« Zpět | Jdi na seznam | Obnovit | Vaše komentáře (2)
(pro změnu obrázku můžete použít CTRL + šipky ↔ numerické klávesnice)
1 foto (internet nebo reprofoto) z celkových 1
Autor: internet nebo reprofoto | Pořízeno: | Foto: 1 fotka
Okres: Domažlice
GPS: 49°25'52.214"N, 12°51'41.371"E
Zaniklá PH 163 - Hrádek se nacházela na stejnojmenném kopci (585 m n.m.) vzdáleném asi 300 metrů JZ od obce Újezd u Domažlic.
Hláska zde vznikla s velkou pravděpodobností okolo roku 1953 a zanikla v roce 1965 - byla přeložena na Baldovské návrší a pokračovala pod názvem Baldov. Věž hlásky byla dřevěná, vysoká 12 metrů. Jako ubikace hláskařům sloužila budova zájezdního hostince, který se zde nacházel.
Zajímavostí této hlásky bylo to, že se v její těsné blízkosti nacházel Kozinův pomník, který byl vzdálen od věže asi 30 metrů.
Popis hlásky, který nám zaslal pamětník Standa:
Dřevěná, asi 12m vysoká věž stála na samém vrcholu kopce s pěkným výhledem na celé Chodsko. Západní hranice směrem k Čerchovu byla údajně vzdálena 11 km, zřejmě byl z větší vzdálenosti lepší přehled o větším úseku hranice. Asi 30m pod věží byl Kozinův pomník. O dalších asi 50m níž pod pomníkem byla v oploceném objektu již zmiňovaná patrová budova hostince. Za vstupními dveřmi byla hala, původně asi lokál, dále "telefonka" vybavená polním telefonem TP 25, radiostanicí R 109 s volacím znakem KONFORA, stojan se samopaly, sumkami s náboji, obranné granáty, plyn. masky atd. Následovala nejvíce využívaná místnost s trvale ustlanými postelemi pro čtyři vojáky. Další byla malá místnost s regálem na lůžkoviny a ostatní prádlo, vybavená pračkou se ždímačkou PEROBOT. Malý, ale hodně využitý sklípek. V patře byla kuchyň a místnost na spaní pro velitele. Ta alespoň za mně nebyla využitá, spal jsem dole s ostatními a do služby jsem také chodil, bylo více volna pro všechny. V zimě jsme topili tím, co jsme si v lese ruční pilou nařezali. Na věži, jako ostatně na všech hláskách, byl kursový stolek a dalekohled na trojnožce. V udržovaná zahrádce byl okop pro nepříznivé počasí jenom s kurz. stolkem. Každou hodinu jsme telefonem dávali do Chotěšova značkařům na sál počasí, vysílačka se používala většinou pro zkoušku spojení, nebo pro svolání hláskařů z okolních hlásek do Domažlic na pivo. Každý měsíc jsme museli vyrobit 2ks stejných maket letadel z lipového dřeva a přivézt je na rotu, kde probíhalo IMZ vel. hlásek.
Co se týče vycházek, ty podepisoval na všech hláskách velitel po odsouhlasení telefonem. Ty byly až třídenní, nezáleželo jak byla hláska vzdálena od první civilizace, takže se nám se štěstím podařilo vyhnout lítačkám a podívat se i domů. V prodejnách potravin jsme fasovali na dodací listy, samozřejmě byly měsíční limity na osobu, ty se nám dařilo někdy hodně překračovat, průšvih z toho nikdy nebyl.
Jinak tam ke Kozinovu pomníku jezdily zájezdy, tak si kluci "vydělali" na cigarety za podívání z věže dalekohledem. Z Újezda k nám často chodily děti, takže tam ještě pamětníci budou. Velení po mě převzal K. Roháček z Prostějova. V r. 1969 jsme byli na dovolené v nedalekém Babylonu, tak jsme se v těchto místech byli podívat, z budovy hlásky byla opět hospoda a přesně na místě, kde jsem měl postel, stál výčepní pult, řeknu Vám byl to nádherný pohled, teď se zřejmě všechno změnilo, ale jinak krásně prožitá část vojny...