Vojensko.cz

Hláska stála na kopci Nad Suchdolem (kóta 731) poblíž osady Suchdol, která je částí obce Bujanov. Hláska vznikla v roce 1951 v době Hlásných útvarů. Dřevěná věž měla 12m. Telefonní spojení bylo přes hlásku PH 257 - Dolní Bukovsko - Malonty.
Dnes lze na místě nalézt jen zetlelé sloupy věže, 4 betonové základy s kovovými patkami, místo kde stál domek, zčásti zasypaný okop a zbytky drátů.

A nyní co nám napsal o svém pátrání u pamětníků kronikář Bujanova, pan Bořivoj Vojče:
Historie hlásky se začala psát v roce 1951. Zpočátku byla posádka hlásky ubytována v jednom dnes již zdemolovaném domě v Suchdole. Posádku hlásky tvořilo po dobu její existence většinou 7 vojáků ZVS. Hlídkovou službu docházeli vykonávat na vrchol kopce. Prvotní stanoviště tvořil dřevěný stolek krytý dřevěnou stříškou se zařízením na určování dálky, výšky a směru letu letadel. V té době si sami hláskaři zřídili na jižním úbočí doslova zemljanku, ve které měli veškeré zázemí.
Věž hlásky byla postavena v roce 1952. Dřevěná dvoupodlažní konstrukce vysoká 12 metrů byla uchycena šrouby ke kovovým zabetonovaným patkám. Vrchol věže byl zastřešen. Současně byl postaven ve vzdálenosti 10 metrů od věže dřevěný domek o rozměru přibližně 6 x 4 metry, kam se hláskaři přestěhovali. Vedle něj se nacházela mnohem menší dřevěná stavba, zčásti zapuštěná do země. Sloužila jako sklad, včetně skladu potravin. Ze severní a západní strany areálu hlásky byl vyhlouben okop. Místo nebylo oplocené a bylo bez elektřiny. Vodu brali hláskaři ze studánky na louce vzdálené asi 300 metrů. Na louce je dnes více jak 40 let starý smrkový porost.
Proviant nakupovali v Rychnově nad Malší. Zde měl pan Zeiml obchod, řeznictví a hospodu v jednom. Tato, pro vojáky jistě výhodná trojkombinace, se nenacházela v žádném jiném blízkém sídle.
Hláska takto fungovala do roku 1957, kdy hláskaři odešli. Dřevěná věž i oba domky zůstaly. V roce 1959 Armáda vybudovala v blízkosti hlásky dva objekty lehkého polního opevnění.

A ještě dovětek. Tohle se s hláskaři táhlo celá léta a snad všude:
Samozřejmostí byly velmi dobré vztahy s místními obyvateli. Hlavně děti často navštěvovaly hlásku a místní děvčata byla také "v kurzu".
Podařilo se vypátrat 4 jména tehdejších hláskařů.
Čermák Drahoslav - sloužil na hlásce v roce 1951 ? 1952. Ještě než odešel do civilu, stačil se oženit.Galík Karel - po skončení vojenské služby se zde oženil a usadil.
Některá tehdy děvčata si ještě vzpomněla na Josefa Plaváka ze Slovenska a Ludvu Beleše z Českých Budějovic.
Vybavila se i vzpomínka na hláskaře, který si na železniční zastávce Pšenice náhodou vlastní zbraní prostřelil nohu.

Děkujeme do Bujanova za spolupráci.
(Zpracoval M. Červenka)