Vojensko.cz

Chlapci, vzpomeňme v nadcházejícím dušičkovém období všech těch našich kamarádů, kteří již nejsou mezi námi a spí na věčnosti v hraničářském nebi. Čest jejich památce.

Všem Prášilákům z 3. praporu i jeho rot, jako i všem Sušickým, Děčínským, Chebským, Karlovarským, Domažlickým, Plánským, Volarským, Budějickým, Znojemským a odtud až na sám východ do Košic, zkrátka všem Péesákům - starým rentiérům i mladším čekatelům, přeji hezké velikonoční svátky. Hoši, hlídejte si kurníky ať vám nikdo nevykrade vejce a svoje bábinky, manželky, družky, přítelkyně, děvčata (člověk nikdy neví), pořádně vyšupejte pomlázkami, tatary a také oblejte vodou z putének či konévek, ať jsou stále zdravé a krásné a také ať vás mají rády.

tak hoši - za čtrnáct na rohu práporu.

to nepo...., Když to všechno dobře vyjde, tak se na milované Prášily po 60 letech a 157 dnech podívám, na prápor (pozdější rotu) a na hospodu. Dál už asi nedojdu. Tak hoši - za 6 !!!!!!

Libore, patří ti velký dík, za snahu organizovat toto setkání i za účast. Stále jsem doufal, že se také účastním. Hlava by strašně chtěla, ale zbytek těla je jaksi proti. Snad by mě tam někdo dovezl, ale nevím jesli bych tu cestu až z Brna zvládl a co bych tam s tím chorým tělem dělal. Tak mne omluv a prosím vyřiď pozdravy celé Šumavě. V Prášilské hospodě vypij jedno pivo i za mně. Pokud bys se setkal s posledním velitelem prášilské roty Kabátem, který se rád setkává se všemi pamětníky, tak ho i za mě pozdravuj. Bydli v prvním fiňáku vedle praporu. Ať se ti výlet vydaří a pozdravuj všechny účastníky. Určitě dáš vědět jak se to vydařilo. Michal

Díky za pozdrav. Michal L. mi vyřídil. Už holt nejsme co jsme bývali. Já musel k vůlivá dýchání odejet již dneska.
Snad se dožijeme příštího sezení smečky.

Hoši, bylo mi velkou ctí a radostí se s Vámi všemi setkat 6.7. t.r. na bývalém praporu P Prášily. Věřte že s neradostí jsem se s Vámi loučil. Chtěl jsem to vydržet do zítřka 8.7., ale žel, nadmořská výška dělá své. Měl jsem pravdu, když jsem si říkal "budu rád když dojdu z praporu do hospody". Děkuji Ti, Václave za přizvání, děkuji všem za přijetí, obzvláště děkuji Michalovi Limburskému, který přijel co by kozák z Jeleního skoku abychom se mohli coby souputníci ročníků odvodu 1955 a 1956 setkat a na chvilku popovídat. Vyřiďte, kluci, moje poděkování i Vašim ctěným chotím. Všechny zdraví Libor.

Libore sledoval som tvoje nadsenie a obrovsku tuzbu sa na tvoje Prasily pozriet a uprimne sa tesim ze sa ti to podarilo.
nePSak Rudo.

Dolfi, dík za morální podporu. Zdraví ale nedovolilo jít do okolí. Libor

Tak prijmi Libore odomna k tej radostnej udalosti uprimnu gratulaciu. Drz sa dedku pradedku a nech je ta pravnucka zdrava :-)
Rudo.

Dolfi díky. Holky jsou zdravé a staršímu budou 18. t.m. 2 járky. Dědek a prd.

Ahoj Libore,
musím Ti také poděkovat za vřelé přijetí na Vašem setkání. Jsem moc rád, že jsem mohl přijet a zúčastnit se Vašeho setkání. Bohužel jsem nemohl zůstat delší dobu. Rád jsem Tě poznal a také ostatní. Všechny moc zdraví hláskař Bohouš Jelínek

Kamarádi, má rodina si dovolila se rozšířit o jednu krásnou pravnučku. Takže jsem čtyřnásobný dědek a dvojnásobný pradědek. Ahoj.

Milí hoši, blbne mi můj NB, takže začínám již po čtvrté. Chtěl jsem 231. před půlnocí zastavit čas. Je to marné. Zastavil jsem spuštěné stopky, ale když jsem je znova zmačkl, tak dohonily ušlou dobu a jsem zase tam, kde jsem byl - čas se dohonil. Takže já jsem teď právě 53 minut již 84cátník. Za 7 dnů to bude 62 roků, co jsem svlékl zelené a oblékl si medově žluté manšestrové sako a montgomerák s oteplovací vložkou (to tehdy bylo módní) a v ruce černý dřevěný kufr pronesl branou Prášil a Sušice a odejel, spolu s haldou dalších, vlakem domů. Přeji všem již dnes mazákům dožití se nejméně tohoto věku ve svěžím těle i duchu. Hurá, hurá, hurá !!!!!

Libore, sdílím Tvůj optimismus a hrdost pohraničníka, který nemůže pokecat ani nedávno na ČT vysílaný seriál o těch zlích a krutých pohraničních. Jen mi je líto toho blbce, co tam asi ne zadarmo blouznil. Přeji Ti Libore zdravíko a pohodu. Michal

Milý Libore
Prajem ti k tej 84ke hlavne vela pohody a zdravia tolko kolko len unesies nech je nam dopriate este veeelmi dlho citat tvoje prispevky.
Rudo.

díky Vám, braši. Libor

Ani se tomu nechce věřit. Jak krátce je tomu, co byly Vánoce a je tu další ulejvárna - Velikonoce. Jen bych se opakoval co jsem vloni napsal a tak ať jste všichni, staří mazáci zdraví, pěkně vyšupejte své drahé manželky, družky, přítelkyně, milenky a také své cérky, aby byly stále krásné a pěkně je poslouchejte. Vždycky měly, mají a budou mít pravdu. A kluci -když pijete nejezděte ani s trakačem. Tak buďme ve zdraví a síle a paže tužme a vlasti služme!

Hoši, děkuji Vám za potvrzení pana Plešmída. Mně to příijmení vypadlo z paměti a jsem velice rád, že se tam vrátilo. Měli jsme rádi nejen jeho, ale i jeho milou paní, která nás kluky měla jako za syny. Já jsem přesvědčený, že, až na ojedinělé výjimky, jsme na 1. i 2. sledu na hranici byli v těch letech 55-58 jako rodina.

Hoši, potvrdí mi někdo, protože já si na to příjmení pořáde nemohl vzpomenout, že až do podzima 1957 byl velitelem praporu na Prášilech p. Plešmíd? Nepletu se ? Vím, že po něm nastoupil kpt., který měl přijít od armády a který byl rozený Valach a měl strašně vytříbený čich na slivovici ať již byla hanácká, valašská, nebo slovenská.

Libore, ten kapitán se jmenoval Mykač a nejen, že neměl rád alkohol a neměl rád ani kuřáky. Z armády si přinesl nejen uniformu, kterou mu náš staršina, v civilu krejčí přešíval, také armádní myšlení, se kterým z počátku moc mezi námi neuspíval. Jednou nám zakázal dovážet pivo z Prášílské hospody, tak ho vozka jezdil kupovat do Srní. Při jedné jeho návštěvě na naší rotě mu kuchař uvařil tak pálivý guláš a pochopil, že je to pomsta za ten zákaz a musel žízeň hasit jen vodou. Naše schované pivo bylo jen pro nás. Dělall i podivné prověrky hlídek. Jednou prý hodil do drátů svou peněženku a na rotě čekal kdy jí hlídka přinese. Když se jí nedočkal již od třetí hlídky šel si pro ní sám a když zjistil, že v peněžence schází padesát korun, stačilo mu to k tomu, že hlídky slouží perfektně. Nevím již co je na tom všem úplně pravda, víš jak to na vojně chodilo. Říkalo se, že se to stalo na vedlejší rotě a na té zase na té jiné. Jinak se časem dalo říct, že byl přísný, ale dokázal si s vojáky sednou do trávy i když jsem mu kouřili pod nosem a s nimi si povykládat o čemkoliv. Když jsem někdy začátkem sedmdesátých let končil vojenské cvičení na znojemské brigádě, přišel se s námi záložáky rozloučit, to už byl podplukovník. Když jsem mu řekl, že jsem pod ním sloužil na Prášilech pozval mě do jeho kanceláře oteřel láhev vína, dovolil mi také si zapálit a chvíli povzpomínat na prožitky z vojny. Celkem to nebyl špatný velitel.

Ahoj, Michale. Mám radost z Tvého povídání, protože já si na Mykače, ano připomněl jsi mi to příjmení, vzpomínám, že přišel někdy v září nebo v říjnu 57 a začal dělat vojenskou vojnu, ale za pár byl docela příjemný, i když přísný, člověk. Poznal totiž, že pod ním neslouží žádní podělaní utřinosové, ale poctiví kluci, se smyslem nejen pro srandu ale také, a to především, i pro povinnosti. Na Vánoce a Silvestra 1957 dal přivézt nejméně dvě štěňata plzeňské 8°, poseděl s námi o Štědrý večer u stolu, na Silvouše jsme měli na radiu pár láhví slivovice, kterou přivezl náš mladý po Vánocích ze Slovenska. Bylo jich v takovém větším dětském kufříku 7 kousků. Dvě flaše jsme nalili do malého lavorku, který nám sloužil na holení. Pochopitelně, že byl řádně vymytý. Konečně ta slivovice měla dobrých 50%. No a lavorek na zem a pili jsme způsobem klik - vzpor. Ostatní flaše byly postaveny za dveřma tak, aby na ně nikdo při otevření neviděl. Smrad, či lépe krásné aroma se linulo budovou praporu a jeho velitel svým nosem Valacha nassál, přišel pochválil vůni, zved morálku, když zjistil co je v lavorku a jak o pijeme. "Čuňata", děl, "myjí si v tom nohy a pak u toho chrochtají a lemtají". Další jeho slova po té co zavřel dveře zevnitř a zjistil, co za nimi stojí - 5 krásných sedmiček naplněných průzračným mokem "Zabavuj se! Jen jedna a neochlastejte se mi!" Vzal jen tu jednu a šel mezi oficíry, kteří slavili s rodinami společně. Takže - nebyl to špatnej chlap. Přísný a se srdcem. Mně jde Michale o to, jestli ten prápora před ním se jmenoval Plešmíd. Libor

Na Poledník jsem přišel až v červnu 1958, takže jeho předchůdce jsem již neznal. Možná až budu-li mít štěstí se setkat s kamarádem z Prášil, tak se ho zeptám. Mohl by o tom něco vědět.

Michale, četl jsi na niti termín srazu. Je od 6. do 8.7.2018. Tedy 6.7. ve 14:00 u býv. praporu. Dávají to dohromady Pěček, Lango etc. My přijedeme od nás 2 mázové se mnou ml. brácha.

Libore, to víš, že jsem to zaregistroval. Mé největší přání je aspoň ještě jednou se projít po Prášilech a okolí. Jen kdyby mě trochu líp foukaly měchy a paličkovaly nožičky. No do léta je ještě daleko, snad se zadaří. Michal

Jo, hochu, asi na tom budeme stejně. Já jsem s nástupem ZVS začal kouřit, napřed málo a pak víc a víc, přestal jsem 17.1.2010, ale měchy stojí za pšouk. Dokud jsem jezdil na lyžích, tak jsem ten dehet napřed musel vykašlat, ale ještě to šlo. Nyčko kam nedojedu motorově tm se nepodívám. Tak u praporu!

Velitel praporu Mykač přijel na saních na kontrolu naší roty Jelení skok. Velitel roty nám jej představil a na nastoupené rotě se velitel praporu dotazoval jestli si pamatujeme jeho jméno. Ptal se vojína Michalíka jestli si pamatuje jeho jméno. Ten řekl: Mikašík nebo tak nějak.
Okamžitě se musel s velitelem praporu vydat na kontrolu hlídky na pásu. Asi za půl hodiny přijel Michalík na rotu a teprve za další půlhodinu dojel velitel praporu.
Vzal to ale sportovně a prohlásil: jen mě zmenšujte moje jméno ale jezděte na lyžích jako Michalík. A to nevěděl že Michlík byl nejleším naší lyžařem. Od té doby naši rotu nenavštívil.

Ty by jsi měl znát velitele praporu před kpt. Mykačem.
Bydleli spolu s manželkou ve fiňáku, první vchod když jsi jel od stájí k práporu. Já se ještě dohodnu s Jirkou Thomasem. Každopádně se toho 6.7. letos sejdeme, co?
Když pojede i Thomas, tak z našich ročníků 1955-1958 budeme určitě 4. Libor

Libore, jestli Ti to trochu pomůže, tak v Archivu bezpečnostnich složek MV v seznamu archivního fondu 7. brigády PS v kapitole Rejstřík osob jsem pod ev. č.1144 našel jméno PLEŠMID JAN. Jestli je to ten po kterém pátráš bys musel osobně vyhledat pod tímto číslem osobně v archivu MV v Kanicích.Je to složité. Michal

Zdravím Vás Libore.
Plešmíd byl skutečně velitelem prášilského praporu. V roce 1955 byl npor. a praporu už velel.

Pán Plešmid v rokoch 1963 robil veliteľa praporu
v Koute na Šumave.Ja som slúžil na Svatej Katerine v rokoch 1963-1965.Ako spomínam bol to
bezvadný pán.

Matně si vzpomínám, že jsme spolu s čet. Jardou Krejčou, v civilu konstruktérem v loděnici Praha-Holešovice, od náčelníka štábu praporu, jeho příjmení si nepamatuji, dostali za úkol pořídit plánek obrany kasárenské budovy praporu ve směru ke SH tj. k rotám Jelení skok, Poledník a Ždánidla (Gsenget). Dva dráteníci, Jarda telefoňák a já pípálek. Asi to bylo proto, že jsme oba byli průmyslováci a věděli jsme, jak se nakládá s rýsovacím prknem, perem a tuší a znali jsme psát popisky technickým písmem. Obranu jsme měli situovat do všech nadzemních podlaží (3) okna směrem na bytovky důstojníků, okna směrem ke stájím a dvě okna směrem na finské domky. Dostali jsme pokyny o druzích střeleckých prostředků a jejich množství a jaká střelecká pole mají pokrýt. Tak jsme měřili a rýsovali a spotřebovali nějaký pauzák. Zda to k něčemu bylo, nevím. S obklíčením budovy a garáží se nepočítalo, protože my bychom se svými prostředky, kterými byly dva nebo tři těžké kulomety, nějaký lehký, pár pancéřovek, samopaly "pumpič-kami" 7,65, puškami SP vz. 52 a ručními granáty, všechen útok odrazili. Že by jsme tehdy věděli o nějakých OT, to ani nápad. V3S a bojový Š-TUDOR a pár milých hemelek ve stáji. To byla naše obrněná vozba. Takže BUĎ! Vždyť i ti naši staří "fotři" z bývalých oddělení PS SNB si chválili, jak si na čře vyměňovali s grenčáky a amíky cigára a jak chodívali do Zwieselu na pivo. Jó, to prý byly časy.

Některá povídání k ročníku 1955 - 1958 jsou pod 1965 a d.