Vojensko.cz

Pes v napjatém očekávání seděl na zadních,vrtěl chabě ocasem ,čekal.Pak se odklopila zástrčka u dveří jeho kotce,dovnitř vklouzl pán.Posadil se vedle čtvernožce a nabídl mu balíček s pamlskem.Nepadlo slovo,nebot lítost mu stiskla hrdlo natolik,že nemohl ze sebe vypravit ani zvuk.Vlastně se i bál promluvit,objal psího kamaráda a proud slz stékal do hunatého límce psa Ariho.Prvně ve svém životě pes odmítl po očichání potravu od svého pána.Pes poznal,že se vidí se svým pánem naposledy. Začal olozovat loučícímu se pánečkovi obličej od slaných slz.Zticha knučel.
Hlas řidiče přerušil chvíli loučení. Dělej ,člověče,at můžeme jet.Poslední pohlazení,poslední zatahaní za psí hřívu a ruka sjela po hrudi kamarádaUž se neotáčel,aby neviděl smutné, prosebné oči toho,který mu byl tolik věrný.Po paměti zaklapl závoru kotce.Mlčky se sevřenými ústy odklopýtal a nasedl do vozidla.Nebreč,řekl řidič,je to jen čokl. Za pár dní chcípne a udělal s něj mýdlo,zněla tvrdá slova řidiče. Ty to nemůžeš pochopit,odvětil psovod.Seděl se sklopenou hlavou v dlaních.Vyrazili...pes ,kamarád pronikavě zavyl ,vlastně to byl psí pláč,volají svého pána..Stál opřený předníma packama o drátěnou stěnu,zuby chytal pletivo a stále naříkal.Pochopil špíše než řidič ,že se rozchází s pánem, který o něj dobře pečoval.Spolu prožili mnohé a navzájem si důvěřovali.Byl to pán,za kterého by dal i život...
V koutě psího domova,kam chodil voják-psovod s kamarádem si popovídat,pohrát,pročesat srst...ležel již nehnutě pes se smutnýma očina a oproti na druhé straně ležel bez povšimnutí balíček s pamlskem....