Vojensko.cz

Sloužil jsem 1972-73 na Slatině a zadrželi jsme tam dost pěšáků,všichni to byli enderáci.Já měl jedno zadržení.Byli to manželé.Řeknu vám,že když jsem je pak na rotě musel hlídat s nabitým kvérem bylo mi všelijak,nebyl to příjemný pocit.Ale co jsme mohli dělat,taková byla tehdy doba a my jsme museli poslouchat rozkazy.Nedávno jsme se u nás v hospodě o tom bavili s chlapama,byli mezi nimi i takoví co přímo nenáviděj komunisty a dali mi za pravdu.Kdyby jsme někoho pustili tak by nás někdo hlídal v Sabinově nebo na Borech.Jirka.

Nebylo to jednoduche,sdilim,Porto jsem Jiz australanem pislednich 35 let

Ta německá volha čítala 2 muže, 1 ženu a 3 děti, nejmladší chlapec se zabil, žena měla středně těžké zranění a ležela v nemocnici ve Vimperku, sloužil jsem na prPS Volary a vzhledem k znalosti němčiny jsem jí dělal dohled v nemocnici - měli to spočítaný tak, že by závora utrhla střechu auta a to by normálně projelo, taky to tam měli upravené, no dopadlo to jak dopadlo - nebyli to žádní šikanovaní lidé, ovšem díky režimu v NDR se nemohli dostat k příbuzným, ten řidič zdrhal, chytla ho clona a údajně velitel clony měl co dělat , aby kluky udržel, protože věděli o mrtvém dítěti a chtěli chlápka lynčovat - alespoň jsem to tak slyšel myslím od mjr. Barance nebo Karáska. Mějte se.

Pujíku máš pravdu, ještě u toho byl Pizizub a celej tejden byl z toho špatnej a u něj to bylo co říc.

Ano, a přesně takovýto pokus u lynčování, který byl zločin i podle tehdejších zákonů by měli být postaveni před soud přísně potrestání!

shodou okolností přesně na den je dnes toto smutné výročí. ČT 24 odvísílala šot, že to byla poslední oběť žel. opony. celý incident jsem našel na stránkách ústru : www.ustrcr.cz/cs/str… Jsou tam fotky, protokoly ...

Náhodou nemáte nějaké fotky či neznáte bližší okolnosti z únosu autobusu tuším začátkem 80. let?

Bylo by dobré upřesnit situaci pro neznalé - co si pamatuju, byla první předsunutá hlídka v Hliništi,a kdo neměl poznávací značku okr. PT, tak byl vrácen a do Strážného nedojel / vím to z vlastní zkušenosti - známej z Prahy se chtěl jet podívat do Strážného, aby nasál vůni zakázaného a tajemného v autě s pražskou SPZ-tkou, byl vrácenej,a tak jsme tam potom do Strážného jeli společně s mojím autem s PT spz-tkou/. Zpátky jsme odbočili v Hliništi na Žleby a jeli kolem drátů .Za Strážným byla ona závora / dnes stánek Vietnamců/ a samotná celnice byla cca 3 km dál, a to se jelo kolem kasáren PS / mám dojem že Dolní Silnice/.
K tomu únosu autobusu co si matně vzpomínám -ten kdo tuto situaci neznal, podobně jako únosce autobusu, po překonání závory za Strážným byl zastaven právě u těchto kasáren PS člověkem převlečeným do stejnokroje "Bundesgrenze" a následně "zneškodněn"- aspoň tak se to tradovalo.
A další závora byla na samotné celnici / vypadala jak tankovej lauf uložená v dost bytelném betonovém loži/ a otvírala se směrem do Čech. Jel jsem přes Strážný v roce 1988 v červenci, a ten pocit bych už zažít nechtěl.

Před Hliništěm byla ještě na Řasnici skrytá pozorovatelna, kde sloužil především pátrač který monitoroval pohyb neznámých osob a vozidel směrem na Strážný. Mezi Hliništěm a Č.Žleby se nacházelo kontrolní stanoviště Smrk se špakem,zde sloužila hlídku většinou KH popřípadě PchH.Za Strážným byla signální závora která přetínala SiS (levá a pravá strana)otvírala se směrem do vnitrozemí,dnes je zde směnárna.Směrem na celnici stála po levé straně 10 rPS Dolní Silnice,dnes sídlo Policie.Závora na celnici tzv. Těžká se tuším otvírala zasunutím a vysunutím.Co se týče násilného pokusu o proražení závory, vůz Volha řídil občan NDR Uwe Hansel, devítiletý Kevin Strecker zde přišel o život.

V závěru tehdejších TN je asi dvouminutová reportáž =
www.ceskatelevize.cz…
Ale už se z ní člověk nedozví, co se s iniciátorem stalo , kolik hodin trval zásah a zda k rotě, kde narychlo PS vybudovali fiktivní přechod dojel bus bez cestujících nebo...

V domě pro seniory U hvízdala v Českých Budějpvicích žije přímý účastník tohoto únosu.Pokusím se jej kontaktovat a na těchto stránkách uveřejnint jeho vzpomínky.L

Dobré odpoledne Láďo, snad pamětník promine náš eminentní zájem. Budu se celé jaro těšit na informace.
Zdravím ze slunečnýho Strážnýho :-)

vazeni pratele mohu vam dati kontakt primo na toho kluka s autobusu on bydli v obci cizkrajov

Jsem ucastnik tohoto unosu.
Byl to autobus z Pisku do Humpolce.
Pokud mate zajem o blizsi info, klidne
piste na email.

Taky jsem tam sedel

Únos linkového autobusu 9.11.1984 - OPK Strážný.
pohranicnik.blogspot…

Hezký článek....když si vzpomenu co jsme tam kvůli tomu šílenci zažili zimy....

Je to vicemene tak,jak rikas...lezeli jsem tedy v lese podel silnice,jako clona...nejpikantnejsi na tom bylo,ze se po clone rozbehla septanda,ze unosci maji u sebe sarin a my byli pochopitelne jen na lehko...docela vtipnej pocit :-)))

Je zde rovněž fotka z pokusu občanů DDR prorazit
závoru u Strážného (1. závoru). Jednalo se o
rodinu, která požádala o vystěhování do NSR. To jí
bylo zamítnuto, byli vyhozeni z práce a novou
nemohli sehnat (kvůli záměrné šikaně úřadů) a když
už neměli pomalu ani co jíst, zvolili zoufalý
pokus o emigraci přes naše území. Zde byla jak se
tradovalo určitá šance dostat se až k závorám. V
DDR to možné nebylo, hr. přechody byly koncipovány
s mnohem větším zabezpečením.Samotný pokus proběhl
tak, že se před první závorou u Strážného rozjeli
a plnou rychlostí najeli do závory. Ta jim odřízla
střechu a auto se rozlomilo.Jedno dítě bylo po
vymrštění z auta mrtvé ihned, druhé těžce zraněné,
žena rovněž těžce zraněná. O řidiči zprávy chybí.

Tak nějak to bylo až na jeden detail. Byla to
rodina v té době celkem dobře situovaná, hladem
určitě netrpěli, částečně o tom to svědčí i
použité vozidlo Volha, které bylo v té době
vozidlem celkem luxusním. Hlava rodiny prostě
rozhodla, že se půjde za ještě lepším živobytím, a
to za každou cenu.

Bohužel toto byla daň placená za rozdělení Německa
po II. válce. NSR- Západní Německo, jak se tehdy
říkalo byla a stále je jednou ze zemí s nejvyšší
životní úrovní na světě. Občané NDR to samozřejmě
věděli a byli z toho dost frustrovaní, bez ohledu
na to, že tehdy v NDR a tehdejší ČSSR byla
nejvyšší životní úroveň v celém východním bloku.
Se životem v Západním Německu se to však nedalo a
stále ještě nedá rovnat ani náhodou. Je také
samořejmé, že mezi lidmi na západě i východě
Německa existovala řada osobních a příbuzenských
vazeb. Pokud se občan NDR rozhodl odejít na západ,
byl jen technický problém jak se tam dostat a na
rozdíl od jiíných emigrantů nemusel řešit řadu
dalších existenčních problémů (jazyková bariéra,
jiné kulturní prstředí a td.) Obrovskou roli hrálo
také to, že tehdejší západoněmecká vláda
pochopitelně útěky občanů NDR velmi štědře
ekonomicky i politicky podporovala

Toto všechno vedlo samozřejmě k tomu, že občané
tehdejší NDR při svých útěcích na západ až
neuvěřitelně riskovali a hazardovali i s životy
svých příbuzných - viz. případ zde
publikovaný.Konkrétně tento případ a řada
podobných samozřejmě vyvolávaly mezinárodní
kritiku nejen vůči tehdejší NDR a ČSSR, ale i
proti západoněmecké vládě samotné. Ta pak na
základě toho rozhodla za účelem emigrace občanů
NDR využít objektů zastupitelských úřadů NSR ve
východním bloku. To vedlo ke známému exodu občanů
NDR, tak jak jsme jej mohli vidět v r.1989 i v
Praze a ve svém důsledku to velmi efektivně
přispělo k zániku nejen NDR, ale v podstatě celého
východního bloku. Ironií (nebo spíš tragédií)
osudu je to, že občané NDR, kterým se podařilo v
průběhu let emigrovat a usadili se v různých
spolkových zemích na západě Německa, se pak v 90.
letech stávali předmětem nevybíravé kritiky i
útoků ze strany starousedlíků - po pádu železné
opony i zde došlo k prudkému poklesu životní
úrovně. Nic není snadné.

Když v roce 1989 dva mimořádné vlaky z Prahy do
NSR ( lidé se zast. úřadu -NDR) doprovázeli jsme
tyto vlaky z Chebu na státní hranici v
Pomezí.Celou cestu enderáci vyhazovali z oken
jejich marky a naše koruny, na Pomezí při zastávce
stříkali šampaňským z oken a nedávali. Ve fronťe
na silnici do Pomezí dlouhé 4 km se rozkřiklo, že
hranice bude pro ně otevřená pouze do půlnoci.
Kvapem pobrali co unesli a šli na celnici pěšky.
Rano to tam vypadalo jako když Němci prchali od
Stalingradu.Jenom těch volných trabantů a
vartburgů co tam bylo k mání.

To je teda hrozně divný ...
pokud já vím, tak MZV NSR - Hans-Dietrich Genscher vyjednal s MZV SSSR - Eduardem Ševarnadzem a Prezidentem NDRErichem Honekrem to, že východoněmecké vlaky odvezou východoněmecké občany zpět do NDR, kde jim v Drážďanech odeberou občanství NDR a tyto východoněmecké vlaky odvezou občany emigrijící z NDR jako nežádoucí do NSR z Drážďan - přes Freiberg - Karl Marx Stadt - Plauen - na hraniční přechod NDR-Gutenfurst / NSR-Hof.
Od 3.11.1989 pak vozili tyto lidi přímo vlaky NSR, ale zase Praha Libeň - Bad Brambach (NDR) - Hof(NSR)
Pokud by nějaký vlak jel přes Pomezí tak by to vylučovalo tuto dohodu. Od 4.11. mohli NDRáci volně nastoupit do svých aut a přejet přes silniční hraniční přejezd do NSR ... ale vlakem?
Martin

V dobe, keď mali NDR - áci povolené vladou ČSSR prejsť do NSR bola prvá varianta, že museli mať u seba platné cestovné doklady s pečiatkou vstupu do ČSSR. Ti čo nesplňali túto podmienku boli zadržaní a eskortovaní späť do NDR. V nedeľu popoludní to začalo a trvalo to celý týždeň. Druhá varianta bola, že už nemuseli mať pečiatku v páse o vstupe na naše územie. Stačilo mať u seba pas, alebo občiansky preukaz a boli pušťaní do NSR. Mimoriadne vlaky z Prahy prevažali NDR - ákov, ktorí boli prebyvali na ambásade NSR a žiadali azyl. Nejaké peniaze rozhodili na nástupišti v Chebu a čakali ako sa na ne vrhnú pohraničníci, ale naša hrdosť nám to nedovolila. Peniaze vo veľkom miňali v kiosku na Pomezí, ktorý bol vtedy v rekonštrukcii a predavalo sa v UNIMO buňkách a predali vtedy aj dlhoročne ležiaky a z Jednoty nestačili zásobovať ako sa to rýchlo kúpovalo a predávači tam predavali nonstop obaja, aby jeden nezarobil viac ako druhý. Prišli si na pekné peniaze, kúpujúci zaplatili za tovar a nechavali im ostávajúce peniaze, lebo si mysleli, že ich už nebudú potrebovať a po 17. novembri si dali na klopy trikoloru a boli odaní OF. Tie kolony boli aj dlhšie a v niekoľkých radoch. Museli sme to riadiť, aby sa dostáli vozidla z NSR do ČSSR. Funkcionári, ktorí mali operačnú skupinu boli v noci v teréne a cez deň ich vystriedali kolegovia. Tých aut aj motoriek ostálo cestou na Pomezí hodne a NDR-áci ich nestačili odvážať.

Dne 17.11 1989 jsem odjížděl vlakem z ČSSR do Kasselu v NSR.Jako starý ps-tehdy už 4 roky v záloze jsem viděl repatriační vlaky v Dráždanech i Lipsku.Na nadražich panoval zmatek, před nádražimi obrovské demonstrace.Vlaky NSR byly označeny -červeným křížem.Jel jsem courákem, na Výmar, Geru, Gottha na hranici s NSR-Bebra-gerstungen.Podél kolejí až na přechod vyházené tašky, lahve, svačiny,pivní lahve, šampusy,bordel u kolejí, vše puvodem od červeného kříže NSR.Dederoni-dostávali balíčky s jídlem na cestu do NSR.Ve vlaku se chovali jak dobytek- ožralí, rozjaření a namistrovaní-typičtí prušáci.DDR -GRENZPOLICEI-SE k nám nechovali jako češi k němcum v Praze.Po přejezdu hranice za signálku u kolejí stály televizní štáby s kameramy a vše točili.Dederoni byli u vytržení,konečně byli v Nsr.

Dobrý den
pokud se bavíte o době do 4.11.1989 ... tak se všem omlouvám, vycházel jsem z dohody, z jejíco znění, které podepsal i Ševarnadze. Honecker si myslel že systém udrží. pokud se bavíte o době po 4.11. mělo by to tak být ...
M

Musim reagovat k odchodu NDRakov,nielen cez nas ale aj cez Madarsko mali otvorene hranice v Soproni

Velmi pekne napísané...

Někde jsem to viděl na videu, komunisti se
chválili že neprojeli a všichni zemřeli, kdyby
chudáci věděli že za půl roku totalita končí...

Chudák co to řídil musel bejt slepej a úplně
blbej.

Boli tam žena, muž a dve deti. Naozaj všetci
zomreli? Je tá Tvoja informácia vierohodná?

Ja zas cetl, ze v aute byli tri deti - kluci a ridila matka. Zemrel osmilety syn Kevin Strecker. Alespon tak to tam bylo napsano. Byla-li to pravda, musim po shlednuti fotografii konstatovat, ze ta pani byla asi ponekud labilni, kdyz se snazila strechou prozarit takove brevno.
Rebel: Myslis, ze obycejni lide vedeli, ze bude tzv. prevrat?

spíše zoufalá než labilní,že bude převrat nevěděl ani sám havel,to oteplení přišlo myslím s gorbačovem a to rozdělení národů se nedalo udržet donekonečna to bylo jasné,že to jednoho dne rupne

Ad ta závora: to, jak ty závory vypadaly a co všechno vydržely, jsme věděli tak akorát my. "Normální" lidi se k tomu nedostali. Třeba si myslela, že je to kus dřeva jako někde na železničním přejezdu. Poprvé to zblízka uviděla až když bylo pozdě...

Konkrétně na Pomezí byla zabezpečovací závora několikrát měněna. Jednou se otevírala vysouváním a potom také vytáčením směrem do vnitrozemí. Vždy se mělo jednat o železná účka (svařená) nebo rouru. Oboje vylité betonem a vystužené ocelovými lany.

Byl jsem ve Strážném v letech 87-89. Ta nehoda byla v době, kdy jsem tam už nebyl. "Civil"
Byl jsem u OPK. Ta závora tam byla po celou dobu stejná. Ocelová, kulatá, uvnitř důlní lana, která vydržela i nápor Tatry s radlicí a plně naložená. Ta lana byla na ocelových čepech spojená s pilířema, které měly hluboko v zemi betonové panely o rozměrech cca 4x4 metry. To se prostě projet nedalo.
Jinak obrázek s Volhou s piketem v pozadí a závorou je stejný, jaký jsem ho opouštěl při odchodu do civilu.
Co jsem zase slyšel já, tak hlava jedné z obětí byla mimo tělo ve škarpě. Žena v šoku vzala jedno dítě a utíkala dál po silnici, kde byla zadržena.

Ivanko, chlope, jak se máš? Ještě hraješ na kytaru?