Objekty PS
« Zpět | Jdi na seznam | Obnovit | Vaše komentáře (100)
(pro změnu obrázku můžete použít CTRL + šipky ↔ numerické klávesnice)
1 foto (J.Redmen) z celkových 26
Autor: J.Redmen | Pořízeno: 7.2012 | Foto: 9 fotek
Autor: M.Jirků | Pořízeno: 2014 | Foto: 3 fotky
Autor: J.Redmen | Pořízeno: 2016 | Foto: 14 fotek
si vyplavila továrnu Vulkán, protože na každém drátě nebo větvičce visel prezervativ.
Další vzpomínka - poddůstojníci nám vyprávěli, že než jsme do Filipova pčišli, našli poklad. Když jsem se potom dostal do Děčína, tak jsem to vykládal klukům, oni mi to potvrdili s tím, že vedle v místnosti bydlí zedníci, který ten poklad našli.
Ti mě řekli, jak to bylo. Opravovali něco ve Filipově před příchodem nováčků , potřebovali cihle. Šli rozebrat starý kotel ve skleníku, který už nebyl k potřebě a našli plechovku, v ní 5 l sklenici plnou zlatých mincí. Ukazovali mě listinu, kterou obdrželi z Prahy, kde byly mince popsány a bylo jich 153 ks. Byli za nález odměněni.
Já jsem rád, že mohu své vzpomímky někomu sdělit, vnuci už to znají nazpaměť a si je to už nezajímá, jsem velice rád, že se našel někdo, kdo má zájem o staré dědky. Franta Š.
1. rPS Český Jiřetín
Okres: Most
GPS: 50°42'23.665"N, 13°32'29.697"E
1. rota 1. praporu 3. bPS v obci Český Jiřetín (Karlovarská brigáda).
Rota vznikla na počátku roku 1952 a zanikla se zrušením vojenské ostrahy hranic s NDR a PLR dne 1.4.1966.
Pohraniční rota v letech 1963-64 užívala několik objektů seskupených blízko sebe, proti tehdejší hospodě.
Sloužil jsem na pohraniční rotě Český Jiřetín v letech 1963-64.
Vrátil jsem se na hranice. Do hor, po téměř padesáti letech, před nadcházejícím 11. červencem, Dnem pohraniční stráže. Už se jen podívat, kde jsem tehdy žil, kde jsem se svým psem a vrstevníky doby, pohraničníky, střežil hranice Československa. Vracel jsem se vzpomínkami.
Jel se podívat tam, do 750 let staré dřevorubecké osady s plnohodnotným životem v několika starých chalupách rozesetých po okolních stráních. V paměti se mi vybavuje každodenním životem kypící malá horská osada, hučící hospoda, fungující malý obchůdek, pošta, stará továrna na lepenku, nefungující vodní elektrárna, dřevěný mlýn a závora před objekty pohraniční roty. Znali jsme se jmény, znali jsme kde, kdo bydlí...
Jsem tady. Jak jsem si přečetl v průvodci, osada má dnes v titulu horské a lyžařské středisko. Nic nepoznávám. Na stráních horského údolí je chata vedle chaty. Všude ale pusto, nikde nikdo. Pokračuji dál osadou směrem k mojí rotě. Nikoho nevidím ani nepotkávám. Hospody jsou ale asi tři. Se zděšením se blížím k cíli, chátrajícím a opuštěným budovám mojí pohraniční roty. Procházím dvorem roty, přeměněné na liduprázdnou a opuštěnou tržnici s jednomužnou vietnamskou obsluhou marně vyhlížející zákazníka. Na dvůr navazuje liduprázdný hraniční most, vybudovaný z prostředků Evropského fondu - jak hlásá místní cedule. Se smutkem v duši a zklamáním ještě poslední pohled na mojí pohraniční rotu. Tak na tohle vzpomínat nebudu. Na evropském hraničním mostě se otáčím a vyrážím po červené turistické značce zpátky do vnitrozemí. Byl jsem rád že jsem se tam podíval, ale trošku zklamán, že se to ani trošku nepodobalo mým vzpomínkám. Ale po pravdě ani nemohlo...
Josh Redmen