Dobové foto

« Zpět | Jdi na seznam | Obnovit | Vaše komentáře (46)

(pro změnu obrázku můžete použít CTRL + šipky ↔ numerické klávesnice)
1 foto (J.Vrzalová) z celkových 1

Foto 1
Jiří Vrzal jako střelec 5. roty Cheb Pohotovostního pluku 1 NB z června roku 1945.

Autor: J.Vrzalová | Pořízeno: | Foto: 1 fotka



Reakce na komentář...
Paní Jano,
Láďa | email | 26.1.2018 18:21 | id 125671
nepřidáte nějaké fotky a hlavně vzpomínky? nějak se nemohu dočkat.Třeba také proto, že můj táta nastupaval do Smíchovských kasáren v roce 1947.Byl o dva roky mladší než Váš.
Mějte se moc hezky.
Láďa


Reagujete na komentář
plus okno minus
... lze napsat ještěznaků
Ochrana proti spamu. Napište číslo stodvacet:


   


  • hvězdičkou * jsou označena povinná pole
  • maximální délka textu komentáře je 2000 znaků
  • odřádkování textu komentáře (ENTER) zůstane zachováno
  • HTML tagy nebudou použity
  • WWW adresy budou automaticky převedeny na odkazy
  • reagovat lze pouze do 5 úrovně
  • vyhrazujeme si právo smazat nevhodné příspěvky

Z archivu pana Jiřího Vrzala

Pan plk. Ing. Jiří Vrzal (25.12.1925 - 5.11.2006)... vybrané fotografie z domácího archivu pana Jiřího Vrzala. Fotky naskenovala a zaslala dcera - paní Jana Vrzalová, za což jí patří ohromný dík.
Pana plukovníka určitě nebude nutno nějak dlouze představovat a spousta čtenářů, kteří sledují tyto stránky, ho bude znát.
Úprava a vývoj stránek s fotkami bude zatím v rozpracovaném stavu a budeme se snažit, ve spolupráci s paní Vrzalovou, je udělat co nejvíce přehledné a tematické.

Na snímku je plk. Ing. Jiří Vrzal jako střelec 5. roty Cheb Pohotovostního pluku 1 NB. Pluk byl vytvořen koncem května, začátkem června 1945 v souladu s unesením československé vlády. Měl zajistit klid a pořádek v našem pohraničí. Táta se stal jeho příslušníkem hned po Pražském povstání. Pan B. Lipert o něm před desítkami let mj. napsal: "Již v Pražském povstání se tehdy devatenáctiletý Jiří postavil neohroženě do řad bojovníků proti fašistům. Když dostal do ruky pušku, nevěděl zpočátku, ani jak se nabíjí. V průběhu čtyř těžkých dnů si zbraň rychle osvojil. Spolu s ostatními Pražany 9. května vítal Rudou armádu. Několik dnů poté se rozhodl nastoupit vojenskou základní službu. Dozvěděl se, že ve smíchovských kasárnách se tvoří Pohotovostní pluk 1 NB, který bude vyslán do pohraničních území republiky. Narukoval 6. června. Dostal krátké kalhoty, blůzu, lodičku a pušku z německé výzbroje. Výcvik byl velice intenzivní. Trval pouhých čtrnáct dnů. Než odjeli na hranice, dostali krásný dárek od maršála Koněva. Byly jím zbrusu nové samopaly s diskovým zásobníkem."

Táta o té době vyprávěl (zanechal písemné vzpomínky): "Co znamenalo pouhých 14 dní výcviku, je třeba vidět pod zorným úhlem tehdejší doby, kdy si situace vyžadovala okamžitý zásah, ihned zabezpečit pomoc nově se z trosek rodící republice (zvýrazněno tátou) a na dlouhou přípravu nebyl prostě čas.

V květnu 1945 bylo v Chebu a jeho okolí asi kolem padesáti tisíc Němců. Naše 5. rota PP 1 NB s příslušníky SNB a prvními českými přistěhovalci čítala při vydávání potravin asi 200 lidí.

... Dnes se zdá třeba neskutečným jen si představit, jak příslušník PP 1 NB sedí na nákladním autě plně naloženém teplými, novými ponožkami, které byly nacistům zabaveny, když je převáželi ilegálně přes státní hranice, jak si přebaluje zkřehlé nohy do kusů novinového papíru (v té době tátovi nohy omrzly - j)."

Táta do smrti vzpomínal, že zatímco ve vnitrozemí se lidé těšili z míru a klidu zbraní, v pohraničí tomu tak ještě dlouho nebylo.

V roce 1946 absoloval poddůstojnickou školu a v červnu odešel na Šumavu sloužit do nově založených útvarů SNB. V roce 1947 do ČSR z Polska pronikali banderovci. Z pohraničních útvarů SNB vznikl Pluk Slovensko. V jeho řadách byl i můj táta. Jednotky, bez jakéhokoliv secvičení (vytvořené z různých útvarů chránících státní hranice), byly přímo nasazovány do bojové činnosti.

"Nepřítel je tentokrát silnější. Ke svým několikaletým frontovým zkušenostem a zkušenostem z vraždění nevinných lidí, přidal další zkušenosti z bojů v lesích a v horském terénu. V boji s bandami banderovců prokázali tito mladí příslušníci nejen oddanost a obětavost své vlasti, ale i mnoho osobní statečnosti. Když bylo třeba, neváhali položit i své životy v boji s nepřítelem - jako strážmistři Salaš, Klicpera, Novotný, Patočka a další." Tolik ze vzpomínek mého táty, jenž v roce 1945 přísahal věrnost své vlasti - Československu. Zůstal jí věrný do konce života. Obětoval jí své pohodlí, zdraví i pohodlí vlastní rodiny. Vlastenectví pro něj nebylo prázdným pojmem. Pořád mi chybí!
(Jana V.)

A2018-01-23 20:17:16 TG504