Švýcarská vila
Uvedený objekt se nazýval "Švýcarská vila". To prý proto, že ji majitel za 1. republiky prohrál v Monte Carlu. Po válce byla dlouho prázdná až do doby, kdy ji MNV otevřel a inventář "prodal" ve veřejné dražbě. Předsedou byl tehdy pan Josef Baloun. Na MNV zůstaly jen sloupkové hodiny pod skleněným zvonem a psací stůl. Potom tam byli ubytovaní nějaké ruské rodiny, ale ty náhle někam zmizely a nikdo o tom nemluvil. Pak tam bydlely nějací Peterkovi. Petr chodil s námi do Národní školy, ale ne moc dlouho. Taky se odstěhovali.
Když přišli PS, tak měli hlásku až na samých hranicích, kde před tím bydleli Sýkorovi a slepá paní Štolcová. Pak se teprve PS nastěhovali do švýcarky. Pokud ještě byla švýcarka v dobrém stavu, tak měla v každém patře dokola ochozy, žaluzie v každém okně a měla taky zimní vytápěnou zahradu. Pamatuju si to proto, že jsme tam párkrát byli s panem řídícím učitelem Františkem Veselým na výletě.
Dokud ještě existoval dolní konec obce, kde bydleli Strausovi, Klímovi, Šťástkové, Soudských, starý pan Ruml a taky Svobodka mohli jsme chodit až na hranice k hraničnímu sloupu a taky k zelenému jezírku.
Tenkrát jsme bydleli nejdříve ve strážním domku kousek za nádražím směrem k hranicím a potom jsme se přestěhovali do čísla 38 po rodině Frieserových. Pak jsme se odstěhovali na pár let na Žatecko a když jsme se koncem padesátých let vrátili bylo už všechno jinak.
Tak to by zatím bylo všechno. Vzpomínky se pořád vrací.
konec obce
Budova využívaná jako piket nebyla na konci obce, směrem k hranicím stálo ještě mnoho domů, které však byly demolovány a rozebírány v padesátých letech, poté co se ocitly za drátěným zátarasem v zakázaném hraničním pásmu.
drátěný zátaras
Za tímto domem vedl drátěný zátaras se signalizcí až ke skalním masivům - signalizace vedla i do skalní průrvy, která byla přehražena plotem. Dále od domu vedla stezka přímo po vrstevnici lesem, kde pohraničníci prováděli pochůzky nad základy rozebraných domů až ke hranici. Signalizace dále vedla strmým údolím na skalní masiv naproti Belvederu, odkud dále pokračoval drátěný zátaras roty.