Re: Re: Re: Re: Příběhy, na které si dodnes pamatuji...
V. Lojek |
email |
6.11.2009 16:23 |
id 7379
Co se týče jídla, vzpomínam si, že ve výcviku v Suchdolu byl doopravdy hlad. Na PŠ v Zadním Chodově bylo jídla v poměru k fyzické zátěži taky málo, ale už jsme se naučili brát suchý chleba do kapes a nějak jsme to vydrželi. Když jsem na Tokáništi uviděl, že v jídelně stálo jídlo nonstop, byl jsem z toho v šoku. To je třeba uznat, že hlad jsem už na rotě nazažil nikdy. Úsměvné je pak zavzpomínat jak jsme se krmili na piketech. Brávali jsme vždycky celý chleba, kostku smetolu, 1 kg cibule, pár česneků a 10 vajec. Dělala se smaženice /slezsky vaječina/ a cibule se přikusovala jak jablko. Kdybych to udělal dnes mám žlučníkový záchvat na totata. Ale tehdy jsme byli mladí a zdraví. Někdy se dělala smaženice s houbama /modrákama/ a na to si vzpomínám velmi dobře, že na Hodumu se zašlo za dráty za skrytou a v takovém mladém smrčkovém podrostu se v noci sehlo a zasvítilo svítilnou a sbíralo houby. Neuvěřitelné ale já to doopravdy zažil. Pak byla na pánvi velká hromada hub a ty vajíčka se tam úplně ztrácely. Tu chuť mám neustále na patře. Ty vzpomínky jsou pořád jako živé...:)