místa své služby u PS a pohraniční policie PČR. Zavítal jsem i na Dyleň. Přesvědčil jsem se o faktu, že Matka Příroda je mocná čarodějka a pokud ji do toho člověk nekecá, dokáže si poradit sama a se vším... Zub času za pomoci nenechavců z roty PS Dyleň učinil ruinu a bujná vegetace neúprosně zakrývá minulost.
Schválně jsem jel pomalu místy, kde byl výše uvedený pomníček, ale již jsem ho nenašel. Možná tam dál leží povalený a obrostlý travou a náletem. A věřte, nebýt handikapován tím, že těžce chodím o FH, šel bych ho vyhledat a alespoň provizorně postavit. Bohužel, ale snad to místo mě udělá někdo jiný.
V dubnu jsem zde v příspěvku slíbil, že se pokusím o té události vypátrat více A splnil jsem to. Nebudu však podrobnosti popisovat a to z toho důvodu, že tato událost nespadá do kategorie hrdinných. Stala se tragedie, při které hlavní roli sehrál chlast.
Bylo to v době výstavby nové pohraniční roty, prováděné stavebním vojskem ČSLA. Četař abs. z roty Mohelno, kerý se vracel ze Staré Vody UAZem, admítl skupinu vycházkářů-stavařů vzít sebou. Ostatně ani to nesměl dle předpisů učinit. Při dohadování byl "armáďáky" napaden a zbit. Dojel si pro hlídku PS a chtěl výtržníky zadržet. Došlo k dalšímu konfliktu, při kterém pohr. hlídka váhala použít zbraně a byla těmi přísl. ČSLA odzbrojena. Jeden z nich, zřejmě nechtěně a v opilosti z ukořistěné zbraně spustil dávku. Následek - jeden mrtvý a jeden zraněný voják ČSLA a prostřílený UAZ.
Opět důkaz toho za co může nekázeň a alkohol. Škoda mladého a zbytečně vyhaslého života! No a nyní může zase nějaký chytrolín tvrdit, že kdyby Ti péesáci na hranicích nebyli, tak by se to nestalo...

O střetu u Alexy to bylo jinak. Odzbrojení hlídky PS je nesmysl. Střílel "apsík" PS. Postřelil smrtelně Ant. Nenáhla a druhou ranou svého šoféra (chtěl zabránit další střelbě) + dveře u "Gaziku".

O tomto případu mně vyprávěl dnes již zesnulý mjr.Honza Przeczek, když jsme jako pohraniční policisté ve službě projížděli náš úsek. To bylo v r. 1994. Přímo na Dyleni jsem sloužil v letech 1964-66, ale Honza tam byl 22 roků.
Z jeho vyprávění si již nepamatuji přesný sled událostí a proto bych nechtěl mlžit. Jen se mně vybavuje, že mělo jít o armáďáky z Dyleně a péesáky nikoliv z Dyleně, ale z Mohelna. Figuroval v tom nějaký "absík" z Mohelna.
Pokusím se rozhodit sítě mezi možné pamětníky a pokud se o této událostí dozvím více pravdivých informací, sdělím je zde. Pavel

Na fotce č.3 pomnik, nevim přesně jak nebo co se tam stalo protože nedaleko od 13 roty jich bylo docela dost a ke každemu se važe nějaka ta legenda a rokama se přidavalo vic a vic, tak nikdo nemuže řict přesně co se tam stalo, ja mužu napsat akorat k fotce to že pohraničnik napravo byl moje čislo 87-89 jmenem Mariška se svojim psem Nerem, musim napsat že Nero byl nejlepšim psem na rotě a s Marym tvořily perfektni pohraničniky.

Je to tak.Vojáci PS a armádáci obývali jednu budovu.Pod Dylení.Pomník by zasloužil obnovu.Pietu.

Nevím přesně kde, asi datum neznám, od ledna do března roku 1971 jsem sloužil v Plané, tak asi tam, jsem viděl prostřílený Gaz. Díry od kulek byly ze všech stran. Ptal jsem kohosi o co šlo a bylo mi řečeno, že kluci z PS jeli autem a stopli si je armáďáci. V autě se pohádali a kdesi na křižovatce v lese se rozeběhli do lesa v okolí a začali po sobě střílet. Řidič nevěděl o co jde, nebo reagoval pomalu a když byl vedle auta dostal kulkou odraženou od rezervní pneumatiky na boku auta. Šlo li o Antonína Netáhla a o uváděný případ nevím. Moc k objasnění případu jsem asi nepomohl, ale psal jsem jenom to co mi po tak dlouhé době zůstalo v hlavě.

Vím o něm. Kousek od něj je i statný dub plný "vojenských nápisů - za kolik, apod.."Taky to může být pomníček lesnímu dělníkovi. Těch bývá po lesích dost.. Třeba nědaleko od hlásky Havran v českém lese je též v lese jeden.

Já pamatuji, že u Liškárny měl pomník svobodník nebo četař Ludas.

Při konfliktu byl postřelen šofér "Gaziku" (do nohy) při přetahování o samopal s "apsíkem" (ten jediný střílel). Jedna střela šla na Ant. Nenáhla druhá přes nohu šofára do dveří auta. Více střel nebylo. Vzájemné napadení bylo až po střelbě. Byl v tom alkohol na obou stranách.
Ar. vojáci šli na Mohelnu - Silniční vojsko VÚ 3513. Událost v červenci - tři týdny před civilem. Na pohřbu v Domšíně jsem též nesl rakev. Vzpomínka strašná. Za těch současných 50 let jsem byl na Dyleni dvakrát, v Domašíně na hřbitovu 3x.