Vojensko.cz

Také já, i když jen okrajově, jsem do dění tehdejších táborů v Eisendorfské Huti trochu zasáhl.
Sloužil jsem jako kynolog 66-67 na "Železné". Měli jsme na rotě psa Tarzana - byl to takový dobrák, který by na sobě snad nechal dříví štípat. A protože kluci na tábor velmi rádi jezdili v rámci "družebních" vztahů (ona za tím byla většinou pěkná děvčata), tak brali Tarzana s sebou, dělali se ukázky nácviků, předváděli se mazácké cviky se psem a díky klidné povaze Tarzana si jej mohli půjčovat i děti a zkusit, jestli je bude také poslouchat. Pro děti úžasný zážitek a pro nás příjemné zpestření nelehké služby na hranici.
Letos v květnu při návštěvě Železné jsme spolu s hrstkou kolegů z mladšího ročníku zavítali i k táboru. Pohled je to smutný.
A tak přeji úspěšné jednání těm, kteří chtějí udělat něco pro obnovu tábora, navíc s perfektním zámyslem, aby zařízení sloužilo těm skutečně potřebným a ulehčovalo jim jejich životní úděl.
Tak se držte - zdraví J.Š.