Střelnice Cetviny - Dolní Přibrání, byla postavena začátkem osmdesátých let poblíž zrušené rPS Dolní Přibrání, při silnici z Dolního Přibrání na Janovu Ves, v prostoru 4. rPS Cetviny. Rota Cetviny se o střelnici taktéž starala. Střelnice sloužila nejen k dením a nočním střelbám pohraničníků, ale pořádaly se zde i různé střelecké soutěže, házelo se granátem, běhala se překážková dráha a čas od času sem jezdili střílet a trénovat i profesionální odstřelovači.
Po roce 1989 používala areál policie ČR, ale ne dlouho. Střelnice pak byla dlouhá léta opuštěná. V roce 2010 byl areál nabízen k prodeji za neuvěřitelné "dvě mega"...
V roce 2013 byl celý areál střelnice zakoupen soukromou osobou a započaly zde stavební úpravy. V roce 2014-15 prošla budova střelnice rekonstrukcí a byl z ní vybudován penzion
Jelení vyhlídka.
Do budoucnosti je zde také v plánu vybudování obory, která má sloužit pro potěchu oka při sledování jelení zvěře.
K této střelnici se váže i humorný příběh o tom, jak si tam soudruh Štrougal za "plotem" nasbíral už jednou nasbírané houby od pohraničníků. A k tomu ještě "našel" nalakovaný jelení paroh... (ŠTROUGAL NA HRÍBOCH - Bol som Puchna XIII od Williho Webera)
Určite nie som ani zďaleka jediný, kto musel počas vojenskej služby na vlastnej koži prežiť avyplniť niektoré neuveriteľné rozkazy svojich veliteľov. Táto epizóda však, myslím, stála za to.V jedno septembrové ráno mal veliteľ našej roty Gejza Lovas súrny telefonát. Volal mu veliteľbrigády:"Soudruhu kapitáne! Mám pro Vás strategicky důležitej úkol!... Zítra přijede do ČeskýchBudějovic na výstavu Země živitelka z Prahy soudruh Štrougal s delegací. A po prohlídcevýstavy mají namířeno k vám na střelnici, aby zhlédli ostré střelby Pomocníků Pohraničnístráže...?"Rozumím, soudruhu plukovníku!""Ještě jsem neskončil, soudruhu kapitáne!... teď dobře poslouchejte! Po střelbách se soudruhŠtrougal i s delegací odebere do toho malého lesíka, co je při střelnici, na houby, konkrétně nahřiby..."Na to Gejza zúfalo preglgol a znova skočil veliteľovi brigády do reči: "Ale to ne, soudruhuplukovníku!... tam ne!... hřibů tu sice roste všude tolik, že by jste je mohl kosit, ale právě v tomlesíku neroste nic, ani hřiby, ani bláznivé!... tam je nějaká otrávená země nebo co... budou musetjít někam jinam...""Cóóó?! Co si to dovolujete, soudruhu kapitáne?! Říkal jsem, že půjdou na hřiby do lesíka přistřelnici! To, že tam teď žádné hřiby nerostou, mně nezajímá! Zítra tam skrátka porostou!Jasné?!""Provedu, soudruhu plukovníku!"Gejza vyšiel zo svojej kancelárie zelený ako hruškové hovno a hneď na to "húkol" pohraničnýpoplach. Keď sme behom pár minút nastúpili, Gejza slávnostne preriekol: "Soudruzi! Čeká násnesmírně důležitej úkol!... nesmíme naši socialistickou vlast sklamat!..." a vzápätí námvyklopil, čo mal na srdci. Záverečný rozkaz znel, že všetko, čo má ruky a nohy, okrem kuchára,dozorčího a vojaka slúžiaceho na ústredni, si vzalo poľné lopatky, poľné tašky, výzbroj a poďhodo hájika pri strelnici.
Hájik pri strelnici mal rozlohu asi tak 200 x 150 m. Naozaj v ňom, čo sa húb týka, nerástlo nič,hoci všade inde sa nám, najmä v júni a septembri, dubáky doslova plietli pod nohami. Na rotusme však nesmeli priniesť ani jeden, trebárs len na smaženicu, za to Gejza udeľoval basu.
Pamätám si, že raz, keď bol Gejza kdesi na dovolenke, som ich nadrotmajstrovi Sádlovskému,prezývanému Sandokanovi, nazbieral na sušenie počas šesťhodinovej "stojky" na území asijedného hektára lesa za dve zemiakové vrecia.Teraz naša, pre socialistickú vlasť strategická činnosť spočívala v tom, že sme z lesa vzdialenéhood hájika nie viac ako dvesto metrov vyorávali lopatkou dubáky aj s podhubím a v taškách ichprenášali do hájika, kde sme ich pre zmenu zasa sadili. Pri tejto práci sme boli samozrejmevysielačkou neustále v spojení s ústredňou na rote, nakoľko tam nezostal ani jeden zásahuschopný človek. Počas odpoludnia sme asi dvadsiati povereníci dokázali presadiť do hájika viac ako tisícpäťstokrásnych dubákov. Aktívny Sandokan dokonca pribehol ku Gejzovi s vlastnou iniciatívou, žezíska zdarma od poľovníkov jelenie parožie, ktoré sa ledabolo pohodí do hájika, akože ho tamzhodil nejaký jeleň. Súdruh Štrougal bude iste rád, keď naďabí na takú trofej. Gejza nápadpodporil svojim súhlasom. Sandokan parohy naozaj zohnal a aj ich v hájiku nainštaloval. Že bolinalakované, si on ani Gejza nevšimol.
Radosť sa bola teraz na hájik pozrieť. Bol ako z rozprávky. Ja, aby to predsa len nemalasúdružská delegácia až také jednoduché, som vymyslel jednu habaďúru a vopred pripravenýmišpendlíkmi z nástenky som popripichoval na niekoľko desiatok dubákov zospodu na čiapočkypapieriky s textom. Tešil som sa, ako niektorí zo súdruhov natešene odtrhne hríb a ako sa nímbude kochať, zrazu si všimne prísny nápis: POLOŽ MA SPÄŤ, JA SOM PRE ŠTROUGALA!
Komunisti mi nikdy veľa radosti neurobili a nebolo tomu inak ani teraz. Na streľby sa sícepozrieť prišli, no ísť do hájika na hríby potom už boli zrejme leniví. S Gejzovým láskavýmdoprovodom zašli za "dráty" a tam, pohodlne, sediac v 613-kach si popri cestičke nazbierali zapol hodiny každý zo dva košíky. To bolo na zlosť. Celá naša zmysluplná strategická činnosť naobranu socialistickej vlasti takto vyšla navnivoč. Ale aspoň sme sami sebe dokázali, že smepripravení na všetko a že nás žiadny prehnitý imperializmus nemôže prekvapiť a zaskočiť...