Vojensko.cz

Zdravím všechny kdo prošel Chodovou Planou. Já tam byl 1964 - 1965. Nejdřív ve výcviku a potom v PŠ. Ta střelnice vypadala ovšem trochu jinak. Věž řídícího střelby nebyla, nástupní prostor také ne, asfalt už vůbec, palebná čára odhadem asi na stejném místě. V cílovém prostoru byl dva metry hluboký zákop ve kterém byli vojáci kteří ručně zvedali terče, takže žádné koleje a navijáky. Vlevo od palebné čáry u lesa byl volně přístupný velký vývěr minerálky a vpravo u silnice stála fungující cihelna. Tak takto to tam bylo v roce 1965. Zdraví Béďa.

Zdravím pán Béďa... Slúžil s Vami Janko Zeman zo Slovenska?

Slúžil som tam jar 86-87.Mal som čierneho belgického dlhosrstého vlčiaka. Volal sa JORK.
Bolo tam výborne.
Chalani ozvite sa,pospomíname.
Skúsim poslat nejaké foto.

Nazdar. Ja si ťa pamatám, bol si kamarát Mariana Kadrabu ktorý pochádzal niekde od Trnavy. Ja som tam slúžil jeseň 1985-87.

nazdar janosiku tady buczek jak se mas ozvi se ty oteckari ahoj petr

2. Ta samá rota, pár týdnů od první události. Na rotu přijeli redaktoři časopisu Pohraničník. Chtěli na titulní stránku pohraniční hlídku se služebním psem. Vybrali hlídku, která se právě chystala do služby a jak se to v takových případech dělalo, poslali kluky převléci se ze služebních "jednaadvacítek" do vycházkových a vzít si místo lodiček brigadýrky. Natěšení kluci, že budou v časopise, spěchali. Převléknout, na oběd a přitom jak srkali horkou polévku, z pásků nabíjeli u toho zbraně.
Znáte to; přitom je závěr v zadní poloze a nesmí se držet spoušť. Jeden z hlídky to však nedodržel a jakmile zasunul poslední náboj, závěr šel dopředu a zase - prásk! Naštěstí měl přeřazeno na jednotlivé rány. Střela prošla cihlovou přepážkou oddělující jídelnu od kuchyně, kde cvrnkla do velkého hrnce, který právě mladší kuchař čistil a skončila ve stropě. Zase se naštěstí nikomu nic nestalo. Ale hlídka měla po fotografování a viník byl kázeňsky řešen. Tak se na titulní stránku dostala nakonec hlídka jiná. Nutno ještě podoknout, že na stránkách Pohraničníka se ta událost neobjevila a tak ten hoch byl alespoň ušetřen ostudy, zřejmě i proto, že by asi byl kázeňsky řešen i velitel roty. Tak to s redaktory dohodli.

přidávám také něco pro usmání, protože to tenkrát dobře dopadlo.
1. Bylo to v r. 1961 po střelbách na rotní střelnici rps Selbská v Aši. Byli jsme tehdy bažanti, kteří byli první, kteří dostali SA vz. 58. Čištění zbraní po střelbách. Velitel jednoho družstva, který na sušárně seděl naproti mně, zápolil s rozborkou samopalu. "Hergot, mě nejde vyndat to vratné ústrojí." Povídám mu: "Soudruhu svobodníku, to nejdříve musíte odjistit a dát ránu jistoty, protože to máte natažený." Ten vůl to udělal, ale v komoře měl náboj. Prásk! Rovnou mezi moje nohy. Naštěstí mě netrefil a odneslo to jenom pár kožichů S

Tak to vám pán Pavel poviem,že to musela byť síla ako sa zaobchádzalo a manipulovalo so zbraňami začiatkom 60-tych rokov u vášho útvaru alebo roty.My v 80-tych rokoch to sme to robili úplne inak.V prvom rade sa dbalo na zdravie a život vojakov,no aj tak sa nedisciplinovanosťou vojakov stala sem tam tragédia pri manipulovaní so zbraňami.Po streľbách sa ešte na palebnej čiare kontrolovalo,či vojaci majú zásobníky so zvyšnými nábojmi v sumke a každý musel natiahnuť uzáver,veliteľ pozrel každému či má prázdnu nábojovú komoru a potom sa dala rana istoty na prázdno,pritom sa muselo stále hlavňou mieriť do smeru terčov.Tým pádom sa nemohlo stať,že by niekto zabudol náboj v nábojovej komore a išiel čistiť zbraň.A k tomu páskovaniu zásobníkov,či nabíjaniu zbraní pri srkaní polievky to snáď netreba ani komentovať.To sa rozum pozastavuje.Zdravím.

Tomáši, omlouvám se a upřesňuji. Samozřejmě, že i za nás se po střelbách postupovalo tak, jak popisuješ.
Ale on byl poddůstojník, který nám kontrolu provedl, ale sobě ne a ani velící důstojník střeleb to u poddůstojníků zřejmě neprovedl a mě ani ve snu nenapadlo, že má zbraň nezkontrolovanou a náboj v ní.
I při odchodu do služby a příchodu z ní, byla kontrola nabíjení a vybíjení zbraní v místě pro to určeném prováděna velitelem hlídky a DR.
Ale jak správně uvádíš - za tragediemi byla většinou nedisciplinovanost.

Byl jsem na PŠ od podzimu 82 a když vidím poslední foto s ptačkárnou vzpomínám na střelby kdy se střílelo právě z této pozorovatelny a můj kolega ve zbrani při zalehnutí prostřelil rantl kolem ochozu a pak měl drobnou střepinu v noze. Snad se najde nějaký spolubojovník,který tam v té době byl taky.Pište !!! Taky jsme nacvičovali na přísahu v Plzni, mazali nám uši proti námraze. Po absolvování PŠ nástup na rotu Šejby .

Reaguji na tvůj příběh Igore.Měli jsme na střelnici
ostré střelby tehdy ještě naposled z pušek.Ostrým
střelbám předcházel nácvik cvičnými (slepými)ná-
boji.Aby byl dostečný odpor pro další nabíjení byl
montován na konec hlavně uzavřený nástavec.
Vojín Zubek si však tento nástavec po cvičení ne-
sundal a šel na ostré střelby. První rána utrhla ma-
sívní nástavec a části dopaly kousek před stav,kde
se prášilo.To ale ještě nikdo nevěděl co bylo příči-
nou.Veliteli střelby naskakovala brigadýrka jak se
rozčiloval kam to míří.Na to se přišlo až po odcho-
du z palebné čáry,kdy měl tento voják na konci
hlavně roztřepený konec a přiznal se,že dostal
do ramene(zpětný ráz)takovou ránu,že ho to
úplně vyrazilo z polohy.Nutno dodat,že se nikdo
dál nic nedověděl.Zbytky nástavce byly sejmuty,
ale jestli byla hlaveň v pořádku už nikdo nevěděl.
Pušky se odevzdaly a bylo přezbrojení.Pokud máte
i vy ostatní podobné historky tak pište.K.M. Plzeň

Je to neuvěřitelné,ale ta moje zkušenost či příhoda je skoro na chlup stejná, jen s tím rozdílem ,že se toto stalo v roce 1975 v červnu a s novou zbraní o proti té tvé.Jméno toho střelce si již nepamatuji,za to výrok velitele družstva jo, když mu řekl, " soudruhu vojíne, váš výsledek mohl být daleko lepší, kdyby jste si sundal ten nástavec co tam máte "......při kontrole zbraně, jasně ,že bylo veselo,protože to by nikoho nenapadlo,ale v té samé horlivé přípravě a aby se nastřílelo, jinak při nenastřílení se šlo pěšky "domů".....na základnu Keller v Aši. Co si tak ještě matně vybavuji, že ten střelec si nijak zvlášť nestěžoval, neměl žádný problém se střelbou, jen mu to kapánek "zanášelo".........

Na tejto strelnici som zopár nábojov vystrelil :-)). Vždy pršalo alebo mrzlo,takže žiadna slasť. Na strelbách som mal najradšej uzatváraciu stráž, stanovisko pri takej peknej horárni. Horár bol vysoký chlapisko, mal trabanta a velkého psa(tuším bol čierny). Raz nám horár priniesol na strážne stanovisko slaninku, chleba a cibulu, za čo mu ešte raz chcem poďakovať.

Slúžil som v Z.CHodove 10/87-03/88.CHodili sme strieľať do CH.Plané asi raz za mesiac.Cesta v zime v chladnej tatrovke,potom streľby,obed z ešusov pod holým nebom,mráz zachádzal pod nechty,pod prilbami natiahnuté kukly,v ušiach pri streľbe napchaná vata,návrat pred zotmením,čistenie sapíkov,potom večera.To sa mi vynára pri spomienke na túto strelnicu.Veľký adrealín,aj strach bol hod granátom a streľba z pancierovky.Streľbu z OT sme absolvovali na väčšej streľnici niekde inde.

Byl jsem v Chodovce na OT 64 a na střelnici jsme nacvičovali střelby a kdo nenastřílel,musel běžet kolečko,nebo dvě okolo celé střelnice

Kromě útvarů 12. školní brigády PS, střelnici
využíval i 55.rtpr z Křížence.Sám jsem tam
mnohokrát dělal zdravotní dozor.