Vojensko.cz

S místními obyvateli jsme vycházeli velmi dobře, někdy až moc. O velikonočním pondělí  v roce 1956 se jedna hlídka "nějak posilnila" a v bujaré náladě  se vracela na rotu. Domnělé a někdy i skutečné křivdy velitelství jim v alkoholovém opojení představoval železniční semafor, jak je znázorněno na  rozlučkovém tablu, a jali se ho ostřelovat.  S hlasitými výhružkami a střelbou přišli na rotu. A dočkali se odměny -  v posádkovém vězení v Bratislavě. Ale kdo nebyl zavřený...?

Tablo  ukazuje, jak a čím jsme žili na rotě. "Zedník" Robert Tříska postavil repliku nějakého hrádku, před kterou jsme s politrukem - na snímku, stejně jako naši následovníci vyfotografovaní. Také jsme pro svoji potěchu a pro obveselení místních občanů občas neuměle hrávali. Z tabla je patrné, čím rota žila, když do "civilizace" bylo daleko. Spojení s civilizací zajišťoval  radiopřijímač s malinkatou televizní obrazovkou, který byl u velitele roty - a to bylo všechno.
Pro vzpomínku - na první dovolenou jsem se dostal po 16-ti měsících. V roce 1956 už bylo možno si "vystřílet" z malorážky dovolenou, což nebylo tak složité. A to už jsme se zvolna připravovali na odchod do civilu. Z hraničního příplatku jsme si začali pořizovat civil  a 31.ledna 1957 jsme opustili Devínské Jazero.
Nikdy jsme se za dlouhých 60 let nesetkali. Kdyby se někdo ozval, třeba i potomek některého ze spolubojovníků našeho ročníku podle fotografií na table, byl bych potěšen.

Přátelé: Polčák, Pálka, Baránek, Tříska, Klečka, Grund, Ostříž, Smola, Kolert, Muchka, Drahokoupil, Daníček, Korenič, Havlíček, Marek, Kišš, Lukáč Daníček, Figlár, Bodnár, Šenitko, Jakoubek, Herolt Kiššo, Uram. Z mazáků Greguš, Fazekaš, Gallo, Hazy, Kudry, z nastupujícího ročníku  pak čet. Blažko, Danko, Petráček, Elgr... Paměť už selhává...
Všechny Vás ještě živé zdraví kluk u sítě - Otta Plášek

Tablo v plné velikosti ZDE.