Vojensko.cz

Ešte v 80.rokoch bol veľký výskyt samopalov s pažbou z masívu,keď prešli rektifikáciou. V msr pluku to pri tom počte bolo zreteľné. Ja aj keď som mal pridelené Véčko,do stráže ku zástave sa zo zbrojáku bralo Pádlo.

Když jsem po ZVS dělal ve Svazarmu v Předvojenné přípravě branců, tak sme měli stejné samopaly jaký je na doprovodném obrázku. 4ím se liší? Všimněte si červeného pruhu na hlavni. Toto měly naše samopaly určené k suchému výcviku. Něšlo z nich střílet. a to ani slepými. Měly odstraněný zápalník a dírka pro něj byla zavařená aněco bylo i s hlavni, aby se nedaly vyměnit součástky. Pro střelbu jsme pak dostali jiné samopaly. Nebyla vhodná střelnice a tak se střílelo redukovaným střelivem na střelnici za cihelnou u Českého Těšína, ale to je už 50 let.

Ano, zbraně používané pro výcvik byly barevně označeny na hlavni, nejčastěji žlutou, nebo červenou barvou. Redukované střelivo bylo určeno pro výcvik ve střelbě na kratší vzdálenosti jednotlivými ranami. Dostřel těchto nábojů byl maximálně 1100 m. Podobnou konstrukci měly i náboje zaměřovací s tím rozdílem, že se jednalo o střelivo s červenou stopovkou a max. dostřel byl 1500 m. Používaly se většinou pro výcvik obsluh pancéřovek RPG 7 s vložnou hlavní, nebo některých dělostřeleckých zbraní. Tyto náboje byly značeny zelenou barvou a bílým proužkem . Redukované náboje nebyly určeny ke střelbě dávkami v automatické režimu, hrozilo zaseknutí zbraně.

Pokud si měl v těchto letech SA 58 vyrobený ještě z jasanu , měl si obrovské štěstí . Já sloužil v letech 1967-69 a pokud si pamatuji, tak u celé roty byly už jen asi 2 "jasanové"" kusy. Jeden měl shodou okolností můj nejlepší kamarád a já jsem si jej od něho při ostrých střelbách vždy půjčoval, ne snad kvůli tomu jasanu, ale protože shodou okolností velmi přesně střílel.

Samopal s pazbou z bukového dřeva jsem vyfasoval v roce 1967 u děl.oddílu ve Znojmě. Střílel velmi přesně, vždy na výtečně.

Přesný název byl SA 58 P (pěchotní). Ten se sklopnou ramenní opěrku měl označení SA 58 V (výsadkový). To použité dřevo bylo bukové, v některých případech se použil i jasan, v tom případě mělo to dřevo velmi světlou barvu. Tyto zbraně se však dneska vyskytují velice vzácně a je možné je vidět na některých dobových fotkách z I. poloviny 60.let. Od použití jasanu bylo brzo upuštěno pro jeho nedostatek.

Tie drevené(bukové) pažby a rúčky na bodáky sa vyrábali v podniku Bučina Zvolen. Ja keď som bol na vojne(rok 1997),tak sme ešte mali zopár samopalov s drevenou pažbou a aj drevenou rúčkou bodáka, drevo bolo z jaseňa.

Ja som ho mal v Jarovciach ešte aj v 1985_86

V době mé služby u PS jsme měli na rotě jak pádla tak sklopky. Pádlla měli podle zařazení střelci a sklopky měli specialisté- psovodi, řidiči,spojaři a ženisté. Byla to směs samopalu se dřevěnými díly i ,jak jsme říkali z dřevotřísky. Mnohé z nich byly i kombinované- něco bylo ze dřeva a něco z dřevotřísky, Jako můj. Pažba a předpažbi dřevěné a nadpažbi už hmota. To se stálo ,když jednou ročně přijel zbrojíř na kontrolu a zjistil nějakou závadu, tak to prostě vyměnil. Na střelbách jsme si samopaly půčovali. S pádlem se velice špatně mířilo v masce- překážely boční filtry a u sklopky bylo místo. Když se střílelo bez masek tak si zase půjčovali sklopkaži pádla. Některé sklopky byly tak vyběhané,že i když byly zapřené do ramene ,tak hlaveň lítala bočně. Důstojníci to neradi viděli, ale důležité bylo , aby rota splnila a mohla soutěžit o titul Vzorná rota a tak to tolerovali. Také byl tichý rozkaz pro dobré střelce: Když splníte za 5 a zůstanou vám náboje ,tak palte po všem co ještě stojí. bez ohledu či je to terč.