Vojensko.cz

Perfektní soubor fotografií. Hlavně je třeba ocenit s jakou znalostí a prožitkem je vše popsáno.
Bravo kluci !!

Zdravím hlaskarov. V roku 87 som tam hlasku maľoval. V tom čase sa stavala nová veža. Ešte len základy. Som potom obišiel všetky hlášky až po Novosedly kde som slúžil. Tie nové boli veľmi zle a studené. A bolo vidieť ak tam nikto nebol.

Zdravím všechny co vzpomínají na službu, já jsem nesloužil na této hlásce, ale máme chalupu na cestě k ní. Jako kluk jsem tam vždy chodíval, když ten co měl službu jezdil s kolečkem pro vodu šel jsem s ním a pozoroval letadla. To je tak od roku 1982. Letadla to byl můj koníček. Snad bych našel nějaké fotky, ale z doby, kdy byla postavena ta nová hláska.

Ja som staval nove veže po hláskach žeriavom s civilistami. Potom to vrtulníkom kompletovali...

Zoli, ako píšeš, že si staval veže na hláskach, tak musím spomenúť moju činnosť. Ja som v roku 1964 robil základy pre kovové veže na hláskach. Od Třebone po Znojmo. Som si oživil spomienky Tvojim príspevkom.
Pozdravujem Stano

Podle zavedeného zvyku se domů na Vánoce a pak na Silvestra dostali vojáci druhého ročníku. Nám ,holubům, to moc nevadilo. Měli jsme v chatě stromek, kapra z Jednoty,cukroví a dárky přišly z domova. Na Štědrý den objížděl hlásky osobně velitel roty se staršinou a vezli s sebou vojenské "dárkové" balíčky: Dva pomeranče, tatranky, buráky, hašlerky,čokoládu a půlku malé vánočky. Vzali to gazíkem nejprve do Vratěnína, k nám do Chvalkovic, pak do Chvaletína a na Stálkov. Velitel hlásky všechny vyprudil , uklízela se světnice, zametly od sněhu chodníky a cesty. Po dojezdu na stanoviště nechal velitel roty nastoupit družstvo hlásky a držel k nim takový nezvykle krátký proslov -jakože jsme zde, abychom pohlídali vzdušnou hranici státu a zajistili tak klidné svátky našim občanům...Každému poblahopřál,kupodivu srdečně a vůbec ne komisně. Staršina rozdal vánoční balíčky a podíval se do hrnců v kuchyni, co se vaří k obědu.. Starého taky napadlo, že vyleze na věž ,kde jsem v ten čas měl hodinovou stojku, navlečený do těžkého ovčího kožichu, s ušankou a samopalem na zádech,aby to bylo dle předpisu. Mráz,okolo zasněžený les. Otevřel jsem mu vstup,podal hlášení a přijal vánoční gratulaci. Starej se poptal kolik linek jsem ve službě měl a juknul se namrzlým dalekohledem po okolí.Popřál dobrou službu a pak s gazikem vyjeli směr Chvaletín PH 283. Dole v telefonce hrálo rádio Purpůru a z komína kuchyně voněl kouř borového dříví. První vojenské vánoce nám mlaďochům začaly netradičně. Zrovna šla mašina od Prahy na Vídeň a po jejím odhlášení i z VS došla vánoční gratulace od našeho kresliče vojína Blanárika. Ten Štedrý den to bylo jen asi kolem deseti pořadovek....

Pěkný počteníčko Vláďo!

Dobrý den, jsem z Markety, kde máme chalupu od roku 1978,dobře si pamatuji vojenské hlídky.Téměř pokaždé po našem příjezdu nás stavěla hlídka a chtěla nás legitimovat! Děti si pamatují ještě původní dřevěnou hlásku, ale její fotky jsem nikde nenašla. Můj syn a šestiletý vnuk před rokem postavili krásný model nynější hlásky ze špejlí.
Moc nás potěšily vaše fotky a krásné články ze starých časů. Přeji vám hodně zdraví. Martina Viktorová.

Naše hláska 284 měla telefoní spojení se sousední hláskou 285 Vratěnín a další hláskou 283 ve Chvaletíně. Byli jsme na jednom drátě a linka vedla přes telefonní uzel Jihlava na velitelské stanoviště Rajhard u Brna, tedy na sál k našim značkařům. Každé ráno se v 7 .oo ozvala ústředna Jihlava a prověřovala slyšitelnost. Jednou týdně se prověřovalo spojení na rtr.Hůrky přes radiostanici R-109. Vedle tohoto spojení jsme ještě měli linku nataženou na nejbližší PS rotu v Písečném nad Dyjí. Kluci na čáře nám pomáhali třeba v noci.Když letěla ke hranici nějaká mašina od Rakouska ,volali jestli máme zaznamenán přelet a dozorčí chtěl pak od nás číslo pořadové linky. To jsme dostali hned po podání poslední polohy stroje od VS. Ve spojení se používaly se volací znaky. Pamatuji si, že VS v Rajhardě měl znak Tabulka, rota Hůrky Aktovka, my jsme byli Skrojek a 285 Ukocál.. no to se snad nedá zapomenout! Když začala dávat polohu mašiny 285, slyšeli jsme to ve sluchátku a hned jsme na ni navazovali.Po nás ještě 283. Zpátky od Prahy to bylo opačně. Ovšem pokud mašina šla v koridoru.
V noci si mohli telefonisté spolu po drátě pokecat,stačilo trochu pomalu pootočit kličkou aby to na druhém konci jen tak cinklo. Když se otočilo prudčeji mohli to slyšet na VS a to se i několikrát událo,že to tam vzal velicí důstojník sálu a pěkně si vyslechl zážitky dozorčích telefonistů jaké to bylo třeba na čajích ve Slavětíně. Druhý den si to pak vyříkal z velitelem hlásky. A zaražená vycházka. Po převzetí hůreckých hlásek novou rotou v Krnčicích u Mor.Budějovic v r.1964 bylo spojení předěláno a hlásky se dali spojit jen přes VS.

Ahoj Vladimír, Ja som slúžil na rtr. Hůrky (1963-65) a naväzoval som spojenia cez R-109 s okolitými hláskami
určite sme sa niekedy zhovárali...tak Ťa pozdravujem po dlhých rokoch a prajem veľa zdravia.

Ahoj Stano, no to je víc než jisté , že jsme museli tehdy spolu přes stodeviny rozprávať ! Ani se nechce věřit ,že letos tomu bylo 50let! A jsem rád , že jsi se ozval. Z naší hláskařské partije se nikdo neozval. Jen se připomenul Tondo Jelínek , také z Hůrek a vzpomenul i tebe. Přeji Ti vše dobré a hlavně zdravíčko aby bylo. Mněj se a drž se!
Vlado z 284

Tak asi jako na každé hlásce jsme chovali psa.V roce 1963 jsme měli hlídací tříletou fenku německého ovčáka Lídu a v roce 1965 jsme dostali ještě staršího vlčáka Rexe. Vedle těchto s námi sdíleli chatu kočka Alenka a kocour Major Koča Popovič, což byl v té době nějaký jugoslávský vyšší oficír. Velice rád spal na polici nad telefony a zvonění mu nějak nevadilo. Lída měla pět štěnat. Tři si rozebrali někteří lidé z obce a dvě si odvezli kluci do civilu. Vedle těchto jsme na hlásce odchovali dvě veverčata vypadlá zřejmě z hnízda. Nejdřív bydlela v telefonce,ale jak odrůstala dělala tam rotyku a binec a tak byla vystěhována v košíku ke stropu verandy. Brzy tam poznaly výhody volného života a vzaly dráhu do lesa. Jen veverčák jménem Mičurin se párkrát vrátil a přiživoval se z misky kocoura.

Co se týká kuturního vyžití na hlásce 284 v těch letech 1963-65 , tak to byla opravdu bída. Zdrojem naší zábavy bylo přenosný tranzistorák T 61 v telefonce. Nejbližší kino hrálo v sobotu večer v Písečném, jinak jsme měli z roty povoleno 1x týdně zajet do Slavonic ,kde hrálo kino 3 x týdně /středa, sobota a neděle./ Při tom jsme měli vyjednáno sprchování v n.p. Otavan v pánské šatně. Samozřejmě. Mohli jsme ještě stihnout i holiče,nějaký nákup a kino. Ve 22.10 nám jel poslední autobus na Písečné. Ve Chvalkovicíh žádná restaurace nebyla. Na televizi se chodilo na sportovní přenosy k učiteli Hřavovi do místní školy. Taky se tam dal v místním "kulturním sále" hrát stolní tenis. Pak jsme dostali darem od jednoho domorodce 9ti lampovku Philips, která po menší úpravě byla zdrojem naší kultury na hlásce. Hlavně se na ní dalo poslouchat večer tehdy populární Radio Luxemburg. Z roty nám 1x do měsíce dovezli nějaké knihy z útvarové knihovny. Týdně nám posílali poštou Obranu lidu a chodil i časopis Československý voják. Nejbližší restaurace byla U Vlčků v Písečném , kde byl kulečník a tehdy novinka Juke box, kde měli i 3 SP desky Beatles, které se tam hrály snad stále dokola-Adresát neznámý byl jednička. V Písečném jsme taky v r. 1965 viděli poprvé tehdejší dobový trhák-Poklad na Stříbrném jezeře.Tak nabito tam bylo , že museli zjednat ještě jedno promítání. Občas v okolní vsi byla nějaká taneční zábava, ale šlapat po ní večer na hlásku to bylo někdy utrpení. Ve Slavětíně bývaly 1x měsíčně na podzim čaje od 15hod do 20 hod.Na těch stabilně hrála taneční skupina z útvaru PS v Jemnici. Hity byly písničky ze Semaforu. Jo, doba kultury nic moc a voják bral jen 75 Kčs služného za měsíc...i když občas přišla nějaká podpora z domova. Velitel hlásky Honza Jelínek hrál skoro koncertně na kytaru a měli jsme tam i klarinet,tak jsme si občas zakoncertovali sami. Třeba o Vánocích.

V roce 1964 se konaly v Insbrucku IX.zimní olympijské hry. Při nich došlo ke zranění našich dvou lyžařů a byly pro jejich převoz domů poslány dvě Moravy L 200 v sanitní úpravě. A to byl pro nás ve službě silný zážitek. Když se zpět vracely, byl to ostře sledovaný let. Moravy nemají radary a orientace tedy byla asi v navigaci podle mapy. To pamatuji velmi dobře, neboť jsme dostali signál zvýšené pozorování a na věži jsme byli dva. Pak se objevily oba modrobílé stroje L 200 na výšce tak 300 metrů a při průletu kolem hlásky tak ve vzdálenosti kolem 200 metrů nám piloti obou strojů zamávali křídly na pozdrav, kurz 315. Počasí tenkrát bylo velice skvělé a velká dohlednost. Moravy byly a stále jsou nádherné stroje.

Jednalo se o mimořádně zdařilé a nadčasové letadlo z poloviny 50.let. Vyrábělo se asi do poloviny 60. let v Letu Kunovice a bylo vyrobeno necelých 400 ks. Šlo o dvoumotorový letoun v tzv."obchodní" kategorii a létalo doslova po celém světě včetně V.Británie, Anglie, Austrálii a dalších zemích. Vzhledem k poměrně malému počtu vyrobených kusů se ze sběratelského hlediska dneska jedná o mimořádně zajímavý a vyhledávaný letoun. V provozuschopném stavu jsou dneska pouze asi 2 stroje, všechny na našem území.

Jeden v Ostravě, ale už dlouho jsem ho neviděl letět.
Další pak v Bořeticich pod kopcem. :)

Jeden v Ostravě, ale už dlouho jsem ho neviděl letět.
Další jsem pak viděl v Bořeticich pod kopcem. Ten tam byl na podstavci.

V době mé služby 1963-65 létalo v prostoru hlásky tak okolo 15 pořadovek denně, v noci 2-3. Takže proti pozdějším letům asi celkem pohoda. Naše linky létaly s Il-14, Il-18 a Tu-124. Cizí společnosti provozovaly Bristol Britania, Vickers Viscount, nezapomenutelnou Caravelle, jednou týdně v pátek po ránu létal Boing 707 a v neděli nádherná mašina Convair Coronado. Hláska byla situována poblíž radiomajáku Dešná a myslím ,že ten tam je dodnes. A mašiny tam většinou opuštěly nebo přilétaly přes hranici směr Vídeň, Budapešt, Bělehrad atd. nebo na Prahu. Stabilně to býval kurz 135° nebo opačně 315°. Občasně nás vyrušila podle hranice v Rakousku se flákající Cessna na malých výškách nebo vrtulník Grenzáků. Dvakrát jsme měli možnost sledovat fotometrické snímkování naší hranice naším letounem Li-2 /C47 Dakota/. Každé jaro se po okolí práškovaly brambory za použití letadla Agroletu Brigadýr L 60. Bylo domluveno s pilotem , že při zahájení práce a po jejím skončení přiletí nad věž a opíše kruh. Přistával na poli u Dešné. Občas nás trochu potvora posypal vápnem. Když byla špatná viditelnost-mlha,déšť,sníh,kluci značkaři ze sálu nám dávali avizo-Bacha čtyřka, o chvílu tam budeš mít mašinu od Vídně. Asi to bylo podobné i ve Vratěníně.

Ja som služil na 282 v r 75 - 77 v tom čase ešte lietali Karaveli aj IL i Boingi , krasny bol Herkules ,mali sme koridor Praha Vieden ,kurz sme mali taky isty naStalkove PH 282

Tu 124 byl u ČSA nasazen v počtu pouze 3 ks, a to koncem roku 1964 2 ks a počátkem roku 1965 jeden kus. Jednalo se o letoun, který typově vycházel ze stroje Tu 104, který byl u nás provozován od konce 50. let v počtu asi 6 ks a byl tedy provozován souběžně s Tu 124. Jednalo se o letadla, která si byla dost podobná. Zdravím.

Od původní věže vedl jižním směrem k hranicím asi desetimetrový průsek až k okraji lesa. Druhý průsek byl západním směrem k obci Markéta. Na stráni pod lesem ve směru silnice Chvalkovice -Nové sady se nacházel objekt LO vz. 36, dvoustřílnový. Každé jaro objížděli ženisté z Jemnice tyto pevnůstky a prováděli na nich údržbu- mazání dveří, střílen, bílení vnitřního prostoru, pokud to bylo třeba.