Vojensko.cz

Co se týká kuturního vyžití na hlásce 284 v těch letech 1963-65 , tak to byla opravdu bída. Zdrojem naší zábavy bylo přenosný tranzistorák T 61 v telefonce. Nejbližší kino hrálo v sobotu večer v Písečném, jinak jsme měli z roty povoleno 1x týdně zajet do Slavonic ,kde hrálo kino 3 x týdně /středa, sobota a neděle./ Při tom jsme měli vyjednáno sprchování v n.p. Otavan v pánské šatně. Samozřejmě. Mohli jsme ještě stihnout i holiče,nějaký nákup a kino. Ve 22.10 nám jel poslední autobus na Písečné. Ve Chvalkovicíh žádná restaurace nebyla. Na televizi se chodilo na sportovní přenosy k učiteli Hřavovi do místní školy. Taky se tam dal v místním "kulturním sále" hrát stolní tenis. Pak jsme dostali darem od jednoho domorodce 9ti lampovku Philips, která po menší úpravě byla zdrojem naší kultury na hlásce. Hlavně se na ní dalo poslouchat večer tehdy populární Radio Luxemburg. Z roty nám 1x do měsíce dovezli nějaké knihy z útvarové knihovny. Týdně nám posílali poštou Obranu lidu a chodil i časopis Československý voják. Nejbližší restaurace byla U Vlčků v Písečném , kde byl kulečník a tehdy novinka Juke box, kde měli i 3 SP desky Beatles, které se tam hrály snad stále dokola-Adresát neznámý byl jednička. V Písečném jsme taky v r. 1965 viděli poprvé tehdejší dobový trhák-Poklad na Stříbrném jezeře.Tak nabito tam bylo , že museli zjednat ještě jedno promítání. Občas v okolní vsi byla nějaká taneční zábava, ale šlapat po ní večer na hlásku to bylo někdy utrpení. Ve Slavětíně bývaly 1x měsíčně na podzim čaje od 15hod do 20 hod.Na těch stabilně hrála taneční skupina z útvaru PS v Jemnici. Hity byly písničky ze Semaforu. Jo, doba kultury nic moc a voják bral jen 75 Kčs služného za měsíc...i když občas přišla nějaká podpora z domova. Velitel hlásky Honza Jelínek hrál skoro koncertně na kytaru a měli jsme tam i klarinet,tak jsme si občas zakoncertovali sami. Třeba o Vánocích.