Vojensko.cz

Ahoj Františku, Iran byl opravdu vypečený a velice chytrý pejsek (pro sebe). Jako každý služební pes měl poslouchat svého psovoda na slovo. Sice poslouchal ale až na několikáté a ještě s velkou nechutí. Strašně nerad pouštěl při zadržení rukáv. Velení došlo k názoru že by mohl pomoci polní telefon propojený s Iranem. Figurant s rukávem psa vydráždil, psovod doběhl k zadrženému, dal povel pusť a při opakovaném povelu pomocník zatočil kličkou polního telefonu. Iran chvilku skákal do výšky, pak se otočil a pokousal svého psovoda. Při opakovaném pokusu se i psovod radši oblékl do ochranného oděvu a vše se mělo znovu zopakovat. Nebylo tomu tak, Iran pokud cítil na krku drát, stál jako socha, ani se nepohnul. Okamžitě mu došlo že ten drát je jeho nepřítel. Bylo rozhodnuto, že ten den se pokusy ukončí. Figurant si sundal ochranný oblek i rukáv, psovod sundal drát z Irana, ten okamžitě vyrazil a figuranta bez ochranných pomůcek pořádně pokousal. A podle výrazu Irana byla pomsta opravdu sladká. Dalším výlupkem byl Sam. Měl nějaký podíl vlčí krve, ale nepamatuji si kolik. Byl vynikající na stopě, tam s ním mohli být všichni spokojeni, ale pokud se jednalo o poslušnost u nohy, tak to bylo takové langsam. Chudák Fegut si s ním vytrpěl svoje. Sam byl velice žravý a podle toho také vypadal. Žebřík a kladinu zvládal sice pomalým tempem, ale přece jen se mu to podařilo. Kamenem úrazu byla metrová překážka před kterou se dlouho rozmýšlel jestli ji má skočit nebo obejít, ale kdyby to nebylo tak namáhavé tak by ji asi podhrabal. Hotovou katastrofou byla dvoumetrová bariéra, to se vždycky na psovoda podíval jakoby říkal: ,,Ty v..e, skoč si to nejdřív sám a když to dokážeš tak možná půjdu i já, ale nejlepší by bylo, kdybys mě přehodil." Což nešlo, protože měl skoro 40 kilo. Bylo to docela i čuně, rád se někdy vyválel ve vlastních exkrementech. Nejoblíbenější byly ovšem lidské, obzvláště v zimě, ty používal jako zmrzlinu.