Vojensko.cz

Na jednom cvičení nám ukázali protipanceřový granát- ostrý. Pry probíjel i pancíř bězných tanků NATO. Jeho označení si už po 40 létech nepamatuji,Vevnitř pry je kumulativní nálož. Měl tvar válce- velikosti asi jak 1 kg konzerva a rukojeť asi 4 cm v průměru a délky asi 20 cm. vážil tak kolem 600g- Po odjištění a hození vyletěl z rukojeti takový padáček asi 15x15 cm. Sloužil ke stabilizaci granátu, aby letěl čelem a tak dopadl na pancíř a probil jej. dopadl li bokem jen explodoval bez účinku. Házeli jsme jen cvičnými. Byly dost těžké a tak byl problém s ním hodit dál jak 15 m, jen vazouni tim hodili dále. Snad jen z okopu po průjezdu ze zadu jej hodit by šlo. Vite něco o tomto granátu- dejte vědět.

Podle popisu by mohlo jít o ruční protitankový granát RKG-3 (kumulativní nálož), resp. cvičný granát UPG-8 (dýmová vložka). Nevím ale, zda tyto granáty sovětské výroby byly oficiálně zavedeny v ČSLA...

RKG-3 se mimo SSSR licenčně vyráběl též v NDR, Rumunsku a Bulharsku. Rovněž ČSLA nakoupila několik tisíc kusů těchto granátů a byly uloženy ve skladech vybraných bojových útvarů. Pokud je mi známo, s těmito granáty se ani neprováděl běžný výcvik.

Děkuji panu Janovi za informace. Běžně se výcvik neprováděl. Byli jsme vybraná parta pro budoucí nástoupení do Školy pozemního vojska ve Výškově, ale události listopadu 89 vše změnily.

Ten protitankový ruční granát, bylo takové nouzové řešení, zejména v poválečné době. V ČSLA již byla v 60., 70.letech k dispozici celá řada moderních přenosných protitankových prostředků, které umožňovaly ničit tanky na relativně velké vzdálenosti (RPG 7, RPG 75, Maljutka, Fagot, Kornet a jiné), a použití a zacházení s těmto prostředky není nijak zvlášť složité na výcvik. Naproti tomu použití ručních protitankových granátů, předpokládalo dlouhý a náročný výcvik , pouze některých vybraných vojáků , přičemž praktické použití těchto granátů by asi bylo ve skutečném boji, dost problematické, což konec konců dokazují i zkušenosti z války na Ukrajině.

Útočný RG4,účinnosť na ktoeú je určený v okruhu 10m bez zosilňocacieho puzdra,s puzdrom 15 metrov. Princíp nárazový. V prijímači sme vrhali iba s dymovým efektom,ostré nie. Obranný F1účinnosť v okruhu 50m od epicentra explózie. Princíp časovač,3,5 až 4,2sek po uvoľnení páčky mechanizmu spustenia časovača. Na žiadosť generality sme prevádzali ich vrhanie na cvičení pluku. Je to iná muzika ako plechové RG4.

Neviem či ruka-zrak alebo technika zlyhala,ospravedlňujem sa za preklepy.

Nějaké dobové fotky jsou zde... www.vojensko.cz/dobove-foto/sekce-00074-dobove-foto-ruzne/polozka-03975-cvicna-rota-breclav-hazeni-granatu?image=1#detail-foto

Jednalo se o nejvíce rozšířený granát v ČSLA a ostatních ozbrojených složkách. Téměř každý kdo byl na vojně, měl ten granát alespoň jednou v ruce. Přesto však bylo jeho použití velmi omezené a nebylo to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Granát bylo možné bezpečně použít pouze v otevřeném terénu a musel být vržen vrchním obloukem do určité minimální vzdálenosti, jinak došlo téměř vždy k selhání. Pokud bylo potřebné hodit granát z bezprostřední blízkosti do otevřeného okna, dveří a pod., bylo nutno použít jiný typ granátu (F1, URG 86). Stejně tak nemohl být RG 4 použit v boji v hustém lese, křovinatém terénu pod. V příručkách se uvádělo, že pokud je nutné použít granát na krátkou a velmi krátkou vzdálenost, je nutné před jeho odhozením odmotat určitou část vrhové pásky, aby se mohl odjistit. Teoreticky je to asi možné, ale já jsem nepoznal nikoho, kdo by to prakticky vyzkoušel s ostrým granátem. Zkoušel jsem to s cvičným granátem RG 5 s dýmovou vložkou a podařilo sem i to asi až na třetí pokus. Největším problémem je správně odhadnout, kolik té pásky je nutné z toho granátu odmotat. S ostrým granátem RG 4 by mně k tomu nikdo a nikdy nepřinutil.

RG 4 nebylo třeba házet "horním obloukem", ale libovolným způsobem. Jedná se o velmi spolehlivý granát.

V přijímači u PS jsme meli v ruce jen jeden typ ,RG 4 ze seslabeným pláštěm,každý si musel jeden hodit.

Jednu RG 4 jsme házeli v pod.skole v Jemnici,z okopu na střelnici u rybníka...před 55 lety....

Také jsme RG 4 házeli na péšce ve Vyškově v říjnu 67 před přísahou včetně sap.střeleb aby se mohlo chodit do stráží.
pvl

Ta závlačka byla pěkně záludná, já bych to prohlásil za konstrukční chybu.
Pokud se táhne závlačka podél těla granátu, dopadne to tak, že se závlačka vytáhne a pojistka zůstane uvnitř. Po uvolnění závlačky se musí táhout od těla granátu. Když jsem házel tenhle granát na cvičení, zůstala mi dopravní pojistka uvnitř. Nechtěl jsem se dohadovat s velícím důstojníkem s granátem v ruce, tak jsem ho prostě hodil, a za letu naštěstí vypadly obě pojistky. Když jsem se pak podíval v okopu odkud se házelo pod sebe na zem, dobrá polovina závlaček byla bez dopravní pojistky.

Pokud píšete o granátu RG 4, nevím o jaké závlačce je řeč. Závlačka existuje pouze u granátu F 1, nebo podobných výbušných zařízení, které jsou vybaveny zpožďovačem UZRG, nebo URZGM. Zřejmě máte na mysli odstranění tzv. přepravní pojistky u granátu RG 4, která je spojena s kroužkem určeným pro její vytažení. Zřejmě popisujete klasickou chybu všech nováčků, kdy není přesně dodržen předepsaný postup pro odstranění přepravní pojistky. Granát držíme v pravé ruce, ukazováčkem levé ruky zespodu uchopíme kroužek přepravní pojistky, pootočíme jím směrem vpravo a kolmo od těla granátu vytáhneme celou pojistku. Pokud se táhne podél těla granátu, tak to ani nejde vytáhnou, maximálně se utrhne ten kroužek, ke kterému je ta přepravní pojistka upevněna. Absolutní většina selhání tohoto granátu je zapříčiněna tím, že se nerozmotá celý pásek vrhové pojistky a ta pojistka zůstane v těle granátu, jinými slovy granát se neodjistí.

Připouštím, že způsob odjištění granátu RG4 je oproti granátu F1 poněkud krkolomný a bez patřičného tréningu to může dělat problémy.

No už nevím, jestli se utrhl kroužek, ale spíš se narovnala ta vlna na tom drátu, na kterém byl ten kroužek připevněný. Ta vlna by teoreticky měla zabránit, aby to šlo vytáhnout podél těla granátu, ale drát byl měkký a vytáhnout to šlo. Jak jsem psal, na zemi ležela spousta kroužků s celou tou drátovou záležitostí, které říkám závlačka, ale jen u některých to bylo pohromadě i s tou přepravní pojistkou, což je taková plechová vidlička. I mně zůstal na ukazováčku levé ruky kroužek s kusem drátu, a vidlička zůstala uvnitř granátu.
Je to samozřejmě nedostatkem výcviku, ale taková věc by měla být blbuvzdorná, lidi dělají chyby, zvlášť ve stresu. To nás třeba taky nabádali, aby každý hodil, skrčil se v zákopu a počkal na výbuch. Myslel jsem si, který blázen by vykukoval ze zákopu a díval se, jestli to bouchne. Ale nervy pracují a pár jedinců se našlo...

Vše je o treningu. Ostrym RG 4 jsme házeli 1x ročně, ale těch cvičných s dýmovou vložkou bylo požehnaně. Po cvičení se musely posbírat těla granátu pak pásky a nakonec pojistka -kroužek. Vše vyčistit, naolejovat a zkompletovat zpět s novou dýmovou náplni. Občas se něco nenašlo a tak po ostrých hodech se vyhledávaly rozházené pásky. kroužky s pojistkou byly vesměs v okopu odkud se házelo ,aby se jimi nahradily ztracené nebo poškozené. Někteří z nás použili pojistku po odstranění vidličky jako kroužek na klíče. Pokud se granát hodil tak ,aby se otáčel kolem podelné osy vypadl pásek do 5 metrů. Granát se nedal prohodit oknem, ale daly se s ním "zaminovat" třeba dveře. RG 4 byly choulostivé na náraz v zajištěném stavu. ohla se jehla a pak ne vždy došlo k iniciaci při hodu a granát nevybuchl. To pák chodil jej zlikvidovat pyrotechnik příložnou náloži.

Při jednom BOPO, kde se nakládala V3Ska materiálem z rampy došlo k mimořádné události, V3S byla nacouvaná k rampě a pro uzavření zadního čela musela kousek popojet. Řidič to ještě asi neměl nacvičené a V3S cukla. Z korby vypadlo několik beden granátu - byly poslední a padly na beton buzerplacu. Někdo zařval "k zemi" a nastoupená rota, připravena k přesunu, padla do prachu. Samozřejmě se nic nestalo, jen gumy lítaly. Vypadnuté bedny se nesměly po poplachu vrátit, byly označené a uložené zvlášť. Asi po měsíci bylo cvičení v hodu ostrým granátem RG4 na střelnici, přednostně se braly z označených krabic. Bylo spotřebováno kolem 100 ks. Asi 5 jich z nějaké příčiny nevybuchlo. Ty pak likvidoval přítomný pyrotechnik odpálením příložené náložky s časovým doutnákem, vše si zapisoval.

URG vz.86 je kombinace útočného a obraného granátu. Exploduje buď okamžitě po nárazu, nebo se zpožděním 3,2 - 4,6 sekundy. Způsob použití se aktivuje po odstranění dopravní pojistky voličem umístěným vedle vrhové pojistky. Tělo granátu je vyrobeno z tvrzeného plastu a výbušnou náplň tvoří SEMTEX. Střepinový dosah je asi 30 m.