Vojensko.cz

Na jaře 1985 jsem narukoval do Aše do výcvikáče. Na rotu mám jednu nezapomenutelnou vzpomínku na jedno odpoledne. Před májovými oslavami (před přísahou) jsme my, zobáci z výcvikáče, po obědě přijeli na rotu N. Žďár, abychom ji před důležitou návštěvou papalášů, vygruntovali. Dostali jsme na starosti mytí všech oken od sklepa až po půdu, já jsem to dělal poprvé v životě. To, co jsem zažil, se nedá zapomenout. Řev, nadávky, buzerace, zejména půlročáků z roty. Bylo to děsivé odpoledne, vše v poklusu a několikrát nás vraceli přeleštit již vyleštěná okna. Nejhorší byla ta menší okna na záchodech, ty se dělaly blbě. Tady se mi poprvé otevřely oči a pochopil jsem, že jsem v absurdistánu. Když jsem předával své trochu ušmudlané okno nazrzlému svobodníkovi, řekl, že si dělám p***l a že mě zavře na chvíli do kotců. Psů se nebojím, ale představa bolesti a pokousání, mě zmobilizovala a od té chvíle byla okna jako křišťál. Když se práce chýlila ke konci, tak sem tam padlo i normální slovo a ubylo řevu. Dodnes si myslím, že naši veldři z výcviku se dohodli z místními, aby jsme dostali co proto. Proto taková pakárna a stres. V dalším průběhu výcvikáče nám připomínali, že takové chvíle jsou na rotách běžné, že to nevydržíme, že jsme měkouši. Samozřejmě, že nebyly a vydrželi jsme všechno. Tolik moje vzpomínka na tuto rotu, ale jinak si myslím, že takoví žďárecký tvrďáci by sem mohli více přispívat, zejména fotky. Zdravím, střelec-pátrač z 2. praporu.