Vojensko.cz

Z nížin Dyjsko-svrateckého úvalu ze západu a z Dolnomoravského úvalu od východu, vystupují z daleka viditelné mohutné vápencové kopce zvané Pálava. Nebudeme se zde věnovat její kráse a dávné historii lovců mamutů, ale historií docela nedávnou a tou bude přítomnost armády na jejím nejvyšším bodě, zvaném Děvín.,

Děvín se svými 554 m.n.m. je dominantou Pavlovských vrchů (Pálavy) a zároveň i nejvyšším bodem. Samozřejmě tento strategický bod nemohl ujít pozornosti armády a kromě televizního vysílače, zde vyrostl vojenský objekt, kterému se budeme věnovat.

Jelikož armáda prošla v porevolučním období opakovanou reorganizací, námi popisovaný stav se týká konkrétně roku 1995, kdy provoz zabezpečoval VÚ3690, spadající do působnosti 43. radiotechnické brigády Brno. Nadřízeným velitelstvím byl 4. sbor protivzdušné obrany se sídlem v Brandýse nad Labem - Staré Boleslavi.

Posádku samotnou tvořili čtyři vojáci ZS a jejich úkol spočíval v zabezpečení nepřetržitého provozu radioreleové stanice RDM12, jakožto retranslačního bodu mezi radiolokačními stanovišti v Sokolnicích a Moravských Budějovicích.

Stanice RDM12 (vyvinutá v Československu) určená pro polní radioreleové spojení na operačně-taktickém a operačně-velitelském stupni velení, byla armádou v drtivé většině využívána v pojízdné (mobilní) variantě, Děvín byl však jednou z výjimek, kde byla veškerá technika umístěna stacionárně.

Ovládací přístroje (chcete-li - operační místnost) se nacházely v nenápadné zděné budově, sousedící s technologickou budovou Českých radiokomunikací, přímo pod ocelovou konstrukcí stožáru vysílače. Zde vždy jeden z operátorů vykonával nepřetržitou službu a dohlížel na funkčnost celého systému.

Směrové antény byly umístěny ve spodní části konstrukce stožáru, přívod napájení byl zapojen do střídavé sítě 220V. K dispozici byla záložní benzinová elektrocentrála, pro případ výpadku, či poruchy v napájecí síti. RDM12 však byl prakticky bezporuchový a vysoce spolehlivý systém, který i v nepříznivých klimatických podmínkách vykazoval na svoji dobu velmi dobrou kvalitu i možnosti bezdrátové šifrované komunikace.

Zázemí vojáků (ložnice, kuchyně, jídelna atd.) v sobě "skrýval" rozlohou největší objekt celého areálu, suché WC bylo z důvodu absence vodního zdroje na rozdíl od vysílačky "mobilní" - umístěno v nedalekém lese. K zachytávání užitkové vody (zejména pro osobní hygienu) velice dobře posloužil laminátový kryt od antény a jako filtr, erární prostěradlo natažené přes něj. V těsné blízkosti ubikace pro posádku se nacházel objekt garáže, využívaný však byl především jako sklad a úložiště různých, více či méně potřebných věcí.

Posádka nebyla nikterak ozbrojena a ani jinde běžnou ostrahu, by jste zde hledali marně. Vstup do areálu tak omezoval pouze letitý plot a strmé svahy Pálavy.

Éra vojenského využití skončila definitivně v roce 2004, kdy nepoužívané vojenské stavby byly strženy bagrem a tři stovky tun stavební suti odklízel ve speciálních kontejnerech vrtulník, který je převážel k další likvidaci do nedaleké obce Perná.

V současnosti jsou jediným němým svědkem vojenského působení na tomto místě betonové základy budov, které však postupně zarůstají trávou a příroda si tak bere zpět to, co ji člověk vzal...

pozn. redakce: za popis a činnost obsluhy vojáků moc děkujeme Jirkovi Dostálovi!

Situační plán areálu: foto č. 27.