Vojensko.cz

5. rPS (4. rPS) Varnsdorf, 1. prapor PS Jablonné v Podještědí, 19. pohraniční brigáda Děčín (PS-útvar 5242)
(původní návrh ještě v září 1952 počítal s velitelstvím v Ústí nad Labem)

Dislokována ve Varnsdorfu od 15. října 1952 do 31. března 1966 (poslední zápis v pohraniční knize "31. 3. 1966 ve 24:00 hodin ukončena OSH.").

V důsledku vnitřní reorganizace 1. praporu (zrušení 1. roty Horní Vítkov) v polovině roku 1959 byla rota přečíslována na 4. rPS.

Po zrušení velitelství praporů k 31. prosinci 1963 byla 4. rota přímo podřízena velitelství brigády.

Rozkazem prezidenta republiky č. 0017/65 byla dnem 1. dubna 1966 zrušena vojsková ochrana státní hranice s NDR. Bylo zlikvidováno ŽTO a ochranu SH s NDR převzala oddělení OSH VB SNB. Ve Varnsdorfu pohraniční oddělení II. typu (23 příslušníků) podřízené OVB Děčín, SVB Ústí nad Labem. 

(PS ČSSR byla zrušena k 27. září 1991 a vstupem ČR do schengenského prostoru 21. prosince 2007 zanikla také celní a pasová kontrola na vnitřních hranicích. OSH se už neprovádí a hranici lze překračovat na kterémkoliv místě).

Budova byla v září 2021 předána Policií ČR městu Varnsdorf.

Varnsdorfská rota PS v síle 44 mužů (do roku 1954 jen příslušníci z povolání, ženatí, kterých byla menšina, bydleli doma, ostatní byli ubytováni v objektu roty) byla umístěna do domu čp. 211 v ul. Budyšínské (od roku 1961 ul. Pohraniční stráže) v těsné blízkosti hranice s německým Seifhennersdorfem severně od Hrádku [obr. 1, 2, 3]. Ještě 29. srpna 1952 v etapě návrhů na zřízení nové pohraniční brigády bylo plánováno umístění 5. roty do objektu bývalé výletní restaurace Hrádek.

Pro potřeby PS byl ale dům čp. 211 nevyhovující a proto  se možná již v r. 1954 v souvislosti s nástupem vojáků základní služby rota přestěhovala do vily v ul. Myslivecká  č.p. 2410 na opačnou stranu SH s německým městem Großschönau [obr. 4, 5, 6], kde byla až do svého zrušení. Objekt byl potom využíván oddělením OSH VB a naposledy oddělením hlídkové služby PČR [obr. 7].

Rotě PS sloužila vyhlídková věž (29 m) bývalé restaurace Hrádek (k. 433) od podzimu 1952 jako pozorovatelna (nebyla trvale obsazena hlídkou) [obr. 8, 9]. 5. listopadu 1957 zaslal předseda MNV Varnsdorf Josef Mašín stížnost ministru vnitra na "značné poškození objektu Hrádek a žádá, aby byl uchráněn před úplným zničením a aby byla provedena jeho oprava". Komise inspekce MV ve své zprávě ze dne 25. 11. 1957 konstatovala, že "Provedeným šetřením bylo zjištěno, že stížnost je oprávněná". V závěru zprávy komise ke stížnosti uvádí, že "...není tato plně objektivní v tom, že k značnému poškození budovy došlo hlavně působením civilních občanů." a že "...velkou část viny na dnešním stavu objektu má i nešetrné zacházení se zařízením objektu příslušníky PS, kteří se dopustili i přímého ničení zařízení".

     Komise dále uvádí mj. tyto zjištěné závady: "...rozbitá okna, dveře a střecha, zcizené kliky dveří a oken, vytrhané parkety, poškození vlivem zatékání vody, dřevěné rámy oken a dveří, parkety a pod. byly používány jako palivo v kamnech hlídkami PS. Vrchol věže byl stržen a nahrazen otevřenou pozorovatelnou. Došlo ke zničení elektrického vedení, rozvodů vody i plynu, vytrhání parket, zdemolování oken a dveří, poškození střechy i okapů."

     Po patnácti letech od uzavření byl Hrádek opraven a v sobotu 8. února 1969 opět otevřen veřejnosti. Kupodivu největší "ránu" dostal Hrádek po privatizaci v 90. letech a v téměř hodině dvanácté byl zachráněn Nadací Hrádek-Burgsberg (objekt odkoupila za 600 tisíc Kč od IPB, která jej měla v zástavě za nesplacené úvěry) a v letech 2001-2003 opět zrenovován a zpřístupněn veřejnosti [obr. 10, 11].

     Podle vzpomínek Františka Laura, který od srpna 1960 do konce roku 1961 u roty ve Varnsdorfu sloužil, byl velitelem kpt. Oldřich Grausgruber, ZVR kpt. Ladislav Klimunda, npor. Josef Horák, ZVP kpt. Bohumil Trávníček, staršinou nrtm. Štrosmajer(?), proviantním rtm. Ladislav Padrta a abs.ŠDZ ppor. Jan Lang.

   Rota byla složená z velitelství a 4 družstev pěšáků (lehký kulomet vz. 26, protitankový granátomet RPG, pušky vz. 52/57 a samopaly vz. 24), 1 družstva kulometníků (těžký kulomet zřejmě DŠK 1938), 1 družstva psovodů (8 - 9 psů, Tarasnice T21) a obslužného družstva (2 spojaři, 2 kuchaři, 1 řidič GAZ 69, 1 řidič traktoru Zetor 25A, 1 vozka, 1 údržbář + topič, 1 elektrikář). Jeden pár tažných koňů a traktor sloužil k dopravě materiálu a vláčení kontrolního pásu. Ve výzbroji byla také pistole ČZ vz. 50. Počet pohraničníků byl nestálý, 44 až 61 a dosahoval prý až 90 mužů.

     Rota měla na starost úsek SH asi 18 km - sahal od Lužických hor kóta 710 Weberberg na východě, kde sousedil s úsekem 4. roty Dolní Světlá,  přes Špičák [obr. 12] a Hrádek, až po silnici ze Studánky do Rumburku, kde končil úsek 1. praporu a začínal úsek 6. roty Jindřichov 2. praporu Rumburk [obr. 13].

Pozn.: bohužel se do dnešního dne nepodařilo podpořit nezvratnými důkazy tvrzení, že po svém příchodu byli pohraničníci ubytováni v domě č.p. 211 v ul. Pohraniční stráže. Je to ale nanejvýš pravdivé, čemuž nasvědčuje i přejmenování Budyšínské ul. v roce 1961 na ul. Pohraniční stráže.

Plná velikost plánků roty:

obrázek 36, 37, 38, 39.