Milíře
Okres: Tachov
GPS: 49°47'46.182"N, 12°32'41.786"E
Najít na mapě
Odloučená rota průzkumného útvaru 4436.
Milíře, neboli GARNITURA 6, jak věděli všichni, kteří někdy stáli u stolku dozorčího roty, byly jednou z rádiových odposlechových stanovišť ČSLA na západní hranici. Tato rota patřila pod 19. průzkumný prapor v Tachově a byla jeho odloučenou jednotkou, dislokovanou na kopci Javořina nad obcí Milíře, asi 7 km západně od Tachova, 692 m n.m. Už zdálky ze silnice na Branku, byl vidět obrovitý anténní systém, jehož stožáry měly 40 metrů na výšku. Rota byla přechodným domovem pro cca 40 vojáků základní služby a pracovištěm pro asi 15 VZP. Oplocený a signálkou - konstrukčně jinou než používala PS - obehnaný objekt roty sdílela i další jednotka - vidová hláska PVOS, PH 157.
Hlavním zájmovým bodem pro "plnění bojového úkolu v míru" byl výcvikový prostor Grafenwöhr, asi 20 km od města Weiden v Německu - mimochodem, ten funguje dodnes. Cvičily se tam jednotky US Army, jejich vojskové letectvo a čas od času ho zapůjčily i Kanaďanům, probíhala tam i cvičení Bundeswehru, hlavně tankové a dělostřelecké jednotky. Dalšími odposlechovými cíly byl 2nd ACR - americký lehký obrněný pluk, hlídkující přímo na naší hranici a Spolková ochrana hranic - neformálně Bégéeska. Dodnes mi v uších znějí volací znaky AHORN, COBRA, PIROL... Občas se poslouchal - hlavně při přesunech obrněné techniky do VVP - i provoz německé policie a celníků.
Objekt se skládal ze dvou hlavních budov - vlastní budovy roty, kdy byly ubytovací prostory, kanceláře VZP a ve druhém patře - odděleném od zbytku roty schodištěm s mříží - odposlechovým pracovištěm a místnostmi operační skupiny. Druhou důležitou budovou byly garáže pod vrcholem kopce. Zde byla zaparkována vozidla divizního kompletu rádiového a radiotechnického průzkumu RAMA na podvozcích GAZ-66 a zásobovací vozidla PV3S, rotní UAZ parkoval v garáži v budově roty.
Na kopci nad rotou byl již zmíněný anténní systém, kousek od roty stála chata osádky hlásky PVOS a jejich pozorovací věž. Za objektem roty na jižní straně bylo hřiště.
Hláska byla v celém systému odposlechových postů ojedinělá tím, že na ní bylo společné - nicméně oddělené - pracoviště ČSLA a Sovětské armády. Stačilo jen na "pracáku" otevřít dveře a člověk byl skoro v Moskvě... My jsme se snažili dveře příliš neotvírat, Ivánci měli maskáče napuštěné nějakou látkou, která úděsně páchla. A hygieně taky asi moc nedali...
Ubytovací část roty je kompletně zrekonstruovaná, slouží jako obecní byty. Je dobře, že je využitá a nedopadla jako jiné objekty.
A2012-08-07 15:25:14 TG270