Takhle to chodí.Již ve zmíněném roce ta rota byla bez střechy. Takže do zdiva zatékalo a mráz v zimě spolu se sněhem dílo zkázy jenom urychlili. Ještě tam byl jeden dům od roty k Barákům,kde byla pozorovatelna stejného jména.Dům stál na levé straně hned za rotou. Měl střechu říkalo se tomu Kovárna, ale jestli byla tam opravdu to již nevím. Teď tam sou taky jenom základy.
Tak zatím.Z
Dobové fotografie z tehdy 10. rPS - Žďárek (Sušická brigáda). Velitel mjr. Breburda a kpt. Krátký Adolf.
Příběh k fotce č. 35: K Erice se vztahuje taková příhoda. Jednou jsme šli na takzvanou demarkaci. Jakým způsobem ani nechci psát, abych i po těch letech nepřivedl někoho z velitelů do rozpaků... Bylo nás několik a tak jsme se zastavili poblíž křoví pod domem. Erika si toho všimla a asi s ní bouchala puberta a s námi radši ani nemluvím. Vyběhla nahoru do mansardy, svlékla podprsenku. Prsa 4-5ky a namáčkla je do okna. Ty zaplnila obě tabulky skla. To byla síla! Kluci na ni mávali. Avšak stalo se něco nepříjemného. Ve stáji byl její nevlastní otec, který si všiml naši bezva nálady, tak se šel podívat, čemu se řechtáme. Vyběhl schody nahoru, chytil Eriku za ten její krásný černý ohon a vytáhl ji za něj před dům. Tam ji před námi skopal a vyválel v hnoji, co kydal od krav. Její krásná prsa byla odřená a navíc ušpiněná tím hnojem. Ta řvala bolestí od kopanců a od toho hnoje, co ji pálil v ranách. Otčím směrem k nám ukazoval, že nás podřeže. Tak jsme rychle odešli... Nemělo to však ještě konec. Druhý den hlásila hlídka na Petříně, že zaslechli tři rány - asi z pistole, od místa, kde jsme měli naši hraniční ceduli. Operák tam tedy ve dne poslal kluky na demarkaci. Vrátili se s tím, že na naší ceduli je hlavička z dětské panenky a ta je prostřelená. Na další den jsme tam šli na kontrolu a jedna kulka byla i v ceduli. Za další den ceduli ženisti vyměnili a Martin Peták - horká krev ze Spišské Nové Vsi, jejich ceduli a hlavně ty křídla černého orla, splácnul k sobě. Bylo to o hubu! Další den cedule byla ale vyměněná. Někdo tam večer několikrát vystřelil, ale bylo po konfliktu. Hlavně že se to docela zakamuflovalo. Pak jsme tam již do konce vojny nikdy nešli. Ne že bychom se toho vola báli, ale že nám bylo líto Eriky. Přitom před ním tam bydlel táta její mámy, který byl náš agent. Oni ho ale vypátrali a nestačil zdrhnout k nám. Nahoře v té mansardě si pak vzal život... Zdeněk