Vojensko.cz

On ten finak nebyl zadny luxus steny azbestove zadna kuchin a jedna sprcha na tu dobu byda

na této chatě přebýval také špion Pavel Minařík a na rotu chodil na jídlo, byla mu vyčleněna jedna kancelář, ani nevím jak dlouho tam byl.
kdo si vzpomene na něco v tom období prosím připomeňte mi to .
díky
Pavel Gula psovod 1976-1978 (Neron)

Klucí,v roce 1964 jsme s manželkou(budoucí) a známími šli pěšky z Čertova jezera na Černé kolem jezerní hory-pásmo tam nebylo a přišli jsme k Černému jezeru z levé strany z prudkého kopce.Později tam byl Sis a muselo se chodit přes Kiosek kolem Rixi.A v tomto fiňáku se podávalo občerstvení.Jejikož jsme byli mladí a hladoví jak zavalený horník,koupili jsme si paštiku a chleba(klasika za 4 Kč v obchodě)Tak dobrou jsem již pak nikdy nejedl.Hlad dělá zázraky.Když jsem tam jel ze synem a dcerou asi v roce 1970,buď už domek nestál a nebo byl za drátama a smělo se jen na hráz.Když najdu fotku z r.1964 tak vám jí sem šoupnu.Vladimír -pípák Lipno 60-62

Minarik travil na rote tyden.Spal s milenkou na finaku. Ja mu osobne daval hlaseni.Taky podepisoval s voji knizku .Spioni byli a jsou i ted bez nich to nejde.V noci se finak hlidal

Tak chata byla letos na jaře v rámci demolice roty Černé Jezero srovnána taktéž se zemí.
Na místě jsou drobné pozůstatky jako dráty a různé střepy, apod.

Foto chaty je ve skutečnosti dvojdomek známý pod jménem "fiňák". Pod tímto fiňákem je na břehu jezera betonová plocha, jako pozůstatek bývaleho hotelu z 1. republiky, který byl přeměněn pro potřeby PS. Tento objekt vyhořel. Dle pamětníků jednomu z pohraničníků zůstala v požárem zničené budově kniha ve které měl vloženou bankovku větší hodnoty. Nikdo mu toto nechtěl věřit. Při odklízení trosek sde však kniha našla a ta bankovka tam skutečně byla.
"Fiňák" byl postaven pro ubytování funkcionářů pohraniční roty. V 60.tých letech byla pravá polovina, při pohledu od jezera, na krátkou dobu využívána jako kiosek pro návštěvníky jezera. V roce 1967 byl celý domek vrácen svému účelu a já jsem v něm bydlel se svou rodinou. Ve druhé půlce bydlel Vašek Foretník s rodinou. Asi v roce 1969 jsem se přestěhoval do domku "Šumava" blíže k pohraniční rotě. Vašek Foretník se odstěhoval do Železné Rudy. Průsek v levé straně jezerní stěny jsme nazývali "Ernstův průsek". Jeho historie je spojena s postavou narušitele SH, kterému se podařilo jeho sjetím uniknout pohraničníkům. Tuto historii hezky popisoval tehdejší velitel praporu v Železné Rudě mjr. Bastl.
Naše děti, které se narodili v době našeho bydlení na Černém jezeře, velmi rádi vzpomínají na tuto dobu, kdy pohraničníci byli jejich kamarády, postavili pro ně houpačku, nebo je hlídali, když jsme měli možnost jet do Železné Rudy do kina, nebo na zábavu. V zimním období se k nám dalo jet jen když buldozer, nebo sněhová fréza prohrnuly cestu. Jinak se muselo na Špičák na lyžích. Když jsme potřebovali s dětmi k doktorovi a cesta nebyla sjízdná, několikrát pro manželku poslal velitel praporu pásové vozidlo, které jsme nazývali"Sněhurka".
To jen ve zkratce pro pamětníky.

Pane Krátký, moc a moc zdravím, můj otec má doma fotky, kde je Vaše dítě,Vy,on,snad ještě nedávo zesnulý Jirka Sýkora a Vás pes Baron v pozadí je PZH a myslím, že je to zima 1972-73? Myslel jsem si původně, že to děcko jsem já ale máma mě vyvedla z omylu:-) ať se Vám moc daří. Radek Stulík

Radku, zdravím Vás a zejména otce. Fotka, kterou popisujete musela být pořízena v zimě rok 1970-1971. To proto, že v roce 1971 jsem byl převelen a stěhovali jsme se na rotu Dolní Silnice. Naší dceři, která měla na sobě modrou kombinézu s bílým lemováním na kapuci bylo tehdy 3 a půl roku. Pes Baron nebyl můj, ale měl psovoda, který se jmenoval Bílek. Na křestní jméno si již nevzpomínám. S tímto psem je spojena historka kdy jiného psa, který byl uvázaný u boudy pro potřeby poplachové hlídky(PchH) napadl a prokousl mu ušní křupavku tak, že ucho bylo "klapaté".
Nejvíce to mrzelo rotního kynologa Pepíka Dorňáka, protože si ho přivezl z bývalého působiště- Prášil a jezdil sním na různé kynologické výstavy- měl dobrý exterier. S Baronem je spojena historka, kdy vběhl k nám do bytu a honil kočku s takovým úsilím, že stolem přimáčkl manželku s dcerou ke zdi, kočka visela na zácloně a Baron nebyl k odvolání.
Ještě jedna historka se pojí s naším bydlením na jezeře. Manželka měla ráda koně, které jsme na rotě měli. Vždy když vyšla ven měla pro ně nějaký pamlsek. Jednou vozka koně pusti a ti přišli až k baráku. Když otevřela dveře, tak jeden z nich vystoupal po schodech až do předsíně. Tam sice dostal pamlsek, ale nemohl se otočit a tak volala pro vozku aby si ho vyvedl. Vše nakonec dobře dopadlo. Tak, že život na hranici měl i své legračnější stránky. Ještě jednou zdravím a přeji hodně zdaru celé Vaší rodině. Krátký