Vojensko.cz

 

V dubnu 1946 vydala vojenská správa směrnici vývoje nového samopalu pro československou armádu, který by ve výzbroji nahradil směs různých zahraničních typů - pozůstatků druhé světové války. Do soutěže se přihlásilo několik projektů. 

Samopal ČZ-247 ráže 9 mm z České zbrojovky Strakonice byl zajímavý i tím, že pomocí pojistky, umístěné zespodu před pažbou, bylo možné otočit šachtu zásobníku do vodorovné polohy vlevo, nebo svisle dolů. V obou polohách byl samopal schopen střelby. Vojskové zkoušky vcelku potvrdily vyspělost a odolnost této konstrukce, komise MNO ale dala přednost slibnějšímu prototypu ČZ-447, zavedenému do výzbroje jako samopal vz. 48 a/b (později přeznačen na Sa vz. 23/25). Přesto bylo vyrobeno přes 10 000 samopalů ČZ-247 - některé šly na export do zahraničí, většina ale zůstala ve skladech výrobce. V 60. letech se část z nich dostala do výzbroje Lidových milicí, další se dočkaly úpravy pro střelbu cvičnými náboji s následným využitím pro filmové a výcvikové účely - mimo jiné i u Pohraniční stráže. 

 

Ráže: 9 x 19 mm, kapacita zásobníku: 40 nábojů; střelba jednotlivě / dávky; stavitelné hledí na 100 / 300 m; délka záměrné: 21,5 cm; délka hlavně: 20 cm; celková délka: 78,5 cm; hmotnost zbraně s prázdným zásobníkem: 3,2 kg.