Vojensko.cz

Libore, ten kapitán se jmenoval Mykač a nejen, že neměl rád alkohol a neměl rád ani kuřáky. Z armády si přinesl nejen uniformu, kterou mu náš staršina, v civilu krejčí přešíval, také armádní myšlení, se kterým z počátku moc mezi námi neuspíval. Jednou nám zakázal dovážet pivo z Prášílské hospody, tak ho vozka jezdil kupovat do Srní. Při jedné jeho návštěvě na naší rotě mu kuchař uvařil tak pálivý guláš a pochopil, že je to pomsta za ten zákaz a musel žízeň hasit jen vodou. Naše schované pivo bylo jen pro nás. Dělall i podivné prověrky hlídek. Jednou prý hodil do drátů svou peněženku a na rotě čekal kdy jí hlídka přinese. Když se jí nedočkal již od třetí hlídky šel si pro ní sám a když zjistil, že v peněžence schází padesát korun, stačilo mu to k tomu, že hlídky slouží perfektně. Nevím již co je na tom všem úplně pravda, víš jak to na vojně chodilo. Říkalo se, že se to stalo na vedlejší rotě a na té zase na té jiné. Jinak se časem dalo říct, že byl přísný, ale dokázal si s vojáky sednou do trávy i když jsem mu kouřili pod nosem a s nimi si povykládat o čemkoliv. Když jsem někdy začátkem sedmdesátých let končil vojenské cvičení na znojemské brigádě, přišel se s námi záložáky rozloučit, to už byl podplukovník. Když jsem mu řekl, že jsem pod ním sloužil na Prášilech pozval mě do jeho kanceláře oteřel láhev vína, dovolil mi také si zapálit a chvíli povzpomínat na prožitky z vojny. Celkem to nebyl špatný velitel.