Vojensko.cz

Zdravím pamětníky z PS-VS z let 1958-60, kteří prožili perný kurz dálnopisců a pak měli tu sílu pokračovat v tamní PŠ.
Vedle "Šmidlibojs" vzpomínám málo známé aktivity bažantů i mazáků, kdy ve volném čase, navíc s požehnáním velitelů mohli prchnout z kasáren mezi civilisty. Navíc, když se tam vyskytovala krásná děvčata z Litoměřicka. Hned první nabídku velitelů jsme mnozí využili a nechali se zapsat do tanečních v Armádní budově naproti naše školy. První hodinu jsme všichni nestihli být v polobotkách, z čehož děvčata měly hrůzu, ale rychle jsme to napravili. Tanečnice byly sesbírané snad ze všech škol z okolí. Byly to krásné chvíle, my bažanti stydliví a naše tanečnice ještě víc. Takže moc vzpomínek z tohoto období mi nezůstalo. Ale pamatuji, že na tak zvané "šlus" koloně byly přítomné mnohé maminky tanečnic a se zalíbením pozorovaly nás statné kluky, který by eventuálně byl vhodný pro její dceru, ale hlavně na robotu v zahradě nebo v poli. Po tomto úspěchu opět některý aktivní velitel navázal družbu naše školy s vedlejší školou Zemědělské mládeže, která je dodnes v pěkné vile nahoře pod sadem Boženy Němcové, tehdy snad Rudé armády.
Byli jsme již pokročilejší, protože skončil kurz a pokračovalo jen "tvrdé jádro" čety dálnopisců PS-VS. A tam už šlo opravdu o "život". První zamilovaní byli naši mazáci, tedy velitelé družstev, kteří opravdu ztratili hlavu a již se nikdy nevrátili ke svým maminkám, protože trvale zapustili kořeny v Litoměřicích a Křešicích. No a pak svými čerstvými geny obohatili tamní populaci. Družba se rozrostla o další aktivity, jako JUDO kurz, smíšený pěvecký a taneční soubor, což mělo velký ohlas.To byl signál i pro ostatní mužstvo k dalšímu ještě těsnějšímu soužití. Dodnes vzpomínáme naších velitelů - četařů: Mirka Mastného z Prahy, zůstal v Litoměřicích, Jirku Mladého z Žatce, zůstal v Křešicích. Jedině Josef Václavík z Krnova včas ucuk a vrátil se domů. Ale měl na malé, protože ještě dlouho na něj vzpomínala slečna Václava Malá ze Mšeného