Vojensko.cz

konec června 1956 (25.) až počátek července- 5.7. - jsme jedna četa s rdst A7B a RO8 (nebo 21?) odpochodovali z Litoměřic pod hrad Košťálov uu třebenic, druhá četa pak pod horu Sedlo za Úštěkem. Pěšmo v půlitrákách to byla s plnou, polní stanicema pěkná túra. Postavili jme stanový tábor, vařilo se v polní kuchyni, jedlo se z ešusů. No jak na skautském táboře. Radiospojení bylo jak fonií tak telegrafií. Včetně telegrafie na A7B, ruských radiosstanic, které se trochu upravily a dalo se vysílat i klíčem. Také se zkoušela směrová UKV radiopojítka z hradu Košťtálova na vrch Drdlo - kam vidím, tam mě slyší. Tehdy se jednalo o zavádění nové techniky. Měla skutečně nevýhodu, že za kopcem nebyla slyšet.
Sojení se praktikovalo i v noci, byla lepší slyšitelnost ale také větší ruch v éteru. Bylo to zpestření školního života a hlavně to nebyla pověstná Bídnice.

Ale prd na Drdlo, správně SEDLO.

To polní ležení sice nebyla bídnice, ale mělo to jiné ,mouchy. Jeden den jsme s radiostanicí šli k úpatí Košťálova, kde na severovýchodní straně jsme měli zaujmout "zamaskované bojové postavení. Vyhlédli jsme si pěkné místo v křovinách, přímo ideální. Rozložili jsme maskovací pláštěnku na zem, stanoviště z venku obhlédli jak z blízka, tak i z povzdálí, a usoudili, že je to přímo TOP a zalehli a začali korespondovat s protějšky z kopce Sedlo. Po chvíli jsme oba pocítili lechtání na rukou. Mysleli jsme, že je to atak mravenců Překvapení pro nás bylo, že to byli zakulacení ploší broučci, kterým se říká klíště. Nelžu, taková kvanta jsem jich předtím a ani po té neviděl. Tak skončil náš bojový pobyt ve křoví, vylezli jsme mezi suť kamení, sundali blůzy (naštěstí to byly letňáky) i košile, vyklepali a postupně jsme seběhli do tábora, kde jsme se se převlékli do čistého, blůzy jsme si vzali "kopřiváky" a pokračovali v "bojové činnosti".
Třebenice -to je nejen meruňkový ale i třešňový pojem, takže nájezdy na třešňové sady se za tichého souhlasu JZD konaly skoro denně. Další lahůdkou pobytu u Třebenic byl tamní chléb a pečivo. Rovněž tamní muzeum českého granátu.

k foto 1., ten pán v té košili byl ZVP, jméno si nepamatuji.