Vojensko.cz

Zdravím Štěpáne, díky Tobě se mi vybavilo pár vzpomínek na můj vojenský rok 1959 v Litoměřicích. Babinami jsi mi připomněl naše noční cvičení v topografii, kdy nás kolem 22.00 rozvezli V3Skami po okolí s rozkazem do určité doby se shromáždit dle udaného azimutu. Dlouho, předlouho jsme čekali, než se všichni našli a mohli se tentokrát pěšky přesunout zpět do kasáren.
Též s láskou vzpomínám na naše oblíbené sobotní korza kolem Litoměřickém náměstí, kde korsovaly hezká děvčata zavěšené do sebe a jen se smály naším nabídkám a pozvánkám na rande. Hold byli jsme mladí a nezkušení bažanti, sotva po prvních společných vycházkách.
Též nezapomenu na hezkou štíhlou dívenku, kterou jsem často vídával večer v podloubí se objímala s vojákem. A při tom se podpírala o berličku, protože měla jen jednu nohu. Na ni si hodně kluků pamatuje. Neštěstí se údajně stalo při dobíhaní vlaku.
A ještě jedná vzpomínka na Litoměřice z pozdější doby, kdy jsme jako veteráni navštívili starostu obce Litoměřice pana Landu a provedli slavnostní zápis do kroniky města. Na závěr nám věnovali volný vstup do historické báně KALICHA s průvodkyni. Na závěr výkladu se zeptala, kdy jsme tam sloužili a když se dověděla, že jsme chodili tančit do hotelu Labuť, tak připustila, že v té době jsme tam mohli tančit spolu. Což bylo velmi milé.
Dnes je nám většinou sedmdesát devět let a už zbyly jen vzpomínky, Ale krásné.